Naše byty a domy jsou plné překážek, které mladí a zdraví lidé vůbec nevnímají. Nemusí to ale být ani otázka nemoci nebo nehody, aby se z obydlí stala překážková dráha. Většina z nás jednou zestárne a kdysi pohodlný byt bude plný nástrah a bariér. Vyplatí se proto na takové věci myslet už teď, dokud máme na úpravy síly a peníze.

Jen málokdo staví dům s představou, že ho za pár let prodá a odstěhuje se jinam -většina stavebníků si vyhlédla místo, kde chce strávit zbytek života a vytvořit v něm domov podle svých nejlepších představ. Kupodivu málokdo při tom ale bere v úvahu, že ke konci onoho „zbytku života" možná bude mít problém s hybností, jako např. chůzí do schodů. Přitom například ve Švýcarsku nelze zkolaudovat dům, dokud se neprokáže, že splňuje alespoň základní požadavky na bezbariérovost.

Nejde jen o stavbu

Snadný pohyb umožňují především jednopodlažní objekty. Mezonetové byty, vícepodlažní domky, ale i bydlení v patrových činžovních domech už pro tyto účely tak vhodné není. V našich končinách je však na rozdíl třeba od USA obliba jednoduchých přízemních domků (bungalovů) nepoměrně menší a ani tu na ně není dost místa. A stále ještě tu nejsou výjimkou ani objekty, v nichž koupelna a WC je v jiném podlaží než ložnice...

Tak se snadno stane, že v případě změny pohyblivosti některého z obyvatel domu musí buď nastoupit technické a stavební úpravy, nebo změna bydliště. Vhodným,  a přitom u nás opět nepříliš častým, je vícegenerační bydlení nebo společné bydlení širší rodiny. Osoba s omezenou pohyblivostí pak má snadno dostupný přízemní byt s dostatkem soukromí, v případě potřeby však mohou ostatní pomoci. Bohužel, někteří jako by se dosud spoléhali více na péči státu nebo charitativních organizací.

Kritická místa

Každý byt nebo dům má partie, které jsou z hlediska možného omezení pohybu či rizika úrazu obzvlášť kritické. Jde především o tato místa: schodiště, dveře, koupelna, toaleta, kuchyň.

Kromě toho jsou i v ostatních prostorách prvky, které mohou představovat překážky a omezení, náprava však je poměrně snadná. Jde především o nejrůznější vypínače, které by se proto už ve stádiu stavby měly umisťovat spíš níž, než je dnes obvykle zvykem. Pak nemusí představovat problém ani pro vozíčkáře. V současnosti jsou už ale běžně dostupná řešení, s nimiž lze světla a další spotřebiče ovládat na dálku, podobně jako třeba televizi.

Problém mohou představovat i úložné prostory ve vyšších polohách. V dřívější výstavbě bylo zvykem využívat prostor až do stropu (který ostatně nebyl moc vysoko). Ve standardních bytech je ale lepší se „držet při zemi".

Jiným kritickým místem bývají okna, jejichž otvírání je pro lidi s omezenou pohyblivostí často obtížné a z vozíčku téměř nemožné. Proto by měl prostor před okny zůstávat volný a pokud možno i bez topných těles, čemuž nejlépe vyhovuje podlahové topení.

Domovní schody překoná rampa

Není výjimkou, kdy i lidé vysokého věku bydlí třeba ve čtvrtém patře bez výtahu - ostatně chůzi do schodů lékaři doporučují jako skvělý prostředek pro udržování oběhové soustavy. Nicméně nelze vyloučit, že nohy, srdce nebo jiné orgány selžou, a pak se ze schodů může stát nepřekonatelná bariéra.

První problém představují schody u domovních vstupů a ve vstupních chodbách vedoucích k výtahům. Naštěstí obvykle nebývají příliš vysoké. Pokud už na nich rampa není, je možné ji pro potřeby vozíčkáře poměrně snadno vybudovat ze dřeva. Minimální šířka takové rampy by měla být 130 centimetrů, podélný sklon 1:12. U kratších ramp (pod 3 metry) může být sklon i poněkud strmější, uvádí se poměr 1:8. Rampa by měla být po obou stranách opatřena bezpečným zábradlím, které pokračuje ještě nejméně 15 centimetrů za oba její konce. Jako optimální výška umístění tohoto zábradlí se považuje přibližně 90 centimetrů. Pro bezpečný pohyb musí mít rampa povrch s protiskluzovou úpravou. U ramp delších než osm metrů se požaduje přerušení odpočívadlem dlouhým alespoň 1,5 metru.

Schody v domě mohou být obtížné i pro osoby, které se pohybují bez vozíku - zejména pro seniory. Mělo by být proto samozřejmostí, aby v domě, kde někdo takový je, byly opatřeny madlem. Zejména u krátkých schodišť ve vstupních chodbách si však často nájemníci musí taková zábradlí zajistit dodatečně na vlastní náklady.

Schodiště jako past

Možná ještě větší problém jsou schody v rodinných domech a rekreačních objektech. Strmá, úzká, točitá schodiště s vysokými stupni a podivně řešeným zábradlím sice mohou vypadat efektně a ušetří místo, za určitých okolností však mohou být stejně neprostupná jako kolmá zeď. Nejednou mohou přivodit i těžká nebo dokonce smrtelná zranění. Pro seniory nebo osoby se sníženou pohyblivostí, ale i horším zrakem nebo některými nervovými poruchami jsou obzvlášť zrádná točitá schodiště, kde se stupně směrem k ose otáčení zužují.

Bezpečné schodiště by proto mělo mít nízké a široké stupně, na nichž drobné zaškobrtnutí automaticky neznamená pád do propasti. Kolmé stupně musí být vyplněny tak, aby o přečnívající část schodu nešlo zakopnout. Zábradlí po obou stranách je samozřejmostí. Takové schodiště ovšem k překonání výšky podlaží většinou nestačí, takže se musí nejméně jednou zalomit. Rozhodně by se to však nemělo řešit točitou částí, ale pravoúhlou podestou. Pokud schodiště začíná nebo končí u dveří, má být mezi jejich prahem a prvním schodem dostatečně velká plošina na úrovni podlahy před dveřmi. Stupeň začínající hned za prahem může pro staršího člověka představovat nebezpečnou past.

Schodiště v běžném rodinném domku obvykle ne­umožňují zabudovat rampu pro vozíčkáře a dokonce ani mechanickou pohyblivou plošinu. Jediné řešení pak představuje malý výtah, jehož šířka musí být alespoň 90 centimetrů. Plošiny a malé výtahy vyrábějí specializované firmy, jde však o nákladnou záležitost i poměrně náročný stavební zásah.

Bezbariérové dveře

Bezbariérové dveře by měly být alespoň 90 centimetrů široké a bez prahů. Rodina se všemi zdravými členy si asi prahy do dveří vsadí, protože to má mnoho jiných výhod, už v tomto stádiu je ale dobré zvolit takové řešení, aby šlo práh snadno a bez větších následků odmontovat. Nestane se pak, že v případě potřeby jeho odstranění se místo něj objeví nevzhledná rýha plná špíny, která může být stejnou překážkou jako sám práh. Doporučuje se také aby dveře v objektu pro vozíčkáře měly po obou stranách madlo umístěné ve výši asi 90 centimetrů.

Koupelna a WC

V koupelně pro osoby se sníženou pohyblivostí je především potřeba umístit umyvadlo mnohem níž, než je dnes obvyklé, doporučuje se výška 70 i méně centimetrů. Existují umyvadla tvarovaná tak, aby vyhovovala lidem s pohybovým postižením, vhodné jsou především ploché typy. Promyšleně je třeba řešit i umístění vodovodní baterie, zrcadel, poliček, věšáků, ručníků a dalšího vybavení koupelny.

Za vhodnější pro postižené osoby se považuje spíš sprchový kout než vana, přesto se není třeba poležení v teplé vodě odříkat. Stěny běžné vany sice jsou pro nepohyblivé osoby obtížně překonatelné, existuje ale možnost ji částečně zapustit. Kolem vany musí být bezpečná madla. Dno vany i sprchového koutu má mít bezpečnou protiskluzovou úpravu. Do sprchy patří sklápěcí sedátko a madla. Protože tu většinou nemůže být práh, je třeba oddělení řešit závěsem. Ze stejného důvodu nelze použít sprchový kout s vaničkou. Proto je odtok vody třeba řešit dvouprocentním sklonem podlahy směrem k odtoku.

Horní strana mísy WC nemá být výše než 50 centimetrů od podlahy. Po stranách by mělo být nejméně 30 centimetrů volného prostoru, zepředu nejlépe 70 centimetrů. Po obou stranách také musí být pevná vhodně umístěná madla. Držák toaletního papíru se nedoporučuje umisťovat výš než 80 centimetrů.

Kuchyň

V kuchyni je důležitá především snížená výška kuchyňské linky i dřezu, dostatek volného prostoru a snadná dosažitelnost všech předmětů i ovládacích prvků. Ideální je linka uspořádaná do tvaru písmene L nebo U, takže veškeré práce je možné vykonávat z jednoho místa. Prostor pod pracovní plochou by měl být volný, aby šlo s vozíkem zajet co nejblíže. Existují speciální linky s nastavitelnou výškou pracovní plochy. Digestoř, světla a další spotřebiče mohou mít dálkové ovládání. Nábytek a pracovní plochy by měly mít zaoblené hrany.

text: Jan A. Novák, foto: archiv firem

Poslat Messengerem

12.06.2013 | Stavba