Předchozí část seriálu najdete zde.
Karel Čapek napsal ve svém fejetonu Návrat k přírodě: „Vyžeň přírodu dveřmi a polezeš za ní oknem.“ A to dozajista netušil, jak bude na počátku 21. století jeho věta aktuální. Stavíme, betonujeme, asfaltujeme. A tak, jak rostou stavby potřebné a žel i zbytečné, ubývá zeleně. Ukrajujeme z přírody, která už tak trpí popleteným kolotočem ročních období s létem v květnu a jarem na Ježíška. Zaplaťbůh za každou vysazenou kytku, nový keřík, strom.
Cesta správným směrem
Zatímco u našich nejbližších sousedů, v Rakousku či v Německu, se stavbami zabraná zeleň velmi úspěšně a rychle nahrazuje kromě jiného třeba i na střechách rodinných domů, velkých sídlištních bloků, výrobních a prodejních hal či jiných objektů, u nás s tím stále tak trochu bojujeme. Přitom přínos zeleně vybudované bez nároků na pozemek je očividný, relativně jednoduchým řešením se zlepšuje vzhled i klima zástavby i okolní krajiny.
Ekologickým příspěvkem je bezesporu regulace teploty se zvýšením vlhkosti a snížením prašnosti, rostliny na střechách produkují kyslík a spotřebovávají oxid uhličitý, vážou na sebe těžké kovy. Je prokázáno, že jeden jediný metr čtvereční zeleně může absorbovat až 0,2 kg aerosolového prachu a dalších škodlivin.
A což teprve hospodaření, schopnost zelených střech zadržovat vodu. Už během deště a po něm se značná část srážkové vody po nasycení vegetačního souvrství vrací zpět do ovzduší… „Ozeleněním střechy vracíme přírodě to, co jsme jí zastavěním vzali,“ dal se slyšet architekt Pavel Šmelhaus. „Můžeme zachovat na místě cennou ornici nebo zadržet vláhu a tím pozitivně ovlivnit mikroklima domu i jeho okolí.
V neposlední řadě je pak „divočina“ na střeše tím, co v přírodě pomalu mizí – málo intenzivně udržovanou plochou, nezbytnou pro přežití mnoha živočišných druhů. Na střeše domu tak můžeme vytvořit suchý luční porost či obdobu stepního společenstva, lákavou pro hmyz, motýly a ptáky.“
Ze stavebního hlediska |
| Hlavní předností (kvalitně vyprojektované a stejně tak provedené i udržované) zelené střechy je ochrana – především povlakové hydroizolace – před klimatickými a dalšími vlivy. Zelená střecha působí jako efektivní tepelný izolant (v létě i v zimě), neboť vegetační souvrství ovlivňuje tepelný odpor střešní konstrukce. Zároveň eliminuje UV záření, zlepšuje akustické vlastnosti střechy (12 cm substrátu dokáže pohltit při kolmém dopadu zvuku až 40 dB, 20 cm substrátu až 46 dB) i její protipožární odolnost, pohlcuje srážky a tím odlehčuje kanalizaci, prodlužuje životnost střešního pláště a tím i celého objektu. |
Požadavky na stavbu
Při splnění určitých podmínek se dají ozelenit téměř všechny střešní konstrukce. Střešní plášť je ale většinou dimenzován dle norem na vlastní únosnost a tudíž je třeba staticky posoudit a zohlednit (u novostavby navrhnout) zatížení konstrukce novou, vegetační vrstvou.
Zátěž, kterou konstrukce musí unést, se rozděluje na stálou a provozní, kdy stálým zatížením se rozumí zatížení celého souvrství i s vegetační vrstvou. Hmotnost substrátu a drenážní vrstvy se přitom počítá při plném nasycení vodou. Provozní zatížení je zatížení časově omezené a vztahuje se například na vstup a pobyt člověka na střešní konstrukci, na zatížení sněhem apod.
Orientační hodnoty činí u intenzivního ozelenění (vysazené keře a stromy, místo pro relaxaci a pohyb osob, tzv. střešní zahrada) 500–800 kg/m2, chodník s dlažbou v loži ze štěrkopísku asi
350 kg/m2, trávníky nebo květinové záhony 270 kg/m2, extenzivní ozelenění (střecha pohledová) od 50 do 140 kg/m2.
Neméně důležitým ukazatelem je sklon či spád střechy. Střechy osázené extenzivní nebo jednoduchou intenzivní vegetací by měly mít spád minimálně 2 %. Ozelenit lze i střechy se sklonem od 3° do 20°, ovšem u střech od 15° sklonu se doporučuje vytvářet zábranu proti sesuvu substrátu.
A pak je tu ještě účinné odvodnění jak skrz souvrství, tak z povrchu. Rozlišují se tři způsoby odvodnění – ve vegetační ploše, mimo tuto plochu, a samostatné odvodnění ozeleněných a také „holých“ ploch. Stejně důležité je na druhé straně zavlažování, což vyžaduje zřízení přívodu vody a případných rozvodů.
Vhodné rostliny |
|
Vegetaci tvoří rostliny jako mechy, sukulenty a rozmanité trávy a byliny, které jsou odolné vůči mrazu a suchu, nevyžadují příliš péče a umějí se přizpůsobit extrémním podmínkám. Znamená to, že rostliny musejí mít vysokou schopnost regenerace. Proto se výhradně používají divoké rostliny. Kupříkladu trávy výšky 10 až 23 cm (výška plochých stébel do 40 cm), kam patří kostřava, psineček, ostřice, třeslice aj. Vhodné kombinace získáte u odborníků. Použít můžete také roztodivné byliny a luční kvítí (hvozdíky, jalovec, jetel, kopretinu, pažitku, sedmikrásky, vřesovec a zvonky…). |
Co na vegetační střechu?
Extenzivní střešní zeleň vyžaduje střešní konstrukce, které mají únosnost 60–300 kg/m2. Malá únosnost podmiňuje zeleň a rostliny rozšiřující se do plochy (mají malou plošnou hmotnost) – trvalky, skalničky a suché rostliny, které snesou extrémní podmínky střídání tepla, sucha a mrazu. Jednotlivé typy vegetace vyžadují různé tloušťky substrátu.
Pro mechy a travní koberce je třeba 3–6 cm substrátu, skalničky a osázená tráva potřebuje substrát 6–15 cm a plazivé rostliny 15–20 cm. Jednou ze skalniček, která se používá, je například netřesk střešní. Díky nenáročnosti zeleně je tento typ zelené střechy vhodný i pro šikmé střechy.
Intenzivní střešní zeleň se realizuje na konstrukcích, které mají únosnost až 1 000 kg/m2, takže je vhodná pro květiny, keře a nízké stromy. Taková střecha/zahrada sice nabízí nesrovnatelně více možností k relaxaci, vyžaduje však větší vrstvu substrátu a více práce s běžnou údržbou.
Souvrství vegetačních ploch |
| Zelená střecha se skládá z vrstvy vegetační, filtrační, drenážní, ochranné a k tomu ještě ochranné vrstvy proti prorůstání kořenů do hydroizolace, a dále separační a kluzné vrstvy. Při návrhu souvrství je třeba zohlednit nároky vysazovaných druhů rostlin, vlastnosti použitých materiálů, zmíněný sklon střechy a orientaci střešní plochy vůči světovým stranám, místní klimatické poměry a podmínky konkrétního objektu, hmotnost jednotlivých materiálů, požadovanou akumulaci vody. Nejjednodušší skladbu vegetační střechy tedy tvoří nosná střešní konstrukce, parozábrana s asfaltovým pásem, tepelná izolace, hydroizolace, geotextilie, hydroakumulační a zároveň drenážní vrstva, filtrační vrstva z geotextilie, vrstva substrátu a samotná vegetace. |
Vertikální fasády
Kromě plochých vegetačních střech se nabízejí i možnosti ozelenit domovní fasádu. Docílíte tak zajímavého architektonického vzhledu a zlepšení klimatu v domě i jeho okolí. Zeleň bude zároveň plnit roli termoregulantu a chránit povrchové vrstvy obvodového pláště budovy. Ovšem pozor, za zelenou vertikální zahradu se nepovažuje porost popínavých rostlin, zasazených do půdy u paty domu (i ty mají svůj význam, například odsávají vlhkost ze základové spáry a vysušují půdu kolem základů, na druhé straně však mohou tyto konstrukce poškozovat prorůstáním kořenů). A některé druhy popínavek mohou narušovat celistvost omítek.
Základem vertikální zahrady je zpravidla kovová, ke stěně zakotvená nebo volně stojící konstrukce s hydroizolační PVC plachtou a plstěnými zahradnickými deskami, napodobujícími mech (mezi fasádou a konstrukcí musí být alespoň 10cm vzduchová mezera, fungující jako tepelný a akustický izolant). Do plsti se sázejí odrostlejší rostlinky nebo se vysévají semínka. Nezbytné zavlažování zajišťuje síť hadic nebo trubic, důležité je ovšem i odvodnění a zajištění sběru a návratu přebytečné vody zpět do systému. Vertikální zahrada váží kolem 30 kg/m2 a je finančně poměrně nákladná (1 m2 vyjde až na 20 tisíc Kč).
Text: Petr Saulich, Foto: Archiv redakce a firem
