Předchozí část seriálu najdete zde.
Nejčastějším řešením je teplovodní vytápění s radiátory či konvektory. Vhodně navržené a správně umístěné OT je jedním z předpokladů k zajištění tepelné pohody a funkční regulace celé soustavy. V jedné takové soustavě není vhodné kombinovat typy těles s rozdílnými charakteristikami, tedy různým obsahem vody, tepelnou setrvačností atd.
Otopné soustavy s otopnými tělesy lze při dnešních tepelně-technických vlastnostech obvodových konstrukcí bez problémů navrhovat jako nízkoteplotní, je ovšem nutné rozlišovat, jaký druh či typ otopného tělesa použít. Jejich vlastnosti závisí na zdroji energie, typu otopné soustavy i na způsobu šíření tepla.
Otopná tělesa |
– konvekční (podle provedení – článková, desková, trubková, konvektory) |
Kam s nimi?
Otopná tělesa se umisťují na nejvíce ochlazovanou plochu (přednostně pod okny). Teplý vzduch stoupající z tělesa totiž sráží proud chladného vzduchu přicházející do místnosti infiltrací a kompenzuje tak vliv chladného sálání skleněné výplně okenního otvoru. Spodní hrana OT od podlahy by měla být v rozmezí 50 až 160 mm, vzdálenost od stěny do 50 mm. Doporučené vzdálenosti by měl výrobce uvádět v technické dokumentaci.
Charakteristika otopných těles |
Otopná tělesa se člení podle geometrických, teplotechnických a provozních parametrů. Zatímco geometrické charakteristiky se týkají uspořádání (např. rozměrů tělesa, vodního obsahu aj.), teplotechnické charakteristiky udávají parametry vztahující se k tepelnému výkonu, což je energie dodávaná do OT teplonosnou látkou a předávaná do prostoru konvekcí a sáláním. Provozní charakteristiky se pak zabývají veličinami a technickými kritérii – přetlaky, tlakové ztráty atd. |
Výhody „rychlého“ tepla
V každém domě se najdou prostory, kde není nutné topit trvale, ale pouze v okamžiku potřeby. Patří k nim třeba koupelna. Ve většině interiérů sice najdete hlavní zdroj – topné žebříky, panely nebo elektrické či teplovodní podlahové topení – mnohde však plně postačuje doplňkový zdroj, zajišťující tzv. zónový ohřev pomocí krátkodobého sálání. Slouží k tomu třeba infračervené panely, schopné (pomocí elektromagnetického vlnění) v několika minutách zajistit intenzivní pocit tepla, aniž by bylo třeba dlouho a draze vyhřívat celou místnost.
Uživatelský komfort = regulace
Všechny funkce moderního vytápění se dnes dají nastavit jako automatické, maximálně je přizpůsobit provozu domácnosti (nemusíte topit, když nejste doma) a snížit tak spotřebu energie. Náklady na tento regulační systém se určitě vyplatí. Například tzv. inteligentní dům, přesněji objekt, neboť systémem lze vybavit rovněž chalupu či chatu, by měl kromě nesporného uživatelského komfortu zajistit i energetické úspory. Dříve mohli pomoci třeba dobří sousedé.
A dnes? Například při vytápění elektřinou (v rekreačních objektech jde většinou o doplňkový způsob vytápění pomocí přímotopných panelů, elektrických topných kabelů nebo rohoží atd.) systém na povel před jízdou nebo po cestě na víkend sepne a po dojezdu do cíle je v chalupě teplo nebo přijatelné klima. Totéž platí pro elektrický kotel, který předehřeje topnou (i užitkovou) vodu a systém ji čerpadly „rozežene“ po radiátorech a do zásobníku. Také při běžném každodenním provozu domácnosti lze naprogramovat průběh teplot v interiéru přesně podle vaší potřeby, netopit zbytečně, ale ani netrpět zimou.
Ovládání přes telefon
Topnou soustavu lze ovládat mnoha způsoby. Například pomocí časového spínače – ovládání je sice jednoduché a spolehlivé, ale spouští topení i v době, kdy v objektu nikdo není. Hodí se například pro domácnosti s pravidelným denním či týdenním režimem. Pro chaty a chalupy a domy s nepravidelným provozem je vhodnější přímé ovládání podle momentální potřeby a požadavků, třeba pomocí mobilního telefonu. Topení se před odjezdem nastaví na udržování nezámrzné teploty. Před příjezdem na chalupu se odešle aktivační SMS, která systém aktivuje na vyšší výkon.
Regulační systém může být vybaven detekcí poruchy vytápění, který vás v momentě, kdy v objektu klesne teplota pod nebezpečnou hranici, okamžitě informuje. Třeba při závadě na kotli. „Zákazníci se někdy bojí, že úspory automaticky znamenají ztrátu pohodlí a komfortu,“ říká Jiří Konečný ze společnosti Elko EP. „Přitom je to přesně naopak. Tím, že si do domu pořídí inteligentní prvky, nemusí nic řešit a dům šetří za ně. Pokud jsou navíc tyto prvky propojeny inteligentní elektroinstalací, mají majitelé domů vše neustále pod kontrolou.“
Konec chalupářských trápení |
Plynulé vytápění je mnohem šetrnější než tzv. vytápění nárazové s velkými teplotními výkyvy. U prvního způsobu se totiž většinou udržuje stabilní teplota topné vody na 40 °C a stačí dohřívat ji max. o 5 °C. Nedochází tak k vychladnutí vzduchu, ale ani stěn a podlah v domě. Jiná je ovšem situace na chalupě, kam se jezdí jen občas a kde se topí nárazově. Pak se sice topná voda ohřeje na 80 °C, ovšem jakmile se v interiéru tzv. „zavlaží“, kotel vypne, voda opět vychladne na 40 nebo jen 30 °C atd. atd. Zdi a podlahy nestačí teplo naakumulovat, pohlcují jen vzdušné teplo a to nestačí. |
Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem a redakce