Pro bezproblémové fungování klempířských plechových prvků na střeše je zásadní volba materiálu. Léta se k tomu využíval pozinkovaný plech či drahá měď, ale v současnosti to vyhrávají plechy se speciálními odolnými povlaky.

Do roku 1989 byl pro klempířské konstrukce k dispozici v podstatě jen pozinkovaný plech. V úvahu přicházela i měď, ta však byla a je velmi drahá, navíc se stala terčem zlodějů barevných kovů. Pozinkovaný plech má také nejmenší teplotní roztažnost, takže riziko, že se na slunci klempířská konstrukce vyboulí, je zde menší než u ostatních kovových materiálů. Velkou slabinou je ale korozní odolnost. Vrstva zinku sama totiž nezajistí dlouhodobou ochranu plechu proti korozi.

Problémy s údržbou

Aby klempířské konstrukce z pozinkovaného plechu vydržely déle, musí se opatřit ochrannými nátěry, a ty je třeba pravidelně obnovovat. Jenže, natřete okenní parapet na všech plochách, které mohou podléhat korozi, když je zabudovaný do stavby, nebo obnovte nátěr podokapního žlabu pod přesahem taškové krytiny nebo ze strany římsy! Aby se vám to podařilo, musíte uvolnit příponky na hácích, žlab vyjmout, očistit a natřít. Bez lešení? To bude hodně nepříjemná a nebezpečná práce. Navíc při uvolňování příponek často dojde k popraskání jejich zinkového povlaku.

Hledá se plech…

Není divu, že po roce 1989 se tak rychle prosadily sice tradiční, ale pro české stavebnictví nové materiály, měď a zinek. Přidal se také hliník a nekorodující ocel. S „novými“ materiály se objevily také nové problémy. Klempíři se museli naučit pracovat s materiály, které mají větší teplotní roztažnost. Zvláště titanzinek vyžaduje dodržení přísných pravidel pro zabudování, aby se eliminovaly důsledky jeho roztažnosti. Měď díky své schopnosti rychle odvádět teplo vyžaduje velkou zručnost při pájení. Měď na střeše si mnozí stále spojují s jasně zelenou barvou měděnky, jenže současný stav ovzduší nezaručuje, že se přírodě očekávaný vzhled povrchu povede. Mnoho měděných povrchů má nyní spíše narezlou, hnědou nebo také černou barvu. A navíc nerovnoměrně.

Trend současné doby

Stále více stavebníků se přiklání k plechům s různými povlaky. Nejčastěji se používají plechy, jejichž základem je pozinkovaný ocelový plech. O jeho pevnosti a přiměřené roztažnosti nikdo nepochybuje, jeho korozní odolnost je zajištěna kontinuálně nanesenými syntetickými povlaky. Ověřeny jsou povlaky z několika druhů plastů v různých tloušťkách. Poskytují širokou škálu odstínů, zajišťují stálost vzhledu. Vzpomeňme, že před natřením pozinku bylo třeba čekat na zvětrání povrchu potřebné k přilnutí nátěrů.

Povrchová úprava povlakovaných okapů s vybraným odstínem nevyžaduje žádnou údržbu po dobu obvyklé životnosti. Tím se zcela odlišuje od nátěrů na pozinkovaném plechu, které je třeba obnovovat každých cca 5 let. Další zásadní výhodou je i cena povlakovaných okapů, která je při porovnání s okapy z jiných materiálů bezkonkurenční. V tabulce jsou uvedeny ceny za okapy namontované na rodinném domě se sedlovou střechou o půdorysných rozměrech 8 × 8 m.

text: Adam Krejčík, foto: archiv

Poslat Messengerem

27.03.2014 | Stavba