Z cenových důvodů se používají převážně odporové topné kabely, lze ale využít i samoregulační kabely. Pro běžné okapy a svody (do průměru 150 mm) se instaluje topný příkon 30–40 W/m, v nadmořských výškách blízkých 1 000 m pak 60 W/m a více dle konkrétních podmínek. Výhodnější je použít kabel s nižším příkonem a instalovat jej do okapu nebo svodu dvakrát nebo i třikrát – je tím pokryta větší plocha než při vyhřívání pomocí jedné výkonné žíly.
Proti námraze lze chránit i střešní úžlabí, okraje střech apod. Zde se kabel obvykle instaluje tzv. pilkováním, a to v takových roztečích, aby plošný příkon činil cca 200 W/m², u nadmořských výšek blízkých 1 000 m pak minimálně 250 W/m².
Samoregulační kabely
Zatímco odporový topný kabel topí v celé délce stejně a případné zablokování odvodu tepla v některé jeho části vede k místnímu přehřívání, konstrukce samoregulačních kabelů zajišťuje automatickou regulaci topného výkonu v závislosti na okolní teplotě, a to v kterémkoliv místě.
Tvoří ho 2 měděné vodiče, mezi nimiž je umístěno polovodivé topné jádro. Při zvyšování okolní teploty vzrůstá odpor topného jádra a tím se snižuje jeho výkon. Při poklesu teploty se naopak výkon kabelu zvyšuje. Kabely se proto mohou navzájem dotýkat, křížit nebo procházet prostředími o různých teplotách bez nebezpečí přehřívání nebo přepálení.
Konstrukce umožňuje zkracovat kabel na libovolnou délku, dvojitá izolace s ochranným opletením zajišťuje vysokou elektrickou pevnost. Kabely se dodávají ve čtyřech výkonech – 10, 15, 20 a 30 W/m. Používají se především k ochraně potrubí proti mrazu (10 a 15 W/m), k ochraně střech, okapů a střešních svodů (20 a 30 W/m)
Bez regulace – špatná práce
Samoregulační topné kabely sice automaticky mění svůj výkon v závislosti na okolní teplotě, ale nikdy se úplně nevypínají, a proto je nutné systém regulovat. U venkovních aplikací existují 3 řešení. Nejspolehlivější, nejekonomičtější na provoz, ale bohužel také nejdražší je regulace snímající nejen venkovní teplotu, ale i přítomnost sněhu, ledu nebo vody v místě, které je chráněno před námrazou.
V praxi je regulátor umístěn v rozvaděči a pomocí kabelové teplotní sondy snímá venkovní teplotu. Pokud teplota klesne pod nastavenou hodnotu – obvykle +1 °C, sepne proud do druhého (vlhkostního) čidla, které začne hřát. Sníh nebo led zde roztají a vzniklá vlhkost vodivě propojí dva kovové snímače. Regulátor „pozná“, že hrozí nebezpečí vzniku námrazy, a sepne připojený topný kabel.
Druhou variantou je řízení pouze na základě teploty. Pomocí vhodného termostatu se vyhřívání zapne, když venkovní teplota klesne pod nastavenou hodnotu. Variantou jsou i tzv. diferenční termostaty, u kterých lze nastavit zapínací i vypínací teplotu. Tyto termostaty jsou vhodné tam, kde má uživatel dle dlouhodobých zkušeností ověřeno, při které teplotě je ideální topné kabely zapnout. Systém je méně přesný – nedokáže například reagovat na situaci, kdy mrzne, ale není žádný sníh, a topný kabel je tedy v provozu zbytečně, na druhou stranu je zajištěno, že kabel alespoň nebude provozován při teplotách nad bodem mrazu.
Poslední možností je ruční ovládání. Tady bohužel hrozí velmi reálné nebezpečí, že systém v praxi nebude funkční. Pokud neuvedete topný systém v činnost v době, kdy námraza vzniká, dodatečné zapnutí už nemusí mít požadovaný efekt. Obráceně také hrozí nebezpečí, že kabel bude nedopatřením v provozu i v době, kdy je to naprosto zbytečné.
Pokud topný kabel ovládáte pouze ručně a je uveden do provozu až v době, kdy už je na něm vyšší vrstva ledu, vyhřeje v ledu dutiny – tunely, čímž kolem něj vznikne vzduchový obal chovající se jako tepelná izolace. Přestože je kabel v provozu, námraza neodtává a aplikace je v podstatě nefunkční. Pro tyto aplikace nabízí firma Fenix topné kabely s ochranným opletením a UV ochranou ADSV+ a ADPSV.
Text: Stojan Černodrinski, Foto: Archiv
