Nové technologie a materiály spolu s vysokými nároky na kvalitu staveb mění i klasické klempířské práce. Na současné „finty“ i úskalí tohoto řemesla jsme se ptali klempíře Pavla Poslušného.

Porovnáme-li klempířské řemeslo našich dědů se současností, jaké jsou největší rozdíly?

V minulosti si klempíř musel všechny díly a součásti střech a okapů vyrobit sám, dnes má k dispozici neuvěřitelné množství hotových systémových dílů. To, že se tyto prvky vyrábí ve velkém, se promítá do jejich nižší ceny, takže se nevyplatí vyrábět je ručně jako kdysi.

Nemá to negativní důsledky na um dnešních klempířů?

V některých případech bohužel ano. To, že lze většinu dílců koupit už hotových, znamená, že zanikají některé dovednosti. Na druhé straně, klempíř není jen montér prefabrikovaných dílců. Pokud má své řemeslo rád a věnuje se mu, zbývá prostor pro tvořivost a um. Někdy je prostě třeba vyrobit atypický díl, a právě zde se takzvaně oddělí zrno od plev.

A co současné materiály?

Změnilo se toho hodně, samozřejmě i v používaných materiálech. Nepoužíváme už jenom pozink, měď či hliník, ale vyrojila se spousta nových materiálů, např. titan-zinek nebo povrchově upravované a barvené plechy.

Je nějaký rozdíl v technologiích?

Ano, školním příkladem je např. řešení dilatací, tedy tepelné roztažnosti kovových materiálů. V minulosti se k sobě dala dvě čela, nebo se v kotlíku muselo vytvořit pohyblivé dilatační pole. Uvědomte si, že se tenkrát vyráběly měděné žlaby přes celou délku střechy a měď je na dilataci zvláště náchylná. Pokud by tam nebyla dilatace vyřešena, došlo by za parného dne snadno ke zničení žlabu. Dnes se dělají žlaby na délku a dilatace se řeší gumovými spojkami. Dřív se také víc nýtovalo a letovalo, dnes se víc lepí. Spoje mezi lištami se dnes někdy izolují silikonem, a to je špatně. Místo silikonu by se měl používat speciální tmel, protože silikon se po relativně krátké době odlepí. Bohužel mnoho řemeslníků si dnes bez silikonu nedokáže práci na střeše vůbec představit. Pak se ale nikdo nesmí divit, když mu po pár letech začne zatékat voda do střechy.

Nedovedu si představit tradičního klempíře bez pájky a letlampy.

Pájení a letování dnes probíhá jinak. Rozdíl je zejména v kyselinách, které si klempíř dříve pro svou potřebu přizpůsoboval přidáváním různých kovů a takzvaně je vařil. Dnes se tyto vodičky kupují pro pájení konkrétních materiálů. Dnešní materiály jsou sice stálejší, ale vyžadují důkladnou znalost technologií. Jinak letování se používá dodneška a je to velmi důležitá operace. Jen benzinové letlampy jsou nahrazeny plynovými hořáky. Používá se šedesátiprocentní cín a podobně jako v minulosti se střechy pájí tzv. na měkko. Záleží ale na správné pájecí vodě a na čistotě nástrojů a spojovaných ploch.

A jak je to dnes s ostatním nářadím?

Oplechování krytiny se dnes nedělá ručně. Klempíř dnes použije stroj, který vytvoří potřebný spoj. Plech se na prkna připevňuje tzv. příponkami, některé spoje jsou pak kvůli dilataci pohyblivé. Dnes se také do falcovaných spojů dává gumová izolace. Staří klempíři tyto prostředky neměli, ale přesto byla jejich práce funkční. Často obdivuji jejich práci, když rozebíráme starou plechovou střechu – odstraníme plech a prkna podbití jsou v mnoha případech naprosto zdravá.

Co nového se objevilo v oblasti okapů?

U okapních systémů se dnes využívají téměř výhradně stavebnice. U přírodních materiálů je to podobné jako dřív, jiné je to u povrchově upravovaných prvků, které disponují řadou systémových spojek, těsnění atd. V poslední době se také objevily tzv. americké okapy. Jde o žlaby, které se na místě vyrobí přesně na délku střechy, takže odpadají spoje. Objevuje se u nich mnoho zdobných prvků. 

text: Adam Krejčík, foto: Střechy Hodač

Poslat Messengerem

18.03.2014 | Stavba