První část seriálu najdete zde.
Nízké pořizovací náklady na otopnou soustavu dostatečně kompenzují přece jen vyšší cenu elektřiny, zejména při vytápění s nízkou spotřebou energie. Elektrické vytápění lze instalovat v rámci stavební konstrukce (podlaha, stěna, strop), jako teplovodní otopnou soustavu s elektrokotlem nebo tepelným čerpadlem a také samostatnými topnými tělesy. Zdrojem tepla může být elektrický přímotopný zdroj, akumulační zdroj nebo tepelné čerpadlo.
Tepelná čerpadla |
| V pravém slova smyslu nejsou přímo zdrojem elektrického vytápění, neboť energii využívají „jen“ k pohonu kompresoru, díky němuž čerpadlo odebírá nízkopotenciální energii ze země nebo z venkovního či odpadního vzduchu a využívá ji k ohřevu teplonosné látky. Vyrobí však několikanásobně více energie, než ke svému provozu spotřebují. Díky využití tohoto potenciálu zajistí nízké náklady na vytápění (chlazení) i přípravu teplé vody v domě a částečně i v bazénu. To vše a k tomu ještě nejvýhodnější sazbu za elektřinu po dobu až 22 hodin denně. |
Berte v úvahu, že…
Průměrná cena 1 kWh elektrické energie se liší podle krajů a konkrétního dodavatele, celorepublikově však činí asi 3,71 Kč, což je zhruba dvojnásobek ceny za plyn. Navzdory tomu roste počet domácností, které si jako hlavní zdroj tepla a ohřevu teplé vody vybraly právě elektřinu. Důvod? Současný trend energeticky úsporného stavění s celkovou nižší potřebou a spotřebou energie na vytápění domu a také poměrně nízké pořizovací ceny spotřebičů a zařízení.
V úvahu je pochopitelně nutné brát i další případné výdaje – cenu za plynovou přípojku, ve starších domech pak rekonstrukci, vyvložkování a revize starého nebo stavbu nového komína atd. Zanedbatelnou výhodou není ani možnost využívání dvoutarifních sazeb (zajišťují nižší náklady na odebíranou elektřinu, která je v průběhu dne dodávána po limitovanou dobu v nízkém tarifu /NT/ a ve zbylém čase ve vysokém tarifu /VT/, aktuální tarif přitom platí pro všechny elektrospotřebiče napájené z přípojky), účinnost spotřebičů, efektivní způsob přenosu tepla, setrvačnost.
Elektrokotle + radiátory
Radiátor je vlastně tepelný výměník, který předává teplo distribuované teplovodní otopnou soustavou do místnosti. K přenosu tepla zde dochází jak sáláním, tak konvekcí a k ohřevu teplonosného média slouží topné patrony ve výměníku, kolem nichž voda proudí a přijímá produkovanou energii. Elektrokotle pracují prakticky shodně jako kotle s hořákem. Používají se také jako doplňkový zdroj v soustavě, kde hlavním zdrojem tepla je třeba kotel na tuhá paliva, tepelné čerpadlo nebo solární termické kolektory. K nejznámějším značkám elektrokotlů se řadí Protherm, Thermona, Dakon, Junkers či Bosch.
Příprava teplé vody
Zatímco výdaje na vytápění v moderních novostavbách klesají, spotřeba teplé vody stoupá a tvoří významné procento celkových provozních výdajů. V bojleru totiž ohříváte vodu na vysokou teplotu a tuto draze ohřátou vodu nakonec před použitím mícháte se studenou. Efektivnějším řešením mohou být elektrické průtokové nebo malé zásobníkové ohřívače v kuchyni a koupelně, které v daný okamžik připravují pouze tolik vody, kolik je potřeba.
U moderních ohřívačů se nemusíte bát ani kolísání teploty u většího odběru, třeba při sprchování. Malé zásobníky mají v „pohotovosti“ jen dostatečně malé množství teplé vody. Výhodné jsou zejména v místech, kde není pravidelný, ale nárazový odběr. Při větší spotřebě teplé vody uvažujte o alternativním ohřevu pomocí solárních kolektorů či zmíněných tepelných čerpadel.
Přímotopy, akumulace, kabely a rohože
Mohou být umístěny přímo ve vytápěné místnosti (sálavé panely, infrazářiče, přímotopné konvektory a radiátory, topné podlahové fólie), nebo v rozvodech otopné soustavy (přímotopný ohřívač vzduchu). Akumulační zdroje pracují na principu ukládání energie vyrobené v době nízkého tarifu do akumulátoru tepla (např. teplovodní zásobník, cihlová stěna, betonová vrstva podlahy), aby se následně v době energetické špičky uvolnila ve formě tepla a využila k ohřevu vnitřního vzduchu.
Šíření tepelné energie může probíhat prouděním (konvekcí), sáláním (radiací) nebo vedením (kondukcí), pro účely vytápění se využívají první dva uvedené způsoby. Při využití sálavých nízkoteplotních stropních panelů převažuje sálavá složka přenosu tepla nad složkou konvekční. Existují i stropní topné fólie tl. 0,4 mm, s jejichž pomocí se podhled (např. ze sádrokartonu) zahřívá v celé ploše. Topná fólie teplo nepředává sama o sobě, ale „nahřeje“ SDK desku a ta je pak vyzařuje. Jde tedy o akumulační zdroj tepla. Topné kabely a rohože (např. Fenix) v podlahovém souvrství pracují na principu akumulace, přesto jde o druh sálavého vytápění.
Slovo odborníka |
| „Výhody elektrických topných systémů – ať už velkoplošných podlahových a stropních nebo sálavých panelů – rostou přímo úměrně s energetickou úsporností moderních objektů,“ říká Miroslav Petr, vedoucí tuzemského prodeje Fenix Trading Jeseník. „V tomto ohledu je největším motorem růstu prodejů našich výrobků zájem zákazníků a evropská i národní legislativa. Z hlediska produktových inovací se zaměřujeme i na regulace – do sortimentu bezdrátové regulace jsme například zařadili centrální jednotku V24-WiFi, která umožňuje snadné připojení k domácí wi-fi síti, čímž uživatel získává možnost vzdáleného ovládání topného systému pomocí zařízení připojených k internetu. Kvalitativní posun vidíme v propojení našich elektrických topných prvků s fotovoltaickou elektrárnou a bateriovým úložištěm do systému, který bude aktivním prvkem distribuční sítě. Dlouhodobě sledujeme skutečné provozní náklady u rodinných domů s naším elektrickým vytápěním, a proto i v tomto případě jdeme cestou testování reálného provozu.“ |
Třetí část seriálu najdete v této rubrice příští pondělí.
Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem a redakce
