Podle odborníků tento typ bydlení nabízí nejlepší tepelný komfort včetně vynikající akustiky. Multikomfortní stavby disponují kvalitní výměnou vnitřního vzduchu (tzv. účinné větrání bez prachu, pylů a aerosolu), garantují optimální průměrnou teplotu ve všech místnostech domu v rozmezí 20 až 23 °C při 75% úsporách energie v porovnání s klasickými stavbami, k samozřejmostem patří dokonalá akustika, požární ochrana, bezpečí a dlouhá životnost bez nutnosti údržby, to vše při zachování vysoké flexibility designu stavby.
Z hlediska stavebnětechnických a architektonických parametrů jsou základními charakteristikami pasivního domu tvar budovy (kompaktní, bez zbytečného členění), správná orientace ke světovým stranám (využití pasivního solárního efektu), úsporná a vhodně uspořádaná vnitřní dispozice, dokonale tepelně izolovaná obálka domu bez tepelných mostů, pečlivý návrh a kvalitní osazení oken s účinným stíněním, efektivně regulované vytápění, správně navržený ventilační systém (řízené větrání s rekuperací odpadního tepla).
Prověrka vzduchotěsnosti |
| Jedním z nejnáročnějších požadavků u pasivních domů je vzduchotěsnost obálky budovy, vzduch nesmí pronikat do domu spárami ve stěnách, okolo oken, dveří, střechou apod. V určitém stadiu výstavby se těsnost ověřuje tzv. BlowerDoor testem, při němž se v budově vytvoří podtlak přibližně 50 Pa. Při měření se pak zkoumají trhliny v budově při běžné síle větru (tj. 15–35 km/h). Pasivní dům má jednoznačně a velmi přísně stanovený objem vzduchu, který může při testu netěsnostmi uniknout. Pokud není výsledek dodržen, je potřeba najít místa úniku a opravit, přesněji odstranit je. |
Z čeho lze stavět…
Dům v pasivním energetickém standardu můžete vyzdít z cihelných bloků či z vápenopískových komponentů a staviv z lehkých betonů, může mít konstrukci ze dřeva – montovanou na stavbě, prefabrikovanou ze sendvičových panelů. Existují i stavby z betonových konstrukcí atd., musí však splňovat určitá kritéria a parametry. Soudobým trendem jsou aplikace jednovrstvých konstrukcí z pálených cihel Porotherm nebo Heluz, za keramikou v tomto smyslu nezaostávají ani tvárnice Liapor, kvádry KMB Sendwix nebo Thermoblock, lehké pórobetonové tvárnice Ytong (Xella) a další. Opomenout určitě nelze ani dutinové tvarovky z expandovaného polystyrenu vylévané betonem (ztracené bednění s oboustrannou tepelnou izolací), technologii dřevoštěpových či štěpkocementových tvarovek a desek s vloženou izolací (systém Velox) a tak lze pokračovat. Projektant však musí najít nákladově optimální energetické řešení.
Stavba a pozemek
Zárukou nízké spotřeby energie rozhodně není jen silná vrstva izolace, kvalitní okna a rekuperace odpadního vzduchu. Na malých tepelných ztrátách a vysokých pasivních tepelných ziscích se podílí výrazně víc faktorů, které je potřeba při návrhu domu zohlednit. Od pozemku přes tvar domu až po celkové rozvržení interiéru.
Za ideální tvar odborníci považují kvádr, delší stranou obrácený k jihu. Toto řešení totiž umožňuje ideální umístění pobytových místností s větší potřebou oken směrem na jih, k severu jsou orientovány pomocné prostory jako chodba, schodiště, hygienické zázemí nebo technická místnost, tedy prostory s malými nároky na přirozené osvětlení. Vnitřní uspořádání místností se volí s ohledem na teplotní režim a jeho regulaci, na míru denního osvětlení (oslunění) atd.
Při snaze zabezpečit optimální solární zisky se však budovy mnohdy dostávají do rizika letního přehřívání. Platí jednoduchá zásada, že velikost prosklení je rozumné do 40 % plochy jižní fasády. Větší plocha způsobuje výrazné letní přehřívání a potřebu drahého stínění či chlazení.
Teplo – základ komfortu
Jestliže běžný dům potřebuje k vytápění asi 90–120 kWh/m2 obytné plochy za rok, pak pro pasivní dům (PD) je za stejné období stanovena hranice do 15 kWh/m2. Toho lze v našich klimatických podmínkách dosáhnout při spojení: dokonalé tepelné izolace obálky bez tepelných mostů + využití pasivních solárních zisků + zpětné získávání vnitřního tepla – větrání s rekuperací. Energetická potřeba pasivního domu je díky dokonalé izolaci sama o sobě tak nízká, že se v podstatě můžete vzdát konvenční topné soustavy, ovšem musí ji zastoupit tzv. zbytkové vytápění (přitápění), schopné pokrýt nezbytnou minimální spotřebu tepla. Více energie v praxi vynaložíte na ohřev užitkové vody pro domácnost než na samotné vytápění.
Slunce jako priorita |
| Na území ČR dopadne celkem 940 až asi 1150 kWh/m2 ročně, v závislosti na oblačnosti a samozřejmě i na lokalitě, jehož potenciál je využitelný při výrobě tepla, elektrické energie i chladu. Děje se tak pomocí nejrůznějších technologických zařízení, přesto je člověk schopen využít pro svoji potřebu jen určitou část. Energie se využívá aktivně – fototermální teplovodní, přesněji horkovodní kolektory a vzduchové kolektory k přípravě teplé vody k provozu domácnosti, případně bazénu, a také pasivně – zmíněnou orientací stavby, velikostí prosklených ploch atd. Systém vyžaduje účinnou regulaci nadměrných tepelných zisků, bez níž by se stavby zbytečně přehřívaly. Za tímto účelem si majitelé domů pořizují např. klimatizační jednotky atd. |
Okna a prosklení
Pro zasklení se používají izolační trojskla nebo systém, kde je prostřední sklo nahrazeno fólií. Součinitel prostupu tepla je zde 0,6 až 0,8 W/m2.K. To je až dvakrát lepší než u nejkvalitnějších oken s izolačním dvojsklem. Běžný okenní rám také izoluje hůře než trojsklo, proto se používají dřevěné i plastové rámy doplněné izolací (obvykle polyuretanovou). Vždy je třeba sledovat součinitel prostupu okna pro celé okno, ne jen pro vlastní zasklení, jak jej uvádí někteří výrobci. Vliv na kvalitu okna má i distanční rámeček mezi skly – používají se nerezové nebo plastové, které jsou výrazně lepší než dříve používané hliníkové.
Vzhledem k tomu, že jedním ze základních požadavků je těsnost domu, a také kvůli využití řízeného větrání nemusí být všechna okna otevíravá. To jednak sníží jejich cenu a jednak zvětší plochu prosklení (pevný rám je užší). Z psychologických důvodů i pro případ výpadku vzduchotechniky se však v každé místnosti nechává nejméně jedno okno otevíravé.
Vytápění a větrání
O pasivních domech se obecně hovoří jako o stavbách, v nichž prakticky netřeba topit. V tuzemských klimatických podmínkách to pochopitelně platí jen v uvozovkách – tyto domy se sice mohou obejít bez klasické otopné soustavy, ale nikoliv bez vytápění. Tepelnou pohodu je třeba řešit jako vyvážený systém – spojenou nádobu vytápění a větrání. Zčásti je zajištěna systémem řízeného větrání s rekuperací tepla, bez něhož se v pasivním domě (otázkou je, zda v běžném ano) neobejdete. Vydýchaný, ale ohřátý vzduch je z interiéru domu pomocí vzduchotechnického systému centrálně odváděn ven a předává ve výměníku teplo čerstvému chladnému vzduchu přiváděnému zvenčí. Využít tak lze až 80 % tepla odpadního vzduchu. Tzv. aktivní rekuperace může kromě efektivního větrání také dodávat energii k ohřevu teplé vody (v zásobníku) pro domácnost nebo topný systém.
Samotné vytápění musí být navrženo s ohledem na velmi nízkou tepelnou ztrátu pasivního domu. Vždy jde o individuální řešení, záleží na velikosti domu, způsobu využití atd. Pokud chcete použít třeba interiérová kamna nebo krb, narazíte na problém s přebytkem tepla. Nejsou-li venku velké mrazy, stačí nesrovnatelně menší výkon než u běžného domu, jinak hrozí přehřívání a zbytečné plýtvání energií. Řešením jsou krby a kamna určená pro pasivní domy (včetně speciálního komína pro pasivní domy), případně akumulační nádrž, do níž se odvádí část výkonu kamen. Někdy se může ukázat jako ekonomické řešení např. vytápění na elektřinu nebo tepelné čerpadlo.
Stavby s podporou státu
Pro ty, kteří staví nebo se do roku 2021 chystají stavět, se stále nabízí možnost čerpání finačního „příspěvku“ z programu Nová zelená úsporám (NZÚ). Za dobu trvání programu sice došlo k řadě změn, nicméně na novostavbu lze stále získat tři na sobě nezávislé dotace.
První je dotace na kompletní stavbu při splnění parametrů pasivního domu, druhá je na solární kolektory a třetí na fotovoltaiku, přičemž u kolektorů a fotovoltaiky nemusí být novostavba nutně pasivní a o dotaci lze žádat i v případě rekonstrukce domu.
„S dotacemi na novostavby se i nadále počítá, stavby však budou muset splnit přísnější kritéria, která budou podobná měřítkům pro pasivní domy tak, jak je známe z původního programu Zelená úsporám,“ donedávna tvrdili specialisté ze Státního fondu životního prostředí ČR.
Zásadní změny ovšem přinesl až loňský stavební veletrh For Arch, kde byly představeny novinky v programu. Zatímco doposud bylo možné čerpat dotaci pouze na novostavby v pasivním standardu, nyní se to týká i nízkoenergetických domů. Jedinou podmínkou je instalace systému řízeného větrání, rekuperace. Od října se tedy přispívá částkou 150 tisíc korun na stavbu nízkoenergetického domu s rekuperací, nadále zůstává příspěvek ve výši 300 tisíc korun na novostavbu v pasivním standardu nebo 450 tisíc, pokud majitelé novostavbu doplní o další systémy využívající obnovitelné zdroje energie. Například instalují fotovoltaické panely. Nabízí se i možnost získat dotaci 150 tisíc korun na kombinaci fotovoltaického systému s tepelným čerpadlem.
Zeptali jsme se…
Ing. Libora Hrubého, odborného poradce Centra pasivního domu:
Je nějaký zásadní rozdíl mezi zděnou, řekněme konstrukčně těžkou, masivní stavbou a lehkou dřevostavbou (v pasivním standardu) a která miska pomyslných vah výhod či nevýhod se případně musí zhoupnout u té či oné varianty, aby dosáhla požadovaných, srovnatelných parametrů?
Každý typ konstrukce i druh materiálu má svá pro a proti. Pro pasivní domy jsou nejvhodnější konstrukce, které dokážou zabezpečit velmi kvalitní izolační schopnost při co nejmenší tloušťce stěn.
Volba konstrukčního materiálu bývá jednak ovlivněna náklady na stavbu, ale především přímo užitnými vlastnostmi či jinými výhodami daného typu konstrukce. U dřevostaveb jsou nosné prvky skryty uvnitř stěny a výsledkem je pak její menší tloušťka než u masivních staveb.
U masivních staveb bychom měli volit materiály s větší objemovou hmotností i pevností, které zabezpečí v co nejmenší tloušťce statickou únosnost, a zvenčí pak zateplovat materiály s velkou tepelněizolační schopností. Právě volba konstrukce s ohledem na výslednou tloušťku umožňuje snížit celkovou cenu domu.
Jaké jsou další argumenty hovořící ve prospěch pasivní stavby?
Nároky na pohodu vnitřního prostředí se zvyšují – příjemná teplota v horkých letních dnech i v těch největších mrazech, stálý pocit čerstvého vzduchu, ale bez průvanu, který vzniká při větrání otevřenými okny. Tento komfortní způsob života je skutečně možný v pasivním domě, který lze postavit za téměř stejné náklady jako běžnou novostavbu. Na rozdíl od běžných novostaveb je ale možné uspořit až 90 % nákladů na vytápění. Princip je naprosto jednoduchý. Nevyužívá žádné technicky náročné nebo nákladné zařízení a na uživatele neklade vyšší požadavky na obsluhu.
Existují nějaká prokazatelná zdravotní rizika pasivních domů? Dočetl jsem se kupříkladu o problémech se špatnou výměnou (cirkulací) vzduchu a komplikovaném nastavení teplot, o častém přehřívání domu, zvýšeném hluku v interiéru v důsledku dokonalé izolace proti hluku venkovnímu, o biologických zdravotních rizicích (spousta technologií – ventilátory, filtry atd.). Tak jak je to ve skutečnosti?
Většinou je to právě naopak, pasivní domy mají ve svém standardu požadavky jak na zimní, tak na letní teploty, na řešení detailů a tepelných mostů, tak řešeno řízené větrání zabezpečující neustálý přísun čerstvého vzduchu a naopak odvod toho znehodnoceného. Komfortem, zdravým prostředím, finanční a energetickou úsporou jsou pasivní domy daleko před „běžnými“ domy. Samozřejmě i v této oblasti lze najít pár příkladů, kde se něco nepovedlo, tak jako u ostatních staveb. Abychom se jim vyhnuli, je nutný precizně zpracovaný projekt, kvalitní realizace a dobrá údržba. Nejjednodušším způsobem, jak tyto pochyby vyvrátit, je některý pasivní dům a jeho obyvatele navštívit a zeptat se jich na osobní zkušenosti (například v rámci otevřených Dnů pasivních domů, 8.–10. listopadu 2019).
Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem a redakce, Veronika Mannová
