Výhodou velkoformátových oken nebo velkoplošného prosklení je především prosvětlení interiéru a bezprostřední kontakt s okolím. Tyto výhody ovšem do značné míry eliminují i některé nevýhody, např. nadměrné tepelné zisky a naopak značné ztráty.
Budu reagovat spíše na zmíněné nevýhody. U zasklení lze velmi dobře nastavovat různé parametry prostupu tepla i tepelné ztráty a správným návrhem zasklení, kombinací parametrů Uw a g, lze nejen dobře bránit přehřívání, ale zároveň eliminovat tepelné ztráty.
U velkých prosklených ploch jsou i v zimě větší pasivní solární zisky než ztráty, takže je pouze nutné správně dimenzovat topnou soustavu. Jinak řečeno, pokud neorientujete velkou prosklenou plochu přímo na sever, určitě na účtu za topení nepoznáte, zda máte okna malá či velká.
Jediným diskomfortem, který lze vnímat hlavně u dvojskel, může být radiační chlad (pocit, že z okna sálá zima), trojskla už mají „teplý“ vnitřní povrch. Problém letního přehřívání bezpečně vyřeší exteriérové stínění nebo přesahy střechy.
Dnes máme k dispozici řadu simulačních nástrojů, které umožňují pro každý konkrétní případ nakonfigurovat optimální kombinaci všech parametrů.
Na otázky odpovídá… |
| Ing.arch. Klára Bukolská, architektka společnosti VELUX, odborník na vliv vnitřního prostředí a denního světla v interiéru na lidské zdraví |
Dostatek denního světla, stejně tak jako pocit většího prostoru, mají na člověka velmi příznivý vliv. Působí na náš organismus i zmíněné zápory, a pokud ano, jak?
Pokud se bavíme o vlivu denního světla na organismus, pak o žádných negativech nevím. Tedy je-li řeč o zdravém světle a zdravé tmě – to znamená o světelných podmínkách v přírodě, které jsou pro nás optimální. Ve městech bojujeme se světelným smogem, takže jediný problém – pouliční lampa svítící do pokoje – je snadno řešitelný zastíněním.
Ke zdravému životnímu prostředí logicky patří i dostatečná výměna vzduchu jak přirozeným, tak řízeným větráním. Věnují výrobci této otázce dostatečnou pozornost?
Výrobci větracích systémů určitě. Ale i výrobci oken nabízejí lokální větrací jednotky integrované buď v nadpraží nebo v okenních parapetech. Na trhu najdete i systémy k automaticky řízené přirozené ventilaci – okna se otvírají na základě časovače, pokynů z čidel CO2 nebo vlhkosti. Je to oblast, kterou většina výrobců oken vnímá jako princip budoucnosti, ovšem v našich podmínkách zatím nejde o běžný standard.
Z hlediska tepelněizolačních vlastností jsou okna nejslabším článkem obálky budovy. Můžeme si tedy v době, kdy na nás ze všech stran působí tlak na maximální energetické úspory, velké prosklené plochy vůbec dovolit?
To je trošku filozofická otázka. Splnění požadavků na energetickou náročnost celé budovy je komplexní záležitost a nezávisí pouze na velikosti prosklené plochy, ale i na orientaci stavby atd. Započtením pasivních solárních zisků je vždy bilance okna lepší než bilance zdi. Samozřejmě do budoucna vnímáme zvyšující se tlak na maximální úspory energií a zde bude třeba zvažovat i ekonomickou dosažitelnost optimálního řešení. Pochopitelně platí norma na denní osvětlení budov, garantující, že díky tlaku na úspory energií nebudeme stavět temné domy.
Vzpomínané schopnosti oken (izolovat, ale zároveň „přitápět“) vlastně stojí proti sobě. Kterou tedy upřednostnit a kterou potlačit? A jakou roli v tom hraje efektivní regulace, počínaje typem skla přes nejrůznější fólie až po stínění?
Jednoznačně platí, že pokud chceme zvolit optimální řešení, měli bychom si tento poměr – kombinaci parametrů – nechat spočítat. Obecně vzato, doporučuji hledat okna s co nejvyšším prostupem světla (bez zabarvených fólií apod.), s koeficientem prostupu světla alespoň na hodnotě tv = 0,7 – to znamená, že propustí do interiéru 70 % světla. Parametr g (propustnost solární energie) by měl být nad 0,5, abychom docílili smysluplných pasivních solárních zisků, a u oken s pozitivní bilancí v topné sezoně a na léto je třeba počítat s venkovním stíněním.
Samozřejmě součinitel prostupu tepla Uw je parametr, s nímž se setkáváme nejčastěji a většina lidí se jím při výběru okna řídí. Za standardní považujeme hodnotu kolem 1,1 a postupně se hodnota snižuje. Snižování parametru Uw pochopitelně ovlivňuje počet komor, plnicí plyn a také selektivně-reflexní vrstvy zasklení. Právě tyto vrstvy obvykle snižují prostup světla do interiéru.
Co by vlastně, kromě architektonického návrhu, mělo ovlivňovat volbu „formátu“ a velikosti oken, ale také použitých materiálů včetně zasklení? A co tzv. bezrámová okna?
Tyto všechny parametry je třeba brát v úvahu, a to jak z technického hlediska návrhu, možností (realizovatelnosti) montáže, tak i z uživatelského hlediska. U novostaveb, ale zejména u rekonstrukcí, kdy se investoři do výměn oken pouštějí na vlastní pěst, bych doporučila vždy se obrátit na odborníka. U rekonstrukcí často zaznamenáváme zhoršení světelných podmínek po výměně oken. Nová okna mají širší rámy, zateplení domu díky hlubšímu osazení také ubere trochu světla a původní okna zpravidla neměla žádné fólie. Takže vždy stojí za úvahu posouzení navrhovaných úprav a například zvětšení otvorů pro vyměňovaná okna. Bezrámová okna mají řadu výhod a architekti je rádi používají. Je ovšem nutné vždy zajistit přísun vzduchu, neboť kromě několika málo výjimek jde o neotvíravou verzi oken.
Platí vše, co jsme až doposud zmínili o fasádních oknech, také pro střešní okna?
Principy stavební fyziky jsou stejné, jen u střešních oken je vyšší podíl oblohové složky světla a tím přivádí do interiéru 2–3x více světla než stejně velké okno fasádní. U střešních oken existuje limit velikosti, více zde působí hmotnost okna, takže větší prosklené plochy se řeší ateliérovými sestavami oken. Díky pozici ve střeše jsou střešní okna také často využívána v systémech řízené přirozené ventilace – nachází se v nejvyšším bodě a vytváří tak významný komínový efekt.
Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem a redakce
