Zdravé klima, část 2.: V rodném listu pasivního domu

První část seriálu najdete zde.

Pasivní domy se technicky v zásadě příliš neliší od tradičních forem výstavby, takže v konstrukcích mohou být masivní, stejně jako lehké stěnové i stropní prvky a jejich vzájemné kombinace. Z masivních konstrukcí jde nejčastěji o zděné domy z pálené keramiky, vápenopískových tvarovek, staviv z lehkých betonů, používají se i dřevoštěpkové bloky a monolitické konstrukce. K lehkým konstrukcím pak náleží všechny systémy používající dřevo.

Základní koncept pasivního domu spočívá ve využití solárního efektu prostřednictvím velkých prosklených ploch orientovaných na osluněnou stranu (zejména jihovýchod, jih a jihozápad). Severní stěny jsou naopak kompaktní, bez oken, aby se maximálně zabránilo tepelným ztrátám. Od tohoto konceptu se odvíjí architektonické řešení – orientace ke světovým stranám, dispoziční řešení atd.

Prakticky bez omezení

Při stavbě pasivního domu neexistují žádná architektonická, konstrukční nebo materiálová omezení. Praxe navíc dokazuje, že nejvíce pasivních domů vzniklo z individuálních projektů.

Prastaré čínské přísloví praví, že „chatrč ze slámy, v níž se lidé smějí, má větší cenu než palác, v němž lidé pláčí“. Bez souvztažnosti to platí i v moderním stavebnictví, byť zde přirozený výběr a praktické použití ryze přírodních materiálů (v porovnání se světem) stále pokulhává. Na jedné straně se totiž všemožně snažíme vyvíjet a zdokonalovat energeticky co nejméně náročné domy, na straně druhé ovšem stále používáme energeticky poměrně náročné materiály.

Jedním z rozhodujících kritérií je měrná potřeba uměle mobilizované energie. Optimálním výběrem materiálů a vhodné konstrukce lze ovšem významně (a dlouhodobě) ovlivnit nejen energetickou bilanci objektu, ale také kvalitu vnitřního prostředí.

Materiálové spektrum

Existují zdicí komponenty, které se o požadované energetické ukazatele umí postarat tak nějak „samy o sobě“. Trendem jsou aplikace jednovrstvých konstrukcí z komponentů Porotherm (Wienerberger) nebo Heluz s integrovanou izolací, za pálenou keramikou v tomto smyslu nezaostávají ani tvárnice Liapor, kvádry KMB Sendwix nebo Thermoblock, lehké pórobetonové tvárnice Ytong (Xella) a další zdiva.

Technologie zrodu pasivních staveb a dosažení normových parametrů je většině lidí naprosto srozumitelná. Výrobci se předhánějí v subtilnosti konstrukcí, honosí se zanedbatelnou, případně žádnou tepelnou izolací a palivo se pomalu počítá na deka. Co ovšem pokulhává, to je vztah ke zdravému prostředí uvnitř těchto objektů, kde se v mnoha případech stále žije tzv. „postaru“.

Okna pasivního domu

Pojednání o vhodných stavebních materiálech a konstrukčních prvcích by nebylo úplné, pokud by nepadla také zmínka o oknech. Pomineme-li otázku tepelných zisků a ztrát, zbývají ještě další důležité hodnoty, k nimž laicky řečeno patří světlo, vzduch a ticho. Mezi denním světlem a lidským zdravím existují naprosto zřejmé souvislosti. Pro jeho přívod do interiéru je rozhodující především umístění a velikost okna (prosklené plochy). Je kupříkladu prokázáno, že střešním oknem do interiéru vstupuje o 30 až 40 % více světla než oknem fasádním.

Jako zjednodušenou metodu pro výpočet správné velikosti střešních oken lze použít následující vztah: celková plocha prosklení oken by měla zaujímat nejméně desetinu půdorysné plochy místnosti. Zde je však nutné připomenout, že uvedený vztah je opravdu pouze přibližný a je nutné kalkulovat nejen s velikostí, ale i s počtem oken, s jejich umístěním, orientací i se součinitelem odrazivosti vnitřních povrchů (stěny, podlaha, vybavení atd.) v závislosti na jejich barvě a dokonce struktuře. Poněkud jinou „kávou“ je střešní okno předurčené přímo k montáži do ploché střechy.

Alternativní řešení

Přivést denní světlo do tmavých místností v domě klasickými způsoby prosvětlení je někdy nesnadný úkol. Zvláště na schodištích, v chodbách, kuchyních, komorách, šatnách či v koupelnách a WC bez oken, ale také ve sklepních prostorách domu. Právě zde se velmi osvědčily světlovody. Tato zařízení sloužící jako zdroj přirozeného denního osvětlení patří k nejzdravějším, úsporným a dokonce ekologickým řešením. Zachovávají totiž reálné barvy v místnosti, pomáhají řešit problémy tzv. syndromu nezdravých budov (SBS – Sick Building Syndrom), který má vliv na psychiku člověka, na jeho koncentraci, náladu, výkonnost i zdraví a působí i na domácí zvířata a pokojové rostliny.

Jak fungují světlovody

Denní světlo proniká průhlednou kopulí, umístěnou na střeše, do světlovodného tubusu – roury s vysoce reflexním vnitřním povrchem. Speciální povrchová vrstva světlo dále odráží do stropního difuzoru. Ten pak rovnoměrně rozptyluje denní světlo do místnosti. Základním parametrem, určujícím výkon světlovodu, je jeho průměr (25, 35, 55, 85 mm aj.). Při volbě optimálního průměru, ale i počtu světlovodů je nutné kalkulovat se značným počtem dní se zataženou oblohou (poloha České republiky). Nespornou výhodou však je, že světlovody lze instalovat prakticky do všech typů střešních krytin a samozřejmě i do střech plochých.

Požadavky na větrání

Větrání musí garantovat přívod venkovního a zdravotně nezávadného vzduchu do domu a zároveň odvod znehodnoceného vzduchu z objektu (vydýchaného, přehřátého, smíseného se škodlivinami z kuchyňských výparů apod.). Nesmí přitom docházet k průvanu, neboť ten víří prach a dovnitř mohou vnikat nejrůznější nečistoty. Venkovní vzduch by měl cíleně proudit odvodními zařízeními (kuchyně, WC a koupelna) tak, aby se v něm zachycovaly škodliviny. Proto musí být venkovní vzduch nasáván z čistého, zdravotně nezávadného prostředí (ze stinné, severní části budovy). Vzduchotechnická zařízení s úpravou teploty přiváděného vzduchu musí být podle normy vybavena automatickou regulací.

Akustická pohoda

Ke zdravému prostředí v domě neodmyslitelně patří i ticho. Zdánlivá samozřejmost, ovšem klid přispívá ke komfortu bydlení a hlavně dopřává nezbytnou relaxaci a duševní regeneraci. Příslušná akustická norma předepisuje hodnotu zvukové izolace mezi pokoji téhož bytu pouze v bytových domech (min. 42 dB), což ovšem neznamená, že v rodinném domě by to mělo být jinak. Pro neprůzvučnost je rozhodující zejména plošná hmotnost stěny (rozměry a přesnost zdicích prvků, umožňujících zdění s přesnými spárami, tloušťka a hmotnost omítkové vrstvy apod.). Vynikajících parametrů proto dosahují domy stavěné z cihelného zdiva Porotherm nebo Heluz, z Ytongu atd. Akustika se týká i příček, stropních konstrukcí a souvrství podlah.

Obecné pravdy o zvuku

– Kvalitu akustické izolace materiálu či konstrukce udává hodnota zvukové pohltivosti. Nejlépe pohlcují zvuk masivní materiály s velkou měrnou hmotností (např. vápenopískové zdivo) a materiály s pórovitou strukturou, např. minerální vlna.
– Ne všechny tepelněizolační materiály fungují zároveň jako akustická izolace (např. polystyren vede zvuk velmi dobře, akustické izolační vlastnosti nezlepšuje).
– Použitím akustické izolace v příčce snížíte prostupující hluk až o 20 dB.
– Kvalitním řešením detailů a spojů zvýšíte zvukoizolační schopnost konstrukcí až o 10 dB.
– Plovoucí podlahy nejlépe tlumí těžká kamenná izolace (za plovoucí jsou někdy mylně označovány svrchní podlahové pláště z laminátu).
– Zvuk se nesmí šířit vedlejšími přenosovými cestami (prostupy rozvodů sítí, topení, podhledy, spáry). Prostupy se utěsňují speciálními tmely a pružnými hmotami.
– Neprůzvučnost dveří je výrazně nižší než neprůzvučnost příčky, což snižuje celkovou neprůzvučnost stěny.

Ticho ve stěnách z „papíru“

Důležitým parametrem při řešení doby dozvuku v místnosti je pohltivost materiálů. V případě konstrukčně lehkých staveb (např. sendvičových dřevostaveb se sádrokartonovými příčkami) se však často objevují pochybnosti o jistotě domovního klidu. Zbytečně. Výhodou suché výstavby (ze SDK nebo sádrovláknitých desek) je využití tzv. principu kmitajících membrán s pohltivou vrstvou vloženou do mezery mezi nimi. Takové konstrukce splní stejnou neprůzvučnost jako konstrukce masivní, ovšem při nesrovnatelně menší hmotnosti.

K vnitřnímu členění obytných prostorů se často používají i sádrokartonové konstrukce. Například z produktů Knauf lze vzpomenout třeba ohebnou desku RED Piano, dále desku Knauf Diamant, přímo předurčenou pro zajištění akustické pohody, a nelze vynechat speciální sádrokartonovou desku Knauf Silentboard pro akusticky náročné prostory či různé dutinové desky pro montáž podhledů.

Systémy plní hned tři požadavky v jednom výrobku – fungují jako zvuková izolace, protipožární bariéra a zastanou i roli impregnace do vlhkého prostředí (odhlučnění je tudíž bez problému možné i v koupelně). Bonusem zmíněné modré desky je i schopnost účinně odbourávat škodlivé látky z ovzduší, zejména formaldehyd.

Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem a redakce