Stavba rodinného domu je časově poměrně náročný projekt. Proto je vhodné celý proces výstavby připravit a zajistit tak, aby většina prací skončila před příchodem zimy. Ani ta ale nemusí znamenat distanc.

Odjakživa platilo, že zejména venkovní stavební práce se provádí od konce jara do poloviny podzimu. Pak se hrubá stavba tzv. uspí, zazimuje, zedníci si sbalí „fidlátka“ a buďto se přesunou dovnitř domu, nebo se na staveniště vrátí až s rozkvetlými stromy. Nové technologie a materiály pro zdění dnes délku stavební sezony výrazně prodloužily. Venkovní práce už neovlivňují ani tak nízké teploty, jako spíše kratší dny a poněkud ztížené pracovní podmínky.

Pravda o prověrce mrazem

Češi berou odjakživa stavbu domu jako investici do budoucna. I proto a právě proto přisuzují nesrovnatelně delší trvanlivost domům zděným než dřevostavbám. A aby takový dům opravdu sloužil generacím, je třeba postavit ho z kvalitních a trvanlivých materiálů a pokud možno co „nejbytelněji“.

Zima v tomto úsilí vždycky tak trochu představovala spoustu překážek a poměrně velký problém. Jejím průvodním jevem totiž zdaleka není pouze mráz, ale i další povedení kumpáni. Nárazový vítr, mrznoucí déšť, mrholení, vánice, spousta vlhkosti a voda v různých skupenstvích. Zkušení políři vždycky říkávali a mnozí si dodnes stojí za tím, že stavba prostě musí vymrznout. Jedině tak si konstrukce správně „sedne“ a vše se vzájemně propojí a upevní (což má poměrně výrazný vliv třeba na pozdější obklady a pokládku dlažby v dokončené stavbě), materiály se dotvarují, s klesající teplotou se zpomalí důležité chemické reakce, srovná se vlhkost stavebních komponentů a zdiva s okolím, stavba dokonce postupně vysychá…

Nechat vymrznout, nebo ne?

Především je třeba vycházet z podloží stavby, z použitého konstrukčního systému a z projektované stavební technologie. V dřívějších letech se vymrznutí stavby praktikovalo naprosto běžně, neboť se stavěly převážně podsklepené domy (a neexistovaly kvalitní hydroizolace), z tradičních pálených materiálů a dílo tak od prvního kopnutí do země až po kolaudaci často prošlo i několika zimami za sebou. Dnes se stavby zhotovují řádově za pár měsíců a tomu odpovídají i stavební technologie. Staviva (cihly, bloky, tvárnice) s broušenými povrchy umožňují zdění na tenkou spáru, místo malt se používají speciální lepidla i omítky, což eliminuje množství vlhkosti vnášené do zdiva. Vymrznutí zdiva tedy nebývá nutné.

Jinak je to s podložím a základovými konstrukcemi, tedy se založením pasů a betonáží základové desky. Pokud je například pod podkladním betonem, zhotoveným ještě před zimou, nenamrzavá zemina (např. štěrk) a vnitřní nosné stěny budovy jsou založeny v tzv. nezámrzné hloubce, je vše v pořádku. V nezámrzné hloubce (v našich zeměpisných šířkách v úrovni 80 až 140 cm pod povrchem rostlého terénu, v závislosti na druhu zeminy) nedojde k promrznutí zeminy ani v chladné části roku. To zaručuje, že základy stavby zůstanou stabilní. Problémy však nastávají v případě, kdy podkladní zeminu tvoří například jíl.

Obecně stavební práce není vhodné provádět při teplotách –5 °C a nižších. I proto většina stavebních firem plánuje práce tak, aby přes nejchladnější měsíce v roce pracovaly pouze v interiéru. Venkovní činnost se omezí na tzv. suché práce.

Možná nevíte, že...

  • v zimě lze provádět práce spojené s montáží a demontáží nejen dřevěných, ale i betonových, železobetonových nebo ocelových prvků. Dutiny ve stycích mezi dílci či panely, instalační kanály a otvory ovšem musí být chráněny před vodou a sněhem, aby nedošlo k jejich zamrznutí a k následnému poškození.
  • při svařování v zimě je třeba dodržet obecné technologické postupy pro svařování za nízkých teplot. Svařování za teploty vzduchu nižší než –10 °C je zakázáno.
  • práce na střeše musí být přerušeny při sněžení, pokud se tvoří námraza a při teplotě nižší než –10 °C.
  • běžný beton tuhne při venkovních teplotách asi do 7 °C, s dalším ochlazováním se proces zpomaluje a na nule se úplně zastaví. Uvádí se, že po třech týdnech beton získá 70 % své pevnosti a do měsíce na 95 %. Během tohoto období by venkovní teplota rozhodně neměla klesnout pod 5 °C. Pokud totiž během tohoto období zaútočí mrazy, voda se změní v led a ten roztrhá strukturu betonu dřív, než dosáhl požadované pevnosti. Řešením je přidání speciálních látek umožňující práci a následné zrání i za mrazu.

Jak je to s dřevostavbami

I v tomto případě platí, že čas jsou peníze. Statistiky uvádějí, že zatímco zděná stavba trvá v průměru od 12 do 43 měsíců, dřevostavba může být hotova řádově v týdnech. Co však nejde uspíšit, je zhotovení základové konstrukce, která zabere zhruba dva měsíce práce. Měsíc trvají přípravné a výkopové práce s betonáží. Pak je třeba zhruba měsíc trpělivě vyčkat na dokonalé vyzrání a ztvrdnutí betonu, proto je tuto práci vhodné realizovat s ohledem na počasí a hlavně na venkovní teploty.

Vlastní montáží dřevostavby právě v zimním období lze naopak dokonce ušetřit. Montované objekty se totiž staví celoročně, ovšem v zimních měsících je zakázek méně a dodavatel může nabídnout slevu nejen na materiál, ale i na práci. Vše se realizuje suchým procesem, takže po ukončení hrubé stavby se lze ve vytápěném objektu věnovat dokončovacím pracím v interiéru.

Co vlastně nutí stavbaře pracovat za ztížených povětrnostních podmínek? A proč se vůbec řeší vývoj materiálů, s nimiž lze stavět i v zimě? Na vině jsou termíny, tedy čas. A čas jsou peníze...

Zdění v zimě

Běžné stavební práce se obvykle provádějí při teplotě vyšší než 5 °C, poté se s klasickými postupy končí. Existují ovšem přípravky, umožňující zdění či betonování až do –5 °C. Zdění v zimě musí probíhat pouze za přísného dodržení všech technologických postupů a opatření. Minimálně třikrát denně by se měla kontrolovat teplota venkovního vzduchu a minimálně jedenkrát denně teplota vlastní konstrukce. Obecně se dá říct, že zdít se dá i při venkovní teplotě –10 °C. Cihelné prvky musí být však suché a bez jakýchkoliv námraz, malta musí být ohřívána na relativně vysokou teplotu (okolo 30 °C). Zdí se pouze zkrácené úseky na výšku podlaží. Poslední vrstva cihel se překrývá tepelněizolačními rohožemi, geotextiliemi nebo PE fóliemi, a to na dobu minimálně 12 hodin. Před pokračováním zdění se musí povrch zdiva opět dokonale očistit od sněhu a zbavit námraz. Nejrychleji se to daří horkým vzduchem.

Při zimním omítání je třeba udržet vnitřní teplotu v místnosti na +8 °C až +10 °C, teplotu stěn a stropů na +6 °C. Po dokončení omítek nesmí teplota celý týden klesnout pod +5 °C. V zimě se k výrobě malty může použít teplá voda, teplota malty nemá po dobu zpracování klesnout pod +10 °C. V nezbytně nutných případech se do záměsové vody přidává mrazuvzdorná přísada podle návodu stanoveného dodavatelem.

Používané zimní materiály

  • s některými výrobky lze pracovat při teplotách do –5 °C
  • zdicí pěny lze použít celoročně, umožňují rychlejší a snazší zdění broušených cihel
  • zdicí cementové malty se zimní úpravou – na různé zdění v nízkých teplotách
  • tepelněizolační malty – na obvodové zdivo z lehčených materiálů, např. nebroušených cihel
  • tenkovrstvé zimní malty (lepidla) – nanáší se pouze na žebra broušených cihel nebo jako celoplošná tenká spára
  • cementové potěry se zimní úpravou – k betonování v interiérech i exteriérech a k výrobě betonových dílců
  • zimní přísady do omítek, pastózní nátěry nebo cementové lepicí a stěrkové malty – zkracují dobu vytvrzení

Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem a redakce

logo MessengerPoslat Messengerem