Podle různých autorů rod zahrnuje 250 až 500 druhů, a to jak vytrvalé druhy, mnohdy keřovité a na bázi dřevnatějící, tak i letničky nebo dvouletky. Říká se jim ospalé krásky. Hlavním centrem jejich přirozeného výskytu je téměř celá Severní Amerika, hojné jsou ale i v Asii a v Evropě. Nejhezčí asijské druhy pocházejí převážně z vysokých hor. Rozdělit astry alespoň zhruba je velice těžké. Většinou se udává, že euroasijské druhy kvetou zjara a na počátku léta a mívají jednotlivé, dlouze stopkaté úbory. Oproti tomu americké druhy vykvétají na podzim větším množstvím drobných úborů v bohatě větvených květenstvích. Samozřejmě, že toto pravidlo má spoustu výjimek a je pouze orientační.
Hvězdnice alpská
Tato jarní hvězdnice (Aster alpinus) je horský vytrvalý druh, často se pěstuje na skalkách. Roste například v Belianských Tatrách, vzácně i v České republice ve Středohoří nebo na vrchu Klíč. Dorůstá výšky jen asi 15 až 20 centimetrů. Kvete většinou v květnu a počátkem června, jazykovité květy jsou modrofialové, terč jasně žlutý. V přírodě roste na vápencových skalách, vyhovuje jí přídavek vápníku v půdě. V kultuře se pěstují i formy růžovo- a bělokvěté, či plnokvěté kultivary.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Ozdoby pozdního léta
Uprostřed léta, v červenci a srpnu vykvétá hvězdnice chlumní (Aster amellus). Roste téměř v celé Evropě, od Francie na východ přes Rusko po centrální Asii. Vyhledává sušší slunná místa na vápencích, u nás ji najdeme například v Českém krasu. Její výška kolísá mezi 20 až 60 cm; je to vzpřímená, chlupatá rostlina s chocholičnatou latou úborů. Květy mají žlutý terč, jazykové květy jsou modré. Řada kultivarů se odlišuje výškou, raností kvetení a intenzitou modrých odstínů. Odrůda ´Rosa Erfüllung´ (překládá se jako splněné přání) má jazykové květy růžové.
Oba druhy jsou rostlinami do vápencových skalek a slunných stanovišť se sušší půdou. Přídavek vápníku mít nemusí, kyselejší půdy však nesnesou. Jsou naprosto nenáročné, jednou za čas je však nutné rostliny přesadit a zmladit. Po odkvětu úbory seřízneme, jinak se vysemení a z okrasy zahrádky se stane plevel. Kultivary se množí z bylinných řízků nebo rozdělením trsu.
Když zahrada odkvétá
V podzimní zahradě přicházejí ke slovu severoamerické druhy. Hvězdnice hustokvětá (známá i pod jménem křovinná – Aster dumosus) roste na východním pobřeží Ameriky, na písečných lokalitách. Vyrůstá ze silného oddenku a je to původně zhruba půl metru vysoký, trsovitý, silně odnožující druh. Listy má čárkovité, kopinaté, úbory u původního druhu jsou jen 1,5 cm široké se světle fialovými, modrými nebo bílými jazykovitými květy a žlutým nebo tmavým terčem. Vyžaduje výsluní a pravidelnou zálivku, v suchých půdách slábne. Řada kultivarů dorůstá 15 až 60 centimetrů výšky a kvete bíle, růžově až tmavofialově.
Zaujalo nás |
| Z naší přírody pochází i nenáročný druh hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris), kterou můžeme spatřit třeba na slunných suchých stráních jižní Moravy nebo kolem Vltavy a na mnoha dalších místech. V zahradě roste na slunném teplém místě s propustnou písčitou půdou. |
Vysoké krasavice
Z vysokých podzimních aster je nejvděčnější hvězdnice novoanglická (Aster novae-angliae), pěstovaná v mnoha kultivarech. Dorůstají do výšky 70 až 200 cm, barevné variace sahají od bílé přes odstíny růžové, modré a fialové. Asi nejkrásnější odrůdou je ovšem ´Andenken an Alma Pötschke´ vysoká asi 120 cm s lososově růžovými květy. Hvězdnice novoanglická poměrně dobře snáší i občasné přísušky a je tolerantní i k pěstitelským chybám a k zanedbané péči.
Podobná, stejně často pěstovaná hvězdnice novobelgická (Aster novi-belgii) z oblasti mezi Novým Founlandem a Georgií, je choulostivější k přísušku, vyžaduje pravidelnou zálivku a je poměrně značně náchylná k chorobě padlí. Oba druhy lehce rozeznáme, astra novoanglická je celá hustě drsně chlupatá a našedlá, astra novobelgická má listy sytě tmavě zelené a hladké. Z kultivarů A. novi-belgii můžeme doporučit metrovou odrůdu ´Karmin Kuppel´ se sytě purpurovými poloplnými květy, která málokdy trpí padlím.
Množení dělením trsů
Podzimní astry pěstujeme v těžší nevápnité půdě na plném slunci. Hodí se do zahrad přírodního typu, dobře se začleňují i do pestrých trvalkových záhonů. Množí se snadno dělením starších trsů na jaře i na podzim (po odkvětu). Jednou za 5 let je dobré trsy vykopat, roztrhat na menší a přesadit, rostliny se zmladí a lépe kvetou. Do vázy se obvykle nehodí, při nedostatku denního světla většina z nich zavře květy.
text: Romana Rybková, foto: autor
