Důvodem současného zájmu o tyto materiály a techniky není jenom záliba v historii. Dnes má investor, který se pro ně rozhodl, většinou jasnou představu, vkus a názor. Při úpravách starších nebo historických budov je volba obvykle dána snahou zachovat a podtrhnout charakter stavby. V případě novostaveb je zase oceňována schopnost těchto materiálů zdůraznit výjimečnost interiéru. S poněkud jinou motivací volí investoři hlínu. Hlavním důvodem zde bývá spíše sympatie k ekologickým stavbám a snaha získat zdravé bydlení.
Sami, nebo s firmou?
Při výběru nejvhodnějšího způsobu úpravy stěn je dobré zvážit všechny okolnosti – charakter prostoru a jeho zatížení, důležitý může být i použitý stavební materiál, jemuž by měla zvolená dekorační technika odpovídat. V neposlední řadě bude volbu ovlivňovat i plánovaný rozpočet.
Nejnáročnější uměleckořemeslné techniky, jako je umělý mramor, klasické stuccolustro nebo tadelakt, vyžadují odborné znalosti, zkušenosti a profesionální školení. Jejich poměrně vysokou cenu vyvažuje originalita, kvalita a trvanlivost.
Na trhu ovšem existují i hotové přípravky ve formě směsí, které vycházejí z klasických technik a jejich použití je jednodušší, takže na jejich aplikaci si může troufnout i zručný kutil. Výsledek sice nemusí do puntíku odpovídat klasicky upravenému povrchu, ale výhodou je snazší nanášení, případně finanční úspora, provedete-li práci sami.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Vápenné štuky
Dva typy klasických vápenných úprav stěn – benátský štuk a exotický tadelakt z marockého Marrákeše – se nanášejí ve dvou vrstvách a kromě materiálového složení jsou jejich jedinečné vlastnosti dány zejména pečlivým mechanickým zpracováním hladítkem a kamenem. Další úpravou marseillským mýdlem nebo voskem se zvyšuje jejich odolnost proti vodě. Marocký tadelakt s použitím originálního marockého vápna provádí na zakázku firma Donlič. Hotovou směs pro tuto techniku od německé firmy Kreidezeit prodává stavební firma Rigi. Amatérský stavebník s určitými zkušenostmi by měl být schopen si z této směsi zhotovit tadelakt sám.
Benátské štuky
Technika benátského štuku je u nás rozšířenější. Provádí ji celá řada firem, k dostání jsou také připravené směsi, většinou z dovozu. Cena je závislá na použitých pigmentech, členitosti povrchu a velikosti zakázky a pohybuje se od 650 Kč do 1 200 Kč/m² (AAA BARVY PRAHA)
Stuccolustro s malbou
Pravé stuccolustro patří k nejtrvanlivějším úpravám stěn vůbec, ale u nás se používá poměrně vzácně. Původ této techniky sahá až do antiky, její odolnost a kvalita jsou výsledkem náročného procesu. Omítka se nanáší postupně v šesti vrstvách, přičemž ve třech je místo říčního písku použita mramorová drť různé hrubosti a kvalitní vápno.
Povrch se utahuje a žehlí do sametového lesku, což zvyšuje jeho pevnost. Po karbonataci se napouští včelím voskem.
Vhodným podkladovým materiálem pro stuccolustro je zdivo z cihel, kamene nebo z tvárnic ytong. Naopak na sádrokarton a na podkladové materiály, které obsahují cement, nelze tuto techniku použít.
| Více článků z rubriky STAVBA najdete na www.dumabyt.cz. |
Hlína – zastaralá, nebo moderní?
Hlína byla vždy snadno dostupná i těm nejchudším, a proto měla odpradávna široké použití. Dnes prožívá svou renesanci mimo jiné jako alternativní materiál pro ekologické stavební experimenty. Její popularitu nepodkopala ani tragická zkušenost se záplavami, při kterých byly nenávratně zničeny především hliněné stavby. Stále je populární její použití pro interiérové omítky nebo vnitřní stěny, které nejsou nosné.
Optimálně se tak uplatňují dobré vlastnosti hlíny, což je především schopnost pohlcovat některé alergeny a zadržovat a vydávat poměrně velké množství vlhkosti. K její stále větší oblibě přispívá jistě i to, že se dá kombinovat se standardními stavebními materiály. Na našem trhu jsou dostupné hliněné materiály Viton od firmy Baumit, která nabízí ucelený sortiment omítkových směsí různého složení počínaje podkladem přes jádrovou omítku až po štuk.
Umělý mramor
Zpracování sádry, věrně napodobující leštěný mramor, vzniklo někdy v patnáctém století v renesanční Itálii. Tajemství výroby umělého mramoru se šířilo postupně a pomalu. Na našem území dosáhla tato technika největšího rozkvětu v době baroka a renesanci zažila na přelomu devatenáctého a dvacátého století.
Umělý mramor se míchá z alabastrové sádry, klihové vody a přírodních pigmentů. Po namíchání a nanesení „těsta“ na připravené stěny se jeho povrch seřezává do požadovaného tvaru. Po vytvrzení se za stálého máčení postupně osmkrát brousí různě tvrdými kameny a mezi každým se povrch tmelí a nechává vydýchat. Vyleštěný mramor se po vyschnutí napouští směsí přírodních vosků a vytře se do čistého lesku. Vzniklá omítka má velmi dlouhou životnost.
text: Kateřina Bečevová, foto: archiv autorky a firem, Donlič interiér
