Odjakživa platilo, že zejména venkovní stavební práce se provádí od konce jara do poloviny podzimu. Pak se hrubá stavba tzv. uspí, zazimuje, zedníci si sbalí „fidlátka“ a buďto se přesunou dovnitř domu, nebo se na staveniště vrátí až s rozkvetlými stromy. Nové technologie a materiály pro zdění dnes délku stavební sezony výrazně prodloužily. Venkovní práce už neovlivňují ani tak nízké teploty, jako spíše kratší dny a poněkud ztížené pracovní podmínky.
Pravda o prověrce mrazem
Češi berou odjakživa stavbu domu jako investici do budoucna. I proto a právě proto přisuzují nesrovnatelně delší trvanlivost domům zděným než dřevostavbám. A aby takový dům opravdu sloužil generacím, je třeba postavit ho z kvalitních a trvanlivých materiálů a pokud možno co „nejbytelněji“.
Zima v tomto úsilí vždycky tak trochu představovala spoustu překážek a poměrně velký problém. Jejím průvodním jevem totiž zdaleka není pouze mráz, ale i další povedení kumpáni. Nárazový vítr, mrznoucí déšť, mrholení, vánice, spousta vlhkosti a voda v různých skupenstvích. Zkušení políři vždycky říkávali a mnozí si dodnes stojí za tím, že stavba prostě musí vymrznout. Jedině tak si konstrukce správně „sedne“ a vše se vzájemně propojí a upevní (což má poměrně výrazný vliv třeba na pozdější obklady a pokládku dlažby v dokončené stavbě), materiály se dotvarují, s klesající teplotou se zpomalí důležité chemické reakce, srovná se vlhkost stavebních komponentů a zdiva s okolím, stavba dokonce postupně vysychá…
Nechat vymrznout, nebo ne?
Především je třeba vycházet z podloží stavby, z použitého konstrukčního systému a z projektované stavební technologie. V dřívějších letech se vymrznutí stavby praktikovalo naprosto běžně, neboť se stavěly převážně podsklepené domy (a neexistovaly kvalitní hydroizolace), z tradičních pálených materiálů a dílo tak od prvního kopnutí do země až po kolaudaci často prošlo i několika zimami za sebou. Dnes se stavby zhotovují řádově za pár měsíců a tomu odpovídají i stavební technologie. Staviva (cihly, bloky, tvárnice) s broušenými povrchy umožňují zdění na tenkou spáru, místo malt se používají speciální lepidla i omítky, což eliminuje množství vlhkosti vnášené do zdiva. Vymrznutí zdiva tedy nebývá nutné.
Jinak je to s podložím a základovými konstrukcemi, tedy se založením pasů a betonáží základové desky. Pokud je například pod podkladním betonem, zhotoveným ještě před zimou, nenamrzavá zemina (např. štěrk) a vnitřní nosné stěny budovy jsou založeny v tzv. nezámrzné hloubce, je vše v pořádku. V nezámrzné hloubce (v našich zeměpisných šířkách v úrovni 80 až 140 cm pod povrchem rostlého terénu, v závislosti na druhu zeminy) nedojde k promrznutí zeminy ani v chladné části roku. To zaručuje, že základy stavby zůstanou stabilní. Problémy však nastávají v případě, kdy podkladní zeminu tvoří například jíl.
Obecně stavební práce není vhodné provádět při teplotách –5 °C a nižších. I proto většina stavebních firem plánuje práce tak, aby přes nejchladnější měsíce v roce pracovaly pouze v interiéru. Venkovní činnost se omezí na tzv. suché práce.
Možná nevíte, že… |
|
Jak je to s dřevostavbami
I v tomto případě platí, že čas jsou peníze. Statistiky uvádějí, že zatímco zděná stavba trvá v průměru od 12 do 43 měsíců, dřevostavba může být hotova řádově v týdnech. Co však nejde uspíšit, je zhotovení základové konstrukce, která zabere zhruba dva měsíce práce. Měsíc trvají přípravné a výkopové práce s betonáží. Pak je třeba zhruba měsíc trpělivě vyčkat na dokonalé vyzrání a ztvrdnutí betonu, proto je tuto práci vhodné realizovat s ohledem na počasí a hlavně na venkovní teploty.
Vlastní montáží dřevostavby právě v zimním období lze naopak dokonce ušetřit. Montované objekty se totiž staví celoročně, ovšem v zimních měsících je zakázek méně a dodavatel může nabídnout slevu nejen na materiál, ale i na práci. Vše se realizuje suchým procesem, takže po ukončení hrubé stavby se lze ve vytápěném objektu věnovat dokončovacím pracím v interiéru.
Zdění v zimě
Běžné stavební práce se obvykle provádějí při teplotě vyšší než 5 °C, poté se s klasickými postupy končí. Existují ovšem přípravky, umožňující zdění či betonování až do –5 °C. Zdění v zimě musí probíhat pouze za přísného dodržení všech technologických postupů a opatření. Minimálně třikrát denně by se měla kontrolovat teplota venkovního vzduchu a minimálně jedenkrát denně teplota vlastní konstrukce. Obecně se dá říct, že zdít se dá i při venkovní teplotě –10 °C. Cihelné prvky musí být však suché a bez jakýchkoliv námraz, malta musí být ohřívána na relativně vysokou teplotu (okolo 30 °C). Zdí se pouze zkrácené úseky na výšku podlaží. Poslední vrstva cihel se překrývá tepelněizolačními rohožemi, geotextiliemi nebo PE fóliemi, a to na dobu minimálně 12 hodin. Před pokračováním zdění se musí povrch zdiva opět dokonale očistit od sněhu a zbavit námraz. Nejrychleji se to daří horkým vzduchem.
Při zimním omítání je třeba udržet vnitřní teplotu v místnosti na +8 °C až +10 °C, teplotu stěn a stropů na +6 °C. Po dokončení omítek nesmí teplota celý týden klesnout pod +5 °C. V zimě se k výrobě malty může použít teplá voda, teplota malty nemá po dobu zpracování klesnout pod +10 °C. V nezbytně nutných případech se do záměsové vody přidává mrazuvzdorná přísada podle návodu stanoveného dodavatelem.
Používané zimní materiály |
|
Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem a redakce
