Stavebníkovo dilema ovlivňuje mnoho faktorů, počínaje direktivou místně platných nebo památkářských vyhlášek přes tlak reklamy výrobců a prodejců až po levnou nabídku hobby marketů. A pak jsou zde reálné výpočty projektanta. Jak se tedy rozhodnout, když všechny uvedené systémy mají svá pro i proti?
Zvuk dobré značky
Kromě ceny, životnosti, složitosti montáže a jednoduchosti údržby, garance i servisu a mnoha dalších aspektů je třeba zmínit jednoznačnou prioritu – kvalitu. Výrobku i montáže. Právě tento ukazatel totiž ovlivňuje kýžené úspory a dlouhověkost. Dobře navržené, vyrobené a osazené okno bude spolehlivě a dlouho sloužit, ať už bude z plastu, z dřevěných hranolů nebo z hliníku. Samozřejmě z hlediska potenciálních tepelných ztrát na tom budou okna dřevěná a plastová lépe než kovová, jejich rám však musí být o „něco“ silnější, tedy zhotovený minimálně ze 70 až 80 mm silných profilů. Pokud jde ale o údržbu, pak zase svým způsobem prohraje dřevo.
Cenově vzato pak lze dřevo i plast pořídit zhruba za stejnou částku, hliník stojí víc i o desítky procent. Hliníkové, slitinové, natož ocelové rámy se ovšem v rodinné výstavbě zatím stále moc nepoužívají, ačkoli například právě hliník je nezničitelný, tím pádem i nenáročný na údržbu, má v porovnání s plastem a dřevem nejdelší životnost, vysokou výrobní přesnost, nízkou hmotnost, dobrou zpracovatelnost a především se s ním dá skvěle architektonicky pracovat.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Ocelové plus a minus
Jde především o konstrukční požadavky, zde konkrétně únosnost a lepší statické vlastnosti. I proto se ocelové profily používaly na rozměrově nadstandardní prosklené plochy (výkladní skříně obchodů, celoplošná okna restaurací, stěny zimních zahrad atd.). Cenově je ocel samozřejmě jinde než hliník, rámy i hotové výrobky jsou tudíž levnější. Základními prvky na výrobu ocelových okenních konstrukcí jsou profily z válcované oceli, které se svařují nebo spojují speciálními prvky. K přerušení tepelných mostů se používají polyamidové a jiné izolace, zasklení je zpravidla totožné s okny dřevěnými či plastovými. Kovové prvky však volají po speciální povrchové úpravě natavením vrstev plastu nebo odolnými nátěry.
Materiálové kombinace
V kombinacích se používají různé materiály. Nejčastěji se ve výrobě oken kombinuje dřevo se slitinami hliníku. Výhodou je vytěžení dobrých vlastností jednotlivých surovin. Vnější hliníkový rám se povrchově upravuje práškovým lakováním a zákazník si může vybrat z pestré palety barevných odstínů.
Pohoda značí teplo, světlo, ticho
Stavební normy stanoví podmínky pro návrh a realizaci denního osvětlení a podporují dosažení zrakové pohody. Pro informaci stačí vědět, že plocha prosklení by měla tvořit asi 1/10 až 1/8 podlahové plochy místnosti.
Okenní výplně ovšem musí chránit také před venkovním hlukem, kde platí hygienické normy. Na okno totiž působí zvuková energie, která se odráží od povrchu skla. V důsledku toho se skleněná tabule rozkmitá, přičemž část energie se odrazí a vrátí do vnějšího prostředí, část zeslábne a „vytratí“ se, část však pronikne dovnitř. Schopnosti tlumení hluku se říká neprůzvučnost. Důležitá je celková tloušťka tabulí, jejich vzájemná vzdálenost, výplň mezi skly.
Z tepelného hlediska je optimální vzdálenost 18-20 mm, z akustického platí „čím větší, tím tišší“. V praxi se osvědčila vzduchová mezera mezi skly asi 100-200 mm. Samozřejmostí by měla být alespoň dvoj- či trojskla. Ideální konstrukcí je tudíž špaletové okno s izolačním dvojsklem ve vnějším křídle a jednoduchým zasklením vnitřního křídla, s křídly vzdálenými více než 10 cm.
text: Petr Saulich, foto: archiv redakce
