Je jasné, že topit je třeba ekologicky, v moderním zařízení, nejlépe místně dostupným zdrojem energie a pokud možno co nejlevněji. U osobního auta zcela běžně sledujete jeho výkon, ale hlavně spotřebu. S topným zdrojem je to stejné. Sledovaným parametrem vytápění rodinného domu je měrná potřeba tepla, uváděná v kWh/m2 za rok. K energetickým potřebám domu patří i nezanedbatelné množství energie, nutné k ohřevu teplé vody. Počítá se s netto hodnotou zhruba 550 kWh na osobu a rok.
Konkrétní řešení musí každý hledat ve vlastní kotelně. Výhodu mají uživatelé novostaveb, neboť ty bývají dobře tepelně izolovány a jejich energetické srdce netluče tak dlouho. Opačně jsou na tom majitelé dýchavičných otopných soustav. Připomeňme, že k omlazení a ozdravení domovních kotelen přispěl dotační program Zelená a Nová zelená úsporám, s možností „příspěvku“ právě při výměně topného zdroje.
Pevná paliva
U pevných paliv je důležitá jejich výhřevnost (množství energie, které z něj můžeme získat, uvádí se v MJ/kg), ale také znečišťování ovzduší spalinami. Mnozí ekologové už „dlouho“ brojí proti spalování uhlí. Na pranýř ale nepatří ani tak zmíněné uhlí, jako právě zařízení na jeho spalování. Výrobci už dávno vyvinuli technologie a zařízení, které požadavky na ochranu životního prostředí respektují.
Pokud uvažujete o novém kotli nebo jste k tomu přinuceni „okolnostmi“, zvažte typ paliva. Některé modely jsou uzpůsobeny pro více druhů paliv, společným barometrem je ale výkon. Jeho stanovení musí odpovídat velikosti tepelných ztrát objektu, což si žádá odborníka. Výkon ovlivňuje účinnost (modulaci). Kotle na tuhá paliva mívají účinnost od 70 %, automatické něco mezi 80 a 95 %. K osvědčeným patří značky Atmos, Buderus, Benekov, Dakon, Viadrus a další.
Nejvyšší účinnosti dosahují tzv. zplynovací kotle, zařízení na principu generátorového zplynování. Samostatnou kapitolou jsou pak lokální a tzv. doplňková topidla, tedy krby, krbové vložky, krbová kamna a zařízení na spalování biomasy, tedy dřevěných briket (17,5 až 19 MJ/kg) či pelet a peletek (16,5 až 18,5 MJ/kg). Ve vysoce energeticky úsporných domech zvládnou některá tato zařízení často vytopit, kromě období větších mrazů, celý obytný prostor a významně tak šetřit energii.
Výhody a nevýhody pevných paliv |
| Nízká cena hnědého uhlí, vysoká výhřevnost černého uhlí, nové kotle bývají vybaveny automatickým provozem s komfortem obsluhy srovnatelným s plynovými, v případě dřeva jde o obnovitelné zdroje tepla šetrné k životnímu prostředí. V obou případech je však třeba mít místo pro skladování paliva, dřevo má nižší výhřevnost (asi jako hnědé uhlí, tedy 12 až 14 MJ/kg), u běžných typů kamen je nutné pravidelné přikládání a čištění, jde o nečistý provoz, dochází ke znečišťování ovzduší (zejména při spalování hnědého uhlí). |
Vytápění elektřinou
Nekouří, nezapáchá a neprodukuje škodliviny, nevytváří odpad, je bezobslužné. Kromě toho jsou počáteční investice a náklady na údržbu elektrických tepelných zdrojů nižší než u topidel na plyn a pevná paliva. Zda se používání elektřiny vyplatí, o tom mimo jiné rozhoduje i volba mezi přímotopy, elektrokotlem nebo podlahovým elektrickým vytápěním. V prvním případě se zdroj tepla nachází přímo ve vytápěném prostoru a nejrozšířenějšími zdroji jsou elektrické konvektory, teplovzdušné ventilátory s příkonem 2 200 W i více a také elektrické infrazářiče (ke krátkodobému přitápění).
Elektrokotle (např. Dakon, Mora, Protherm aj.) s účinností až 95 % v pravém slova smyslu netopí přímo elektřinou. Teplonosným médiem je topná voda, která proudí kolem topných tyčí a tím se ohřívá. Výhodné je propojit vytápění s ohřevem teplé užitkové vody pro domácnost. K tomu slouží sestavy kotel + nepřímo ohřívaný zásobník (Protherm Ray, Thermona aj.), s možností nastavení času ohřevu vody. Elektrický bojler umožňuje využít nízkého, tedy zvýhodněného tarifu za elektřinu (vztahuje se na celkový provoz domu), moderní bojlery disponují rychloohřevem. Akumulační elektrický ohřev vody je tedy ekonomicky výhodnější než ohřev plynem.
K instalacím elektrického podlahového vytápění se používají speciální topné kabely nebo topné rohože (Fenix). Řešení umožňuje rychlou a snadnou instalaci, odpadají tzv. „špinavé“ stavební procesy, topení v podlaze (ve stěnách či ve stropním podhledu) vydává příjemné teplo, je úsporné (subjektivně máte větší pocit tepla při reálné nižší teplotě v interiéru než při vytápění radiátory), nepotřebujete kotelnu a v místnostech nezabírají místo žádné radiátory. Je však třeba řešit ohřev teplé užitkové vody.
Výhody a jedno minus elektřiny |
| Dobrá dostupnost a snadné rozvedení v objektu, jednoduchá regulace výkonu a komfortní obsluha, absence spalin, možnosti využití výhodnějších sazeb a tarifů za elektřinu, a to pro celou domácnost. Minusem je závislost na elektrické rozvodné síti a její „zranitelnost“ (možnost výpadku energie) a také cena (přímotopy patří k dražší variantě). |
Plyn jako alternativa
Z hlediska výkonu se jako nejefektivnější řešení jeví kondenzační plynové kotle, které v porovnání s „klasikou“ dosahují o 15 % (i více) vyšší účinnosti. Udávaná účinnost kondenzačních kotlů tak může převyšovat 100 % (až 106 %). Za zmínku stojí nástěnný kondenzační kotel Logamax plus GB172 (Buderus) ve výkonových variantách 14 a 24 kW, v nabídce existuje i varianta GB172-24 K s kombinovanou přípravou teplé vody přes deskový výměník. Dalším zařízením je kondenzační kotel Tiger Condens (Protherm) ve dvou základních modelech, odlišující se objemem zásobníku s vrstveným ukládáním teplé vody. Zmínit lze i ekologický teplovodní plynový kondenzační kotel Therm 45 KD (Thermona) a existují i další možnosti.
Pro a proti vytápění plynem |
|
Dobrá dostupnost zejména ve městech, snadná regulace výkonu, vysoká výhřevnost, čistý provoz a snadná obsluha. Určitou nevýhodou je podmínka plynofikace v obci, přísná bezpečnostní pravidla provozu, obavy z možnosti havárie při nedostatečné údržbě spotřebičů a rozvodů, náročnější údržba než třeba u elektrických zařízení (častější kontroly, revize). |
Alternativní zdroje vytápění
Sluneční energie je téměř nepřetržitě dostupná prakticky zadarmo. A také energie země, vody a vzduchu, kterou získáváme pomocí tepelných čerpadel. Průkopnická léta všech těchto „zázraků“ jsou ta tam, k mání jsou moderní a velmi vyspělé technologie. Fototermické systémy jsou založeny na průtoku kapaliny (topného média) kolektorem, kde se ohřívá a následně teplo předává vodě v zásobníku. Toto teplo lze využívat i k předehřevu topné vody. Metr čtvereční plochého kolektoru je schopen ročně vyrobit mezi 500 až 570 kWh energie, stejně velký trubicový kolektor pak 650 až 730 kWh energie.
A tepelná čerpadla? Kupříkladu japonská technologie EcoCute umožňuje vysokoteplotnímu tepelnému čerpadlu Sanden AquaEco o výkonu 3,5–4,5 kW, využívajícímu venkovní nebo odpadní vzduch, efektivně vyrábět teplou vodu o teplotě 65 °C i při venkovních teplotách až –15 °C.
Trendem jsou speciální tepelná čerpadla, využívající teplo z okolního vzduchu v místě instalace. Nejčastěji jsou tyto ohřívače nabízeny ve stacionárním provedení o objemu 220 nebo 300 l (např. Tatramat TEC 220 nebo 300). Pořizovací cena zařízení je sice vyšší, ale návratnost investice je třeba u 220litrové verze v porovnání s elektrickým zásobníkovým ohřívačem necelých šest let.
Výhody a drobná úskalí slunce a TČ |
| Solární kolektory pro přípravu teplé vody jsou schopny získat 40 až 75 % potřebné energie. Určitou překážkou v rozhodování jsou stále ještě pořizovací náklady, závislost na počasí a nutnost kombinace s dalším zdrojem energie. Tepelná čerpadla jsou šetrná k životnímu prostředí a představují velmi čistý provoz s dobrou možností regulace a nenáročnou údržbou. Nutný je profesionální projekt a propočet návratnosti vyšší ceny, výhodnost čerpadla je podmíněna konkrétními podmínkami v místě stavby. |
Text: Petr Saulich, Foto: Archiv redakce a firem
