Snad žádná jiná zahrada nevyžaduje tolik praktických řešení jako ta užitková. Vyvýšené záhony, dozrávající plody na stromech a pestrobarevné odrůdy všech možných druhů zeleniny za pohled prostě stojí, tak se nebojte je zapojit do dění na zahradě. Co by nemělo chybět a jak si poradit, abyste si zbytečně nepřidělávali práci?
1. Záhony ve výšce
Každý centimetr pomůže, a to doslova. Záhony v úrovni terénu se poměrně obtížně udržují a hlavně starší zahradníci je v oblibě nemají. Jejich výhodou je to, že je lze celoplošně zorat a pomocí techniky do nich zapravit hnůj nebo kompost. Pletí i samotná sklizeň mohou být ale především pro lidi s omezenou hybností problém. Dobrým řešením je jejich vyvýšení. Rozdíl je zřejmý i u záhonů vyzdvižených nad terén i o pouhých 10 nebo 20 centimetrů. Za ideální se považuje vyvýšení o 100 až 120 centimetrů, kdy se už při údržbě téměř nenamáhají záda.
Při stavbě takových záhonů je samozřejmě nutné brát v úvahu svou vlastní výšku a také to, co se na záhonech bude pěstovat. A pokud jste se už pro vyvýšené záhony rozhodli, jaký typ je nejlepší? V permakulturní zahradě bývají oblíbené hlavně ty s dřevěným jádrem z kmenů a větví dřevin, které se prosypou zeminou a plošně zamulčují. Dřevo vstřebává vodu, kterou pak postupně uvolňuje, takže půda nikdy zcela nevyschne. Mnohem častěji se ale na zahradách objevují záhony ohraničené řezivem. Používá se například kulatina nebo krajiny s kůrou, smrkové řezivo bez kůry nebo dřevěné trámy, z dekorativního hlediska nejefektnější.
2. Smysluplná zálivka
V posledních letech jsou dešťové srážky stále vzácnější, a to hlavně v létě. Pokud to je jen trochu možné, snažte se ze střech nebo zpevněných povrchů svádět vodu, ideálně do podzemních jímek nebo do nadzemních nádrží o větším objemu. Je zbytečné plýtvat kvalitní vodou z vodovodu na zálivku trávníku nebo zeleninových záhonů. Dešťová voda nic nestojí a je pro rostliny mnohem vhodnější i kvůli chemickému složení.
3. Automatická závlaha může pomoci
Automatické závlahové systémy spolehlivě pomáhají. Některé si sestavíte sami, jiné konstrukčně složitější nainstalují odborníci. Na zeleninových záhonech i v blízkosti ovocných dřevin bude mít vždy největší smysl hlavně kapková závlaha, která vodu dávkuje po malém množství. Díky ovládací jednotce můžete zavlažování nastavit i na noční dobu, kdy je díky nižší teplotě mnohem nižší výpar a tím pádem je zálivka i nejvíce efektivní.
4. Mulčování záhonů
Mulčování je většinou spíše spojováno se zahradou okrasnou, a je proto velká škoda, že se na něj v zeleninové zahradě zapomíná. Zelenina potřebuje častou zálivku i časté pletí, a právě tady dokáže mulč velmi pomoci. Zamulčovaný povrch navíc snižuje potřebu okopávání. V užitkové zahradě se ale budete muset spoléhat na trochu jiné materiály než u květinové zahrady. Ideální je sláma nebo jemně sečená tráva.
U slámy může být problém zaplevelení způsobený přítomností obilek. Posečená tráva musí mít velice jemnou strukturu a na záhony ji aplikujte v menším množství, aby se nezapařila. Velkou výhodou organického mulče je kromě dobré dostupnosti také to, že se postupně rozkládá a obohacuje půdu o organickou hmotu, která je základem pro správné fungování půdní složky.
Také si přečtěte: Jaký skleník je ten pravý?
5. Kompostér co nejblíž
Zdánlivě je to jasné, ale často se právě v rozvržení prvků na užitkové zahradě chybuje. Myslete na způsob kompostování. Menší zahrady si většinou vystačí s jedním nebo dvěma plastovými kompostéry, u velkých zahrad se ale část organické hmoty musí často zbytečně vyvážet do sběrného dvora.
Pokud se snažíte o efektivní hospodaření a chcete veškerou hmotu vrátit do půdního koloběhu, nezapomeňte na dostatečně objemný kompostér. Vhodný je typ dřevěných latí, které lze v přední části uvolnit a kompost tak pohodlně přeházet. Kompostér postavte na dobře dostupné místo v blízkosti výsadeb, které každý rok vyprodukují nejvíce odpadu. Neměl by ovšem být vystaven přímému slunci ani extrémním výkyvům teplot.
6. Suchou nohou a bez bláta
Zpevněné cesty zahrádkáři často považují za zbytečný luxus, ale je to jedna z nejužitečnějších investic. Pevný povrch, spolehlivý i ve špatném počasí, je k nezaplacení. Nejvhodnější jsou betonové dlaždice nebo cihly. Po takovém povrchu se navíc dobře převáží zahradní technika nebo jen obyčejné zahradnické kolečko.
7. Využijte aromatické rostliny
Bez chemie se občas skoro nikdo neobejde. Pokud se ale přece jen rozhodnete pro ekologické zahradničení, začněte se spoléhat na pomocníky z rostlinné říše. Některé bylinky, letničky i trvalky voní natolik intenzivně, že dokáží odpuzovat hmyzí škůdce. A některé přidávají i další bonus, svými kořeny uvolňují do půdy insekticidní látky.
Dobrým pomocníkem v prevenci i v boji se škůdci je heřmánek pravý (Matricaria chamomilla), měsíček lékařský (Calendula officinalis), lichořeřišnice větší (Tropaeolum majus), levandule lékařská (Lavandula angustifolia) nebo osvědčený aksamitník (Tagetes) známý jako afrikán.
8. Všestranná polykultura
Intenzivním hospodařením se půda postupně vyčerpává, a pokud občas přidáte syntetické hnojivo, dochází k degradaci mnohem rychleji. Ale i pro tento nešvar se najde řešení. Polykultura není žádnou novinkou, už naši předkové pěstovali plodiny v druhově pestrých výsadbách. Každý druh zeleniny má zcela jiné požadavky na vodu i živiny a jejich kořeny zasahují do zcela odlišných hloubek.
Půda tak nedegraduje a neztrácí na kvalitě, ani co se obsahu živin týče. S polykulturním způsobem hospodaření se můžete postupně seznámit na malých plochách. Ne všechny druhy zeleniny se ale pro něj hodí. Největší problém bývá s bramborami a s plodinami extrémně bujně rostoucími nebo vysokými, které mohou jiné zelenině konkurovat, což jsou například dýně a rajčata.
Mohlo by vás zajímat: Dokonalý trávník nejen na jaře
9. Jedlý les je i krásný
Ideálním spojením krásného a užitečného je jedlý les. Jedná se o výškově pestré výsadby, složené z ovocných nebo léčivých dřevin a bylinného podrostu. Zatímco stromové patro mohou tvořit tradiční ovocné stromy – třešně, hrušně a jabloně, keřový podrost ovládnou borůvky chocholičnaté (Vaccinium corymbosum), dříny obecné (Cornus mas), odrůdy rybízu a angreštu nebo klikev (Oxycoccus).
V podrostu lze úspěšně pěstovat stínomilné bylinky. Stín ani kořenová konkurence nebudou na překážku česneku medvědímu (Allium ursinum), mařince vonné (Galium odoratum), kostivalu lékařskému (Symphytum officinale) nebo jahodníku (Fragaria vesca ´Rujana´).
10. Odrůdy s atraktivními barvami
Pokud řešíte dilema, jak na zeleninovou zahradu nalákat nejmenší ratolesti, pak jim do zkušebního záhonku vysaďte odrůdy zeleniny s netradičním zbarvením. Barevné variace jsou typické pro mrkev, u které je oranžová barva překonána žlutou (Yellowstone, Lobbericher), temně červenou (Purple Haze F1) i fialovou (Chantenay).
Tykve jistě není nutné blíž představovat, i ony se postarají o krásnou podívanou. Barvy do zeleninových záhonů vnese dokonce i květák, mangold, patisony i fazole. Plody v odstínech červené, fialové, skoro černé, žluté, bílé i zelené nabízejí také rajčata. Dekorativní hodnotu mají i jejich rozdílné tvary, od masitých plodů dosahujících hmotnosti až okolo jednoho kilogramu až po miniaturní „cherry“ rajčátka, která vyniknou na jednohubkách.
Rostliny jako pomocníci |
|
Heřmánek – odpuzuje svilušky a mšice |
Text a foto: Lucie Peukertová
