Zásadní kvalitou je životnost a funkčnost zpevněných ploch, kterou podtrhují použité materiály, technické řešení i řemeslné provedení.
Z materiálové nabídky
Nejstarším, snad i nepřirozenějším a rozhodně nejhezčím řešením je aplikace přírodního kamene (v jeho nejrůznější podobě). Nabízí se i realizace pomocí opracovaných dlažebních kostek nebo „průmyslovější“ varianta pomocí betonových dlaždic a speciálních tvarovek.
Nejpoužívanějšími přírodními surovinami jsou hlavně tvrdé horniny – porfyr, andezit, žula, rula, křemenec nebo čedič, z měkčích hornin zase vápenec či pískovec. Pro vynikající mechanické i designové vlastnosti i kvůli ceně (kolem 400 Kč/m2) je ponejvíce žádán křemitý porfyr, nejznámější variantou jsou ovšem standardní čedičové kostky.
Alternativním řešením jsou dále kabřincové cihly, k dispozici je i speciální zámková (hlavně betonová) dlažba, zatravňovací prvky ze 100% recyklovaného HDPE, dřevěné či plastové rošty a další varianty.
Výběr materiálu se odvíjí od funkce, zatížení (zásadní je rozlišit plochy pojezdové a pouze pochozí) a od charakteru podloží. Každý materiál je pak spojen s určitým způsobem pokládky – hloubkou výkopu, tloušťkou a složením podkladních vrstev (štěrkové lože, písek, maltové lože atd.).
Každý materiál si žádá své
Betonové zámkové dlaždice vždy musí být kladeny na sraz, spáry se vysypávají (nejlépe opakovaně) velmi jemným křemenným pískem. Důležitým kritériem je samozřejmě i optický efekt, prioritní je ale vždy způsob kladení, který ovlivňuje životnost dláždění. Důležitou roli totiž hraje správné rozložení zátěže, stabilita a také hlučnost.
Dlažební prvky (kostky, segmenty, tvárnice, dlaždice) by měly být pokud možno kladeny diagonálně ke směru jízdy. Zatížení (smykové a točivé síly) se totiž rovnoměrně rozděluje na všechny čtyři strany. V případě pojezdu automobilů by výška „kamenů“ měla být nejméně 8 cm, aby je valivé síly nevytáčely a neuvolňovaly. Důležitý je i nenasákavý povrch s vysokou pevností v tlaku a propustnost podkladních vrstev.
Sám sobě dlaždičem
Realizace dlažby včetně přípravy podloží se neobejde bez zemních prací, byť „povrchových“. Plocha 10 m2 při hloubce výkopu 40 cm představuje zhruba 4 m3 zeminy. Slušná fuška pro zemní stroj, natož pro krumpáč s lopatou. Pokud pracujete v bezprostřední blízkosti domu, počítejte také s vyhloubením vsakovacích jam či jam pro usazení zemních vpustí.
Další „rýha“ vás nemine při ukládání drenáže a kopat je třeba i před garážovými vraty a u vjezdu na pozemek, kam se umisťují odtokové žlábky lineárního odvodnění. Srážková voda musí buďto volně odtékat ze svahu na okolní nezpevněný terén, nebo do odvodňovacích žlabů, případně do dešťové jímky.
Počítejte s tím, že lože z písku či drti nemůže sloužit k ustavení finální roviny dlážděné plochy, vrstvy sypkých materiálů totiž odlišně sesedají. A zapomenout nelze na zpevnění a optické vyznačení vnějších okrajů, tedy na obrubníky.
Beton, keramika…
K vytváření zpevněných ploch je přímo předurčen beton. Odolává rozmarům počasí, nevadí mu stojatá voda, nerozpálí se horkem, je mrazuvzdorný, dlouhověký. Betonová venkovní dlažba se vyrábí jako dvojvrstvá, kde spodní vrstvu tvoří prostý beton a nášlapná vrstva dává celku vzhled.
Materiál může být hladký, probarvený, s reliéfním povrchem nebo vymývaný či tryskaný, s obnaženými kamínky a v dalších modifikacích. Betonové tvarovky – tzv. zámková, vibrolisovaná dlažba – představují vlastně jednoduché puzzle, v němž jednotlivé díly do sebe zapadají a celek tím získává na pravidelnosti a hlavně na stabilitě.
Povrchy teras, altánových sezení, letních kuchyní, zahradních schodišť a samozřejmě okolí bazénů je lepší pokrýt keramickou venkovní dlažbou. Keramické dlaždice dávají takřka neomezené možnosti použití. (Do exteriéru vybírejte ty mrazuvzdorné.) Výhodou jsou jejich tepelněizolační vlastnosti, snadná údržba, velká tvrdost a pevnost, odolnost vůči vodě, vlhkosti i mechanickému namáhání.
Moderní technologie výroby dospěly k vynikajícím technickým parametrům a nepřeberné nabídce rozměrů, dezénů, barev a povrchových struktur. Výsledný dojem do značné míry závisí na způsobu kladení dlaždic vzhledem k rozměrům a celkovému charakteru prostoru.
Dobrý tip |
| Maloformátové dlažební prvky (kostky) jsou poměrně lehké a mají tendenci pohybovat se. Proto se většinou kladou do 2,5 cm hrubé vrstvy cementové malty na utužovaném štěrkovém podkladu s tloušťkou asi 7,5 cm. Při větším zatížení je tloušťka štěrkového podkladu přibližně 10 až 12 cm, případně lze štěrk nahradit 7 až 8 cm silnou vrstvou litého betonu. Spáry se zaplňují suchou maltou (písek a cement v poměru 1: 3). Výjimkou je volně uložená anglická dlažba, kde se spáry zaplní pouze pískem. Drť a říční oblázky se ukládají do zhruba 3 cm vrstvy suché malty (směs cementu a písku v poměru 1: 3). Nosný podklad tvoří 8 cm hrubá udusaná vrstva štěrku nebo směsi štěrku, hlíny a písku. Oblázky se přesypou suchou cementovou maltou a pokropí se vodou. |
Kvalitu dělá řemeslo
Před pokládkou dlažby v exteriéru je třeba – stejně jako u zámkové dlažby – věnovat pozornost důkladné přípravě podloží, výběru vhodné hydroizolace, lepidla a spárovací hmoty. Standardní postup: vykopejte 60 cm z podloží a dno výkopu zavezte drenážním kamenivem do výšky max. 40 cm.
Na tuto vrstvu poté nasypte menší kamenivo (nejlépe drť) v tloušťce 10 cm, čímž zamezíte průniku betonu do spodních vrstev. Takto připravené podloží zalijte 15 až 20cm vrstvou betonu. Dostatečně vyzrálý beton napenetrujte, k lepení použijte flexibilní a další speciální lepidlo, ke spárování pak flexibilní spárovací hmotu.
Nezapomeňte na dilatační spáry – odborníci radí dodržovat dilatační pole o velikosti přibližně 3 x 3 m. Dilatační spára však musí probíhat nejen v podkladním betonu, ale i v položené dlažbě, neboť v případě překrytí betonu dlažbou mohou keramické dlaždice praskat.
Kladečský plán |
|
Praktické řešení může usnadnit jednoduchý nákres, „papírová“ představa budoucí plochy v odpovídajícím měřítku. Prioritní je však účel zpevněné plochy, z něhož vychází předpokládané zatížení. Máte-li jasno, z čeho stavět, a znáte kalibrované rozměry dílčích prvků, můžete si vypracovat kladečský plán s přesným spárořezem, z něhož vyplyne množství potřebného materiálu. Příjezdové cesty, zpevněné odstavné plochy a stání pro automobil je třeba vždy zaměřovat směrem od stavby, při zaměřování a vytyčení roviny se volí mírný sklon (spád) směrem od domu, ze svahu a do stran, asi 1,5–2%, což odpovídá zhruba 1,5–2 cm na 1m. A kvůli únosnosti a způsobu odvodnění rozhodně prozkoumejte kvalitu a strukturu podloží. Můžete se také obrátit na odborníka. |
Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem a redakce
