Navštívíte-li prvorepublikový domek nebo byt ve starším činžovním domě, zcela běžně se setkáte se stropy vysokými 270 cm, 280 cm či tři metry. Stavební vývoj u nás po druhé světové válce vedl, z důvodů konstrukční a finanční úspornosti, u bytové výstavby ke snížení výšky stropů na obvyklých 260 cm. Kromě nižších stavebních nákladů se tím snížily náklady na vytápění apod. V panelovém bytě v místnostech o rozměrech 3 x 4 nebo 4 x 5 metrů takováto výška nepůsobí nepřirozeně, v dnešních prostorných domech s obývacím prostorem o velikosti 60 a více metrů čtverečných se ale často jeví jako neadekvátní.
Rozlehlý obývák, většinou expandující prosklenými plochami do zahrady, s ambicí poskytnout maximum volnosti, otevřenosti a světla, se „dusí“ pod příkrovem masivního stropu a vytoužený pocit volného vzdušného prostoru se nedostavuje. Co s tím?
Inspirace ve staré Anglii i ve stodole
Oblíbené seriály jako Panství Downtown nebo Hercule Poirot jsou nejen zajímavou podívanou, ale mohou posloužit i jako lekce z dějin architektury: ať už je odhalen zločin, nebo se společnost shromáždí k večeři, všichni se zpravidla sejdou v hale, impozantním ústředním prostoru s typickým schodištěm, krbem a ochozem nahoře. Tradiční uspořádání tudorovského domu neztrácí na půvabu ani dnes.
Jeho moderní verzí se stal společný obývací prostor (nebo jeho část) s výškou přes dvě podlaží, s otevřeným schodištěm na galerii, z níž je vidět dolů a zároveň tudy vede přístup do pokojů ve druhém podlaží. Galerie zpravidla oplývá hezkým výhledem, je to rodinná knihovna, klidné zákoutí s křeslem, obrazy…
Dalším oblíbeným řešením je, v domech se šikmými střechami, otevření prostoru do krovu. Pohled na trámy, případně komínové těleso a střešní okna dodává interiéru individualitu a nabízí unikátní a proměnlivou hru světel a stínů, která se významně podílí na atmosféře domova. Odhalené trámy sluší nejen obývacím pokojům, ale také ložnicím či pracovně.
Přidané hodnoty i rizika
Společný obývací prostor otevřený na galerii, kromě impozantního dojmu, pocitu volnosti a vzdušnosti, také umožňuje, aby celá rodina byla neustále spolu – rodiče, kteří pobývají dole, mohou být v kontaktu s dětmi nahoře v dětských pokojích a naopak. Schodiště umístěné přímo v obýváku také ušetří místo v rámci dispozice domu a navíc může sehrát roli výtvarné dominanty.
Pozor na… |
| Rubovou stranu vysokého stropu někdy představuje nedostupnost vysoko umístěných oken, otázka jejich čištění a větrání. Otevírání a zavírání lze zajistit „na dálku“ – na elektrický pohon, sama se ale mýt nebudou. Pokud nemáte v rodině horolezce, neobejdete se alespoň čas od času bez pomoci specializované firmy. Totéž platí například pro zaprášené stropní trámy, parapety nebo svítidla v pětimetrové výšce. Jak říká klasik, „každá růže trny má“. |
Obavy z úniků tepla směrem nahoru, k němuž ve vysokých místnostech dochází (a tím pádem ze zvýšených energetických nároků), nemají v moderních skvěle tepelně izolovaných a úsporně vytápěných domech velké opodstatnění – případný nárůst spotřeby energie je minimální. Zato v létě se takovéto prostory, často bohatě prosklené, mnohem méně přehřívají, protože ohřátý vzduch uniká nahoru a volně proudí i do stinných zákoutí, kde se ochladí.
Navíc můžete chytře využít tzv. komínového efektu při větrání a odvádět horký vzduch otevřenými okny pod stropem z domu ven.
Efektní přidanou hodnotou prostoru s vysokým stropem je horní osvětlení, ať už střešními okny nebo fasádními okny v úrovni druhého podlaží. Světlo přicházející shora se v interiéru rozptyluje a vytváří jedinečnou atmosféru, navíc lze tímto způsobem přivést do domu slunce i na pozemku s problematickou orientací ke světovým stranám (například v severním svahu).
Dalším nepominutelným atributem vysokého prostoru je specifická akustika. Pro milovníky hudby se může stát „božím chrámem“, neměl by ale postrádat členitost, aby nedocházelo k nežádoucím zvukovým efektům.
Text: Jitka Pálková, Foto: Archiv
_wm.jpg){kind=small}
