Každý tíhne k určitému typu bydlení, někdo preferuje město, jiného to táhne na venkov. Současný majitel tohoto mlýna, pan Nušl, strávil většinu života ve velkoměstech, dvacet pět let žil a podnikal v Londýně, ale kontakt s Českem nepřerušil. Jednoho dne v něm uzrálo přesvědčení, že se chce vrátit, a začalo usilovné pátrání po místě, kde by se chtěl usadit.
Podvědomě ho to táhlo k mlýnu, možná kvůli síle vody. Po mnoha neúspěšných pokusech svůj vytoužený mlýn nakonec objevil v malebných jižních Čechách, na okraji vesnice Strmilov. „Když jsem zde byl poprvé, nebyl jsem si příliš jist. Mlýn byl zdevastovaný a na jeho stavu se podepsala i povodeň.
Po čase se mi to rozleželo v hlavě a já věděl, že jsem na správném místě,“ svěřil se majitel. Svoji roli nejspíš sehrál půvab lokality, byl zde rybník, les a pastviny a budova byla moc hezky zasazena do krajiny. Dostupné ale přitom byly i vymoženosti civilizace.
Ze stavebního hlediska šlo o nepodsklepený dvoupodlažní kamenný dům ve tvaru písmene L, který v jedné části přiléhá k náhonu.
| Více článků z rubriky STAVBA na www.dumabyt.cz. |
Náročná rekonstrukce
„Spoléhal jsem na to, že když už je zde budova dvě stě, tři sta let, tak vydrží i nadále,“ vypráví majitel. Rekonstrukce ovšem byla opravdu rozsáhlá, takže si žádala zkušeného projektanta a architekta. Majitel se rozhodl pro Ing. arch. Zbyňka Pšeničku, což se ukázalo jako šťastná volba. Celková obnova začala prací na hospodářských budovách, do jejichž krovů byly na přání majitele vestavěny tři apartmány s vlastními kuchyňkami a sociálním zařízením, dole byl správcovský byt, kam se nejprve nastěhovala rodina majitele. Pak přišla na řadu hlavní budova, na jejíž přestavbu pro trvalé bydlení už novodobý pán mlýna mohl dohlížet osobně.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Od základů po střechu
Nejvíce byly zdevastovány spodní partie, protože dům byl velmi mělce založen. Navíc byly obvodové stěny v přímém kontaktu s terénem, což mělo za následek permanentní vlhko od vzlínající vody. Proto bylo nutné začít obkopáním obvodových zdí a jejich statickým zajištěním.
K sanaci omítek využil majitel ověřenou přísadu z Anglie, která vyšla levněji než zdejší materiály. Svahy byly následně zpevněny vybetonovanou železobetonovou opěrnou stěnou s odvodněním pomocí venkovních žlabů a drenáží. Stav domu si sice vyžádal rozsáhlé stavební zásahy, ale majitel se maximálně snažil zachovat původní stavební prvky.
Například v hlavní části mlýna byla kdysi pavlač tvořená kamennými krakorcovými konzolami a dřevěnou podlahou se zábradlím. Z pavlače se však dochovaly jen dvě konzoly, ostatní nechal majitel znovu vytesat a celou pavlač postavit znovu. Domu se tak vrátil významný stavební prvek, který byste před šesti lety mohli jen tušit.
Detaily v interiéru
V hlavní budově se majitel snažil zachovat fragmenty původního strojního mlýnského vybavení. Totéž se podařilo i v případě původních trámů, které z větší části zůstaly zachovány.
Majitel má radost i z kamenných ostění dveří a oken, které nenechávají nikoho na pochybách, že je ve tři sta let starém domě. Na druhé straně je zde vše přizpůsobeno příjemnému bydlení – v žádném případě nejde o nějaký skanzen. Zařízení interiéru nepostrádá žádný z výdobytků moderní domácnosti.
Energie a vytápění
Topení v obydlené části domu zajišťuje tepelné čerpadlo vzduch/voda, na které jsou napojeny radiátory a teplovodní podlahové topení. O přísun energie pro toto i další zařízení se stará malá vodní elektrárna, takže dům je do značné míry soběstačný.
Malá farma
Soběstačnost rodině částečně poskytuje i malý chov zvířat. Kousek od domu najdete ohrady s ovcemi a kozami, na ostrůvku mezi náhonem a přepadem z rybníka se procházejí největší kohouti a slepice na světě (plemeno Giant Jersey), které se majiteli odvděčují za jeho péči každodenní snůškou pořádně velkých vajec.
text: Adam Krejčík, foto: Adam Krejčík, Markéta Klocová, archiv
