Pod pojem dřevostavba se vejdou soudobé „roubenky“ vylepšené polystyrenem, sádrokartonem a vatou i rančerské sruby. Tentokrát ale máme namysli opravdu moderní domy z masivního dřeva, které splňují všechny náročné požadavky na komfort bydlení a také skvěle vypadají.

Před patnácti lety by se zdálo, že budoucnost bude patřit spíš montovaným sendvičovým dřevostavbám zplochých zaizolovaných desek. Malebné podhorské roubenky zmasivního dřeva, které nám tu zůstaly popředchozích generacích, se pro malá okna, tmavé místnosti astudené podlahy hodí spíše kromantickým víkendům než ktrvalému bydlení, nemluvě oenergetických ztrátách, které by provětraly rodinný rozpočet.

V 90. letech se k nám sice začaly dovážet modernější akomfortnější srubové domy kanadského typu, ty ale nezapadají donaší krajiny, anavíc si stylově nerozumí ani sběžnou tuzemskou zástavbou. Proto když se nanašem trhu objevily masivní dřevostavby z Finska, srdce vyznavačů zdravého bydlení zaplesala, protože pomyslná laťka kvality vsortimentu dřevostaveb se zvedla opěkných pár pater výš.

Mikroklima a materiál

Půvab života v masivních srubových domech spočívá zejména v unikátním estetickém azdravém vnitřním prostředí. Jednovrstvé masivní stěny totiž dokážou dýchat. Kvalita bydlení je dána převážně kvalitou výchozího materiálu. Z tohoto hlediska jsou natom nejlépe dřevostavby ze severských dřevin, např.  nské srubové domy Kontio, dostupné inanašem trhu. Kvýstavbě se používá výhradně severská borovice, která se odtuzemských borovic značně liší. Vdrsných podmínkách mrazivých zim akrátkého nordického léta roste velmi pomalu, což má zanásledek tvorbu neobvykle těsných letokruhů.

Díky této charakteristice získává severská borovice unikátní strukturu, která zní činí nejhouževnatější anejodolnější stavební materiál pro roubené konstrukce. Zejména pro jednovrstvé srubové obvodové stěny zmasivu jsou izolační vlastnosti naprosto zásadní. Můžete namítnout, že izolační schopnosti stěn lze snadno zlepšit dodatečnou izolací. Nicméně severská borovice má navíc schopnost efektivně regulovat teplotu a vlhkost uvnitř domu a vytvářet tak optimální tepelnou pohodu.

Chytrá stavebnice

Porovnáme-li tuzemské srubové dřevostavby s finskými sruby, zarazí nás na první pohled zcela rozdílná architektura i provedení. Naše současné roubenky připomínají víc rekreační chatu než plnohodnotný dům, finské sruby disponují vysokým podílem prosklených ploch a zajímavě členěnými štíty i fasádami. Příčinu tohoto rozdílu je třeba hledat jednak v sofistikovaných projektech, ale hlavně ve využití moderní průmyslové prefabrikace.

Jakmile si investor dohodne konkrétní velikost, podobu a dispozice domu, putují plány po síti do Finska, kde se v počítačově řízených provozech vyrobí všechny součásti domu včetně přípravy na rozvody trubek a kabelů, zásuvek, vypínačů atd. Počítačem je řízeno také předběžné vysoušení trámů, což dovoluje dosáhnout vyšší rozměrové přesnosti. Protože srub je možné postavit na staveništi během několika dní, je možné stavbu ochránit před povětrnostními vlivy.

Dynamika dřeva

Jednou z charakteristických vlastností srubových domů je tzv. sedání. Jde o přirozený jev, který má na svědomí přirozené vysychání dřeva, stlačení spár ve srubových stěnách a zatížení tlakem, a je třeba ho při návrhu konstrukcí brát v úvahu. Ve srubových konstrukcích se sedání pohybuje od 10 do 50 mm na každý běžný metr výšky svislé konstrukce, v závislosti na typu použitých trámů. Největší část tohoto sedání je způsobena vysycháním dřeva.

Pokud jsou na srubovou konstrukci napojeny lehké příčky, schodiště, rozvody, sloupky atd., je třeba brát sedání srubové konstrukce v úvahu. Výsledná kvalita roubené dřevostavby bude záviset také na poučenosti projektanta i realizátora a zejména na jejich schopnosti se s fenoménem sedání vyrovnat. Že zde bude lepší dát přednost dřevostavbě od zkušeného a zavedeného dodavatele s desítkami let praxe a bohatým zázemím než firmě s dvěma odvážnými tesaři, je vcelku logické.

text: Adam Krejčík, foto: Kontio Loghouses

Poslat Messengerem

13.01.2014 | Stavba