Bromélie – tropické vánoční krásky

Broméliovité rostliny (čeleď Bromeliaceae) jsou obrovská skupina, zahrnující 3 170 druhů v 57 rodech. Vyšlechtěno bylo také velké množství hybridů vhodných do bytů, takže je opravdu z čeho vybírat. Je však nutné si uvědomit některé zvláštnosti této čeledi a vyvarovat se nejčastějších chyb při pěstování.

Obecné a časté omyly

Bromélie rostou v přírodě terestricky v zemi, epifytně na stromech, petrofyticky na skalách a balvanech. Slovo „epifyt“ bývá velmi často vnímáno ve významu „parazit“. To je zcela chybný výklad, epifyty jsou rostliny, které rostou na stromech přisedlé na kmeni nebo větvích a jejich kořeny slouží pouze k přichycení, nepronikají do vnitřních tkání hostitelské dřeviny. V žádném případě tedy na dřevině neparazitují!

S epifytním růstem na stromech se však pojí jedno pěstitelské pravidlo – nenechávat rostlinu pěstovanou v květináči stát v misce s vodou. Bromélie rostoucí na stromě totiž rychle osychá, i po tom nejsilnějším dešti voda odteče a ke kořenům může vzduch. Pokud rostlina dlouhou dobu stojí ve vodě, kořeny nemohou dýchat a uhnívají…

A nelze opomenout další významnou vlastnost bromélií. Všechny druhy jsou monokarpické, to znamená, že kvetou jen jednou za život, po odkvětu odumírají. V době zrání plodů však již na bázi vytvářejí odnože, základy mladých rostlin, které po uschlé matečné rostlině zaujmou místo a za rok či dva opět vykvetou. Stesky typu: „…vždy mi krásně vykvete, ale pak ji neudržím a zase uschne…“ nemají význam. Než odnesete „mrtvou“ bromélii do kontejneru, prohlédněte si vždy její bázi: většinou zjistíte, že je živá a dokonce už má odnože. Stačí jen trocha trpělivosti.

Nejčastěji se pěstují: Aechmea

Pevné místo mezi pokojovými rostlinami má už dávno rod Aechmea, především častý druh A. fasciata patří k nejodolnějším pokojovým rostlinám. Má přisedlé, trubkovité nebo naopak široce rozevřené stříbřitě šedé listové růžice, na okrajích trnité, pokryté savými šupinami. Klas, hrozen nebo lata květenství mívá krásně růžově zbarvené listeny v květenství, květy jsou krásně modré. Plodem je barevná bobule. I když jde o epifyty, pěstujte je raději v lehké směsi rašeliny, kůry, perlitu a kousků molitanu. A jedno varování – pokud objednáváte rostliny rodu Aechmea po internetu, rozhodně zjistěte velikost, jsou mezi nimi druhy obří a s velmi ostře pichlavými listy tvrdými jako plech!

Guzmania – guzmánie

Tři velmi hezké a do bytů vhodné rody – Guzmania, Vriesea a Tillandsia – se často pletou. Jejich rozeznání je spíše otázkou pro botanika, společným znakem bývá nálevka měkkých listů bez trnů na okrajích. V prodeji bývají kříženci všech tří. Z původních druhů se asi nejčastěji pěstuje odolný druh Guzmania monostachya. V přírodě roste od Floridy po Bolívii, od mořského pobřeží do hor 2 000 metrů nad mořem. Světlezelené měkké listy jsou uspořádané do široké nálevky, která mívá v průměru kolem 30 cm.

Dalším vhodným druhem do bytu je Guzmania sanguinea z horských lesů mezi Kostarikou a Ekvádorem. Plochá, široce otevřená růžice může dosáhnout v průměru až půl metru, v kultuře však bývá podstatně menší. Zlatožluté květy jsou v nálevce listů hluboce ponořené, vnitřní listy růžice v období květu mění barvu a jsou jasně žluté s rudými konci, aby přilákaly opylovače – kolibříky.

Guzmánie jsou většinou vlhkomilné a stínomilné rostliny, výtečně se uplatní především ve vitrínách a okenních skleníčcích, běžně prodávané G. minor, G. lingulata a hybridy dobře rostou i v bytě, jsou však vděčné za alespoň občasné porosení listů.

Neoregelia – neoregélie

Domovem druhu Neoregelia carolinae je Brazílie. Jako většina neoregélií má hladké listy uspořádané do ploché nálevky, která je široká až půl metru. Všech 40 druhů rodu má společnou vlastnost – v době květu i po něm se báze listů zbarvují sytě červeně, což má přilákat opylovače – kolibříky. Květy vyrůstají ze středu růžice a jejich báze bývá potopená ve vodě, kterou rostlina zadržuje. Zadržování vody v listové růžici je přirozené a v kultuře ho napodobíte zálivkou doprostřed nálevky. Krásně barevný kultivar Neoregelia carolinae ´Tricolor´ patří k nejpěstovanějším broméliím vůbec.

Vriesea

Vriesea je rod bromélií blízce příbuzný tillandsiím. I v jeho rámci najdete několik výrazně rozdílných skupin. Pro pěstitele je však důležité to, že druhy s měkkými a (většinou) zelenými listy se pěstují jako guzmánie, zatímco druhy s šedými a tuhými listy, podobné stříbrným tillandsiím, vyžadují plné slunce a podstatně nižší vzdušnou vlhkost i zálivku. Nejznámějším druhem je V. splendens se zelenohnědými pruhovanými listy a sytě červeným mečovitým květenstvím. Pochází z východní Venezuely a je dosti vlhkomilným a teplomilným druhem. Původní druh může být v bytě problematický, ale hybridy rostou a kvetou velmi ochotně…