Zdravé klima, část 3: Mikroklima v domě

Předchozí část seriálu najdete zde.

To kupříkladu posouvá vpřed staletími dokonale prověřenou a osvědčenou nepálenou hlínu a samozřejmě i pálenou keramiku do kategorie materiálů příznivě působících na životní prostředí i na lidský organismus. Podobně je na tom i masivní dřevo.

Praxe však bohužel ukazuje, že stavebníci se při tvorbě návrhu budoucí stavby o vliv konstrukčního systému na vnitřní prostředí budovy příliš nezajímají. Proto se v podstatě dodržují pouze nutné vlastnosti stavby, vycházející z norem a platné legislativy.

Vnitřní prostředí budovy ovlivňují také parametry vnějšího prostředí, lidská činnost uvnitř budovy, konstrukční systém a technická zařízení. Konstrukční systém předurčuje zejména tepelně-vlhkostní a akustické poměry, což člověk vnímá velmi rychle a intenzivně (teplo – chlad, vlhký vzduch – suchý vzduch, ticho – hluk), ale i ostatní druhy mikroklimatu (např. toxické či elektroiontové), jejichž negativní účinky na lidský organismus se projevují dlouhodobě a téměř nepozorovaně.

Jednostranné vidění

Synonymem doby se stal energetický průkaz budovy se štítkem. Lidstvo víc než kdykoli předtím soustřeďuje pozornost na maxiúspory a minináklady. Bohužel často právě na úkor kvality vnitřního klimatu. Zvyšující se ceny energií a každodenně „omílaná“ varování před tepelnými ztrátami přinutily lidi stavět téměř hermeticky utěsněné příbytky.

Na potřebu pravidelného a dostatečného větrání se velmi často zapomíná. Jásat nad ušetřenou tisícikorunou za vytápění a přitom utrácet za léky, prodělávat na nemocenské, natož v ní „zakotvit“ natrvalo je však příliš krátkozraké. Vždyť uvnitř budov trávíme až 90 %, doma pak celých 55 % veškerého času.

A jak je to s vnitřním prostředím našich obydlí, v čem dnes vlastně žijeme, v jakých podmínkách vyrůstají naše děti (stíhané chronickým nachlazením, záněty průdušek, astmatem a dalšími nemocemi)? A jak je to s přítomností aerosolů, elekroiontových a toxických látek, s čistotou vzduchu… a s dopady na tělesné zdraví, na psychiku?

Co dýcháme?

Člověk vydrží bez vzduchu asi jen tři minuty. Venku zatím příroda ještě stále umí využít všech možných mechanismů, jak vzduch mísit, čistit a obnovovat. To ovšem uvnitř stavby nefunguje a mezi čtyřmi stěnami vzniká zvláštní mikroklima, které se snadno naruší. Čím? Nepříjemnými pachy (nemusí být nutně škodlivé) z kuchyně, ze srsti zmoklého psa, silné vůně květin, z odpadků a odpadů, ze samotného člověka. Nepřítelem je i vydýchaný vzduch, což není jen problém spotřebovaného kyslíku, ale spíše přibývajícího oxidu uhličitého (CO2).

Do interiéru proniká i znečištěný vzduch zvenčí (ve městě smog a prach, na venkově hlavně pyly). Objeví-li se v domácnosti navíc ještě plísně a roztoči (zejména druzí jmenovaní jsou prakticky všude, neboť nežijeme ve vakuu), trpí zejména alergici. Všudypřítomným nebezpečím jsou pak toxiny a chemické látky, uvolňující se do vzduchu z běžného vybavení domácnosti, z kosmetiky, hraček, úklidových prostředků. 

Velmi agresivním je především formaldehyd – způsobuje slzení očí, bolest hlavy, ale může být příčinou i vážnějších zdravotních potíží. Není vůbec snadné se mu vyhnout – uvolňuje se z nábytku, koberců, barev a nátěrů, a to dlouhodobě. Obsahuje ho i cigaretový kouř. Běžné koncentrace formaldehydu ve venkovním prostředí se pohybují v rozmezí 10 až 100 μg/m3, ve vnitřním prostředí je to ale často mnohem více, v rozmezí 33 až 150 μg/m3. Limitní hodinová koncentrace pro vnitřní prostředí pobytových místností je přitom podle platné vyhlášky 60 µg/m3.

Podstata rekuperace 

K neustálému přísunu čerstvého vzduchu a odvodu vzduchu znehodnoceného v rodinných domech nejčastěji dochází kombinací tzv. nuceného větrání s přirozeným přívodem (a odvodem) vzduchu. Děje se tak naprosto spontánně infiltrací porézním zdivem a spárami oken či dveří, dále cíleným otevíráním oken a dveří, šachtami, průduchy, speciálními prostupy a komíny a prostřednictvím dalších zařízení.

Větrání okny však často nestačí (pravidelně otevírat okna většinou zapomínáme), dlouho otevřenými okny zase zbytečně uniká pracně vyrobené a draze zaplacené teplo „pánubohu do oken“. Zvenku může okny přicházet vzduch nejen příliš studený, ale i obsahující škodliviny – prach, pyl, toxické látky, nadměrnou vlhkost atd.

Proto se v poslední době velmi často využívá způsob větrání s rekuperací vzduchu (zpětné získávání tepla), který pracuje na principu ohřevu či ochlazování přiváděného vzduchu vzduchem odváděným z budovy. Tato technologie zajišťuje účinné větrání tak, aby v domě byl stále čerstvý a čistý vzduch (vzduch přiváděný zvenku se filtruje), a přitom nedocházelo ke zbytečným ztrátám energie. Je tedy optimálním kompromisem mezi zdravým prostředím a úsporami.

Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem