(Komerční prezentace)
První koncept pasivního domu přichází z Německa na přelomu 80. a 90. let 20. století. K důvodům, proč vůbec navrhnout něco jako pasivní dům byla pohnutka, bydlet tak, aby byla potřeba tepla na vytápění co nejmenší. Pasivní domy mají nízké tepelné ztráty, a aby se mohly považovat za pasivní, mají měrnou potřebu tepla menší než 15 kWh na m2 za rok. Toho lze dosáhnout pouze tím, že je dům dokonale izolačně uzavřen a jsou tak maximálně eliminovány tepelné mosty, tedy místa, kudy nejvíce uniká teplo u běžných domů.
U obyčejných domů je běžné, že netěsnostmi v konstrukci uniká teplo a naopak vniká vzduch z venkovního prostředí. Tak vzniká průvan a dům není možné dokonale vytopit. Protože pasivní moderní domy jsou v podstatě hermeticky uzavřenou skořápkou, musí být větrání zajištěno jinak.
I když si uživatelé mohou vyvětrat okny, dlouhodobé větrání je řešeno řízeně, prostřednictvím rekuperace. Vnitřek rekuperační jednotky si můžeme představit jako plástev, ve které je jednou vrstvou kanálků odváděn teplý odpadní vzduch z domu. Ten je nejvíce jímán v místnostech, jako je kuchyně a koupelna. Tento vzduch, který je ohřátý z vaření a sprchování vede skrz rekuperační jednotku a v tepelném výměníku potkává vzduch čerstvý, přiváděný z venkovního prostoru. Protože jsou vedeny každý jinými kanálky, nedochází k přenosu pachů a nečistot, ale pouze k přenosu tepla.
Studený čerstvý vzduch je tedy „zadarmo“ ohřátý až o několik stupňů a rozveden do všech místností v domě. Rekuperační jednotka je standardně vybavena filtry, takže čerstvý vzduch je zároveň očištěn od pylů a prachu, což ocení zejména alergici.
Jako pasivní jsou stavěné i dřevěné domy, které jsou cenově příznivé. Kromě extrémně nízkých nákladů na vytápění přináší jejich obyvatelům vyrovnanou tepelnou pohodu v zimě i v létě, a celkově také vyšší komfort života. Pasivní stavby na klíč vždy svěřte do rukou odborníků, kteří vám stavbu předají jako celek.
Více informací najdete na stránkách společnosti HK-Dřestav.
Zdroj: Tisková zpráva
