Moderní rodinné domy se honosí velkoplošným zasklením, rozlehlými terasami, přímým kontaktem s exteriérem a otevřenými, vzdušnými interiéry. K současným trendům bydlení patří minimalizace tzv. vedlejších místností a komunikačních prostor ve prospěch prostor obytných. Někdy se však v této souvislosti zapomíná na důležité dispoziční „detaily“, jako jsou například chráněný vstup do domu a nezbytné zádveří.
Vstup do domu
Jde o místo, které „vítá“ a zve dál (často naopak) nejen obyvatele domu, ale i všechny ostatní příchozí a v podstatě ho vnímají i kolemjdoucí. Což ovšem rozhodně neznamená, že vstupní prostory musí být přehnaně reprezentativní. Rozměry, estetické pojetí a vybavení samozřejmě patří k ryze individuálním záležitostem, vycházejícím z konkrétních potřeb a požadavků investora.
Přesto platí, že proporce vstupních prostor by měly korespondovat s celkovou velikostí budovy i počtem členů domácnosti, skýtat dostatek místa a pohodlí i tvořit celek s navazujícím interiérem. Umisťuje se v průčelí budovy, v místě nejkratší možné spojnice mezi ulicí nebo plotovou brankou a budovou. Vhodným místem je chladnější závětrná strana. Vstup do domu by neměl „ubírat slunce“ obytným místnostem.
Řešit je třeba případný výškový rozdíl mezi úrovní chodníku, příjezdové komunikace či odstavné plochy a úrovní podlahy v přízemí pomocí venkovního, nejlépe zastřešeného schodiště. Projekt musí počítat s dostatečnými rozměry vstupních dveří i prostoru zádveří (stěhování nábytku, manipulace s kočárkem či invalidním vozíkem). Komunikace (týká se i venkovního schodiště a místa bezprostředně před vstupem do domu) musí být vybaveny osvětlením, schodiště musí splňovat normové požadavky (rozměry, bezpečnostní prvky, povrchy apod.).
Dveře jako bariéra
První „vstřícnou“ náruč anebo nepřístupnou hradbu rodinného domu představují vstupní dveře. Bez rozdílu typu, tvaru, konstrukce a materiálu tvoří nedílnou součást obvodového pláště domu. Teprve pak je lze posuzovat i z estetického hlediska. Mnohočetné vlivy, působící na vchodové dveře, představují i měnící se podmínky pro osazování otvorových výplní.
Architekti a projektanti zde musí respektovat požadavky na tepelnou a protipožární ochranu, stavebně fyzikální parametry (mimo jiné poměrně značný rozdíl mezi venkovní a vnitřní teplotou), způsob kotvení a redukci zatížení i praktickou montáž. Neméně důležité jsou požadavky na bezpečnost a zvukoizolační schopnosti.
Výběr dveří se řídí především konstrukcí celku, tedy zárubně a křídla, a také jejich umístěním. Je-li součástí také prosklení, používá se hlavně bezpečnostní (tvrzené), popřípadě i tepelněizolační sklo.
Kromě schopnosti těsnit (proti prachu, vodě, tepelným únikům) dveře musí také chránit proti hluku. Tuto schopnost vyjadřuje tzv. koeficient vzduchové neprůzvučnosti (Rw), udávající tlumicí účinek v decibelech (dB). Podle české normy se nejvíce používají dveře s útlumem 22, 27, 32, 37 a 42 dB, přičemž nejvíce frekventované jsou hodnoty 27 a 32 dB a druhá jmenovaná je již v kategorii zvukověizolačních dveří. Hodnota odpovídající hraničním hodnotám platným pro zvukový útlum je 30 dB.
Důležitá je i požární odolnost: prokazuje se atestem, kdy např. třída požární ochrany DPO 30 znamená, že dveře odolají při zkoušce podle normy po dobu 30 minut atd.
Požadavky na bezpečné vstupní dveře |
| Pozornost si zaslouží kování, kde je prioritní tzv. bezpečnostní třída. Už třída 2 značí vyšší odolnost proti vloupání, za spolehlivou však (i s ohledem na podmínky většiny pojišťoven) lze považovat až třídy 3 a 4. Vstupní dveře by vždy měly splňovat příslušný stupeň bezpečnosti (čtyři barevně odlišené úrovně zabezpečení například proti odvrtání, vyhmatání, vytržení či hrubému násilí), kde stupeň 4 značí velmi vysokou ochranu, chráněnou navíc proti SG metodě bezklíčového otevření vložky. Zloděj takové dveře nebo zámek poškodí, ale neotevře je. Moderní alternativou je kamerový systém, tzv. videovrátný a další způsoby. |
Za vstupními dveřmi
Zádveří, jakýsi přechod mezi exteriérem a interiérem, účelně brání úniku tepla z objektu, působí jako hygienický filtr, kde se venkovní „špinavý“ provoz mění na domácí „čistý“, místo sloužící k přezutí (v lepším případě hosté dostanou pantofle, v tom horším zůstanou v ponožkách), k odložení svršků.
V mnoha domech přímo na zádveří navazuje tzv. provozní šatna (měla by být větraná se snadno udržovatelnou podlahou), jinde se oděvy odkládají do vestavné šatní skříně. Stavební normy stanoví (ovšem často se požadavek obchází), že ze zádveří nesmí vést přímý vstup do obytné místnosti ani do kuchyně. Zádveří tedy tvoří vstupní prostor, na nějž navazuje předsíň s denní toaletou, chodba nebo schodišťová hala a teprve odsud se vstupuje do obývacího prostoru.
Legislativní požadavky |
| Šířka vstupního prostoru (s vestavným nebo rozmístěným nábytkem) by měla být min. 1,2 m, průchodná šířka chodby pak minimálně 0,9 m a prostor by měl umožňovat manipulaci s předměty o rozměrech 1,8 x 0,6 x 1,8 m. Šířka volného průchodu by kvůli pohodlnému míjení dvou osob měla být alespoň 1,2 m. Vhodné je přirozené denní osvětlení např. bočním oknem, prosklenými vstupními dveřmi či nadsvětlíkem, v šatně bez oken je dobré umístit fotobuňku reagující na pohyb osob. A ještě upřesnění: Podle § 104 odst. 2 písm. a) zákona 183/2006 Sb. je dodatečné vybudování zádveří jednoduchou stavbou, pro jejíž realizaci postačuje ohlášení. |
Text: Petr Saulich, Foto: Archiv redakce, Shutterstock.com
