Bylinné patro v ekozahradě

V tomto díle se zaměříme na trvalky, jedlé, léčivé, voňavé, barevné, krásné, suchomilné, stínomilné... Trvalky, odborně též pereny, jsou rostliny, které mohou žít na zahradě více let. Některé druhy z teplejších krajů jsou též vytrvalé, u nás však přežijí zimu, jen když je v říjnu přeneseme do domu a ven dáme znovu až po posledních mrazech v květnu. Těm se však nyní věnovat nebudeme.

Nejznámější možností využití trvalek je vytvářet z nich trvalkové záhony, prostě jen tak, aby to bylo hezké. Proč ne. V takovém záhonu nemusí být jen okrasné trvalky, mohou tam být i jedlé a léčivé druhy nebo rostliny medonosné či barvířské. Samostatnou kapitolou jsou aromatické bylinky, které obvykle shlukujeme k sobě, ideálně na slunné místo poblíž vchodu, aby byly snadno využitelné v kuchyni. Do jedlého lesa, pod ovocné stromy, ale i pod lesní stromy a keře se nám hodí půdokryvné druhy trvalek.

Ty prostě porostou zem, nemusí se kosit, dělají hodně muziky za málo práce – hlavně když vybereme ty správné a první roky je protekčně obmulčujeme, aby vyhrály nad plevelem a trávou, než se rozrostou a udělají trvalý kompaktní pokryv. Trsnatými i plazivými trvalkami také můžeme lemovat cestičky, chodníčky, terasy nebo okraje trávníku. Můžeme pak prodat strunovou sekačku, protože obyčejnou sekačkou nebo kosou dosekáme k trvalkám a žádná přerostlá tráva na hůře udržitelných okrajích se nekoná.

Existují také hodně výrazné a velké trvalky, které můžeme kombinovat s keři, nebo použít solitérně. A nezapomeňme na vodní živel – trvalky rády porůstají okraje vodních prvků, mělčiny i hloubky. Dokonce pomáhají i čistit vodu tím, že z ní pro svůj růst odebírají živiny a řasy pomřou hlady. Hlavní výhodou trvalek je jejich skladnost: nemáme-li místo na mnoho dřevin, můžeme mít stovky druhů trvalek i na poměrně malém kusu půdy.

Výběr podle stanoviště

Ve všech případech hrají hlavní roli dva základní výběrové faktory – aby rostlina na místě, které jste zvolili, mohla růst (její nároky na stanoviště), a vaše preference ohledně jejího vzhledu a funkcí. Není dobré koupit rostlinu, o které nic nevíme, a dát ji na první místo, kde by se nám líbila. Výjimečně se to povede a rostlina vydrží, obvykle však živoří a brzy zajde. V obchodech se nyní často prodávají okrasné a poměrně náročné druhy rostlin, pěstované ve vyhnojených rašelinových substrátech (ještě k tomu třeba v Holandsku), asi aby se lidé vraceli s platební kartou stále pro nové, na místo těch mrtvých.

Chcete-li odolné, osvědčené a poctivě pěstované exempláře, je potřeba nejprve vědět, co chcete, a potom to vyhledat u specializovaných pěstitelů. Díky internetu je to snadné. U všech rostlin, a platí to i pro dřeviny, řešíme, jestli mají rády slunce, stín nebo polostín, sucho, vlhko nebo střed a jaké pH půdy potřebují, jestli kyselou, zásaditou nebo neutrální. Běžně se prodávají kyselomilné druhy (čechravy, vřesy, azalky, rododendrony, borůvky...), ale kyselá půda je na zahradách vzácností.

Je to kvůli zvýšení prodeje rašeliny a okyselujících hnojiv, které k jejich pěstování musíte mít a jejichž efekt za pár let zmizí – půda se v podstatě sama léčí a vrací se ke zdravému neutrálu. Opět jen byznys. Ekozahradník rašelinu nepoužívá, ničí se kvůli její těžbě poslední krásná místa na světě a vozí se k nám přes půl Evropy. Nemáte-li na zahradě jehličnatý lesík, který půdu pod sebou okyseluje, kyselomilným druhům rostlin se vyhněte, existují za všechny z nich velmi dobré náhrady rostoucí v běžné zahradní půdě, která mívá nejčastěji kolem pH 6,5 až 7, tedy kolem neutrálu.

Výběr podle vlastností

Každá rostlina je svým způsobem krásná, proto nechci rozebírat okrasnost a barvy květů nebo listů. Slon také není méně krásný než tygr jen proto, že je méně pruhovaný. Někomu se více líbí sloni, jinému tygři. Každý si vybere sám. Dosud podceňovanými vlastnostmi ale byla jedlost a jiné důležité funkce trvalek v zahradním ekosystému. Z hlediska jedlosti jsou známé především léčivky do čajů a sem tam nějaký lístek do salátu nebo jako ozdoba. Můžeme zajít ale mnohem dál.

Existují trvalky s jedlými květy (denivky, bohyšky, sléz...), s jedlými hlízami, kořeny nebo cibulemi (topinambury, sevlák, křen, vytrvalé cibule a česneky, groundnut, čistec hlíznatý...), s listy na špenáty (kostival, kopřiva, merlík všedobr, rdesno...), s listy na ochucení salátů (čechřice, pažitkočesnek, česnek medvědí, krvavec, šťovík zahradní...), s jedlými výhonky (chřest, udatna, bambusy...), s jedlými plody a semeny (jahody, mochyně židovská, sléz...). Z jedlých trvalek bychom si mohli udělat celoroční obživu, kdybychom je všechny znali a uměli vhodně zpracovat a uchovat i na zimu.

V žaludku našeho dávného předka, který kdysi utonul v bažinách a tak se dochoval, vědci prý našli přes třicet druhů bylin, které měl v osudný den k snídani. Víte, jak by byl zdravý, kdyby si dával pozor, kam šlape? Dnešní průmyslová potrava je poměrně mrtvá, více jedlých trvalek by každému určitě oživilo nejen talíř. Zajímavé pro tvořivé lidi jsou i trvalky poskytující různé materiály a obsahové látky, léčiva, barviva, vůně, oleje, hnojiva, krmiva nebo biomasu. Vysoké druhy poskytují i pohledovou bariéru a závětří, úkryty pro zvěř, duté stonky na zimu ubytují užitečný hmyz a semena živí ptáky. Přebytky čehokoliv lze využít do kompostu nebo jako mulč.

Guild – funkční společenstvo

V permakultuře se používá slovo „guild“ pro společenstvo vzájemně si pomáhajících rostlin – trvalek i dřevin. Toto společenstvo pomáhá nejen samo sobě, ale i celé zahradě. Jako příklad se obvykle uvádí společenstvo obklopující ovocný strom. Rostliny v tomto společenství navazují užitečné vztahy v mnoha směrech – přitahují užitečný hmyz pro opylování a přirozenou kontrolu škůdců, zlepšují úrodnost půdy, snižují kořenovou konkurenci, zadržují vláhu, vyvažují populace plísní a spolupracují s podzemními houbami.

Díky látkám a pomoci od tzv. mykorhizních hub léčí některé své choroby, získávající více vody, více živin, a tím lépe rostou i plodí. Tyto symbiotické houby lze do půdy k rostlinám též naočkovat ze speciálních směsí (Symbivit, Ektovit). Výsledkem celého guildu, propojeného pod zemí i nad zemí obrovským a z velké části neznámým množstvím vztahů, je zdravější strom a ekologická rovnováha, což odebere mnoho práce z beder zahradníka a vrátí ji přírodě. Množství použitých rostlin závisí na velikosti stromu a celého seskupení – samozřejmě větších se vejde méně, menších více.

Každá zahrada má jiné podmínky a výsadba okolo a pod stromem závisí na jeho velikosti, hustotě koruny a klimatických podmínkách. Každý zahrádkář musí přijít sám na to, co jeho guild potřebuje. Proto neexistuje přesný návod, jen určitá vodítka a nápady, jak dosáhnout kýženého efektu co nejdříve a nejlépe. Dá se experimentovat, není co zkazit, trvalku, kterou jsme vysadili špatně, můžeme snadno přesadit, důležité je vše pravidelně pozorovat. Abychom chytili co nejvíce slunce, nízké sázíme od jihu a s vyššími stoupáme patrovitě k severu. Platí to v plošných výsadbách v jedlém lese i v malých ostrůvcích třeba uprostřed trávníku.

Bylinková spirála

Bylinková spirála nebo kopeček je v permakulturních zahradách velmi častým jevem. Byla vynalezena z jednoho prostého důvodu. Bylinky potřebujeme mít na dosah, nejlépe u vchodu do domu nebo u terasy. Čím blíže jsou, tím více je budeme používat. Jenže bylinek je spousta druhů a mají rozdílné nároky na stanoviště. Spirála nebo kopeček simuluje všechna stanoviště na malém kusu půdy.

Vrchol je suchý, slunný, propustný pro vlhkost, ideální pro suchomilné naše i středomořské nižší druhy (mateřídouška, levandule, tymián, dobromysl, řebříček...). Střední a spodní zóna až k úpatí je humóznější a ubytuje většinu ostatních bylinek (meduňka, šalvěj, šišák, yzop, pelyňky, třapatka, řepík...). Severní, východní a západní pata kopečku je v polostínu a porostou tam jiné jedlé druhy (maří list, čechřice, máta...). Máty raději sázejte do zakopané nádoby nebo někam jinam, silně se rozrůstají.

Zátiší s vanou

A abychom naše prostředí rozšířili i o trvalky rostoucí ve vodě a vlhku, můžeme u kopečku zakopat starou plechovou vanu, dobře ji zašpuntujeme, naplníme vodou, na dno dáme štěrk, sázet můžeme i do potopených květináčů naplněných štěrkem, preferenčně jedlé vodní rostliny (puškvorec, šípatka širolistá, orobinec prostřední, kotvice plovoucí, vachta trojlistá, potočnice, šmel). Musíme si zjistit, v jaké hloubce která ráda roste. Do vany vložíme našikmo prkno, aby po něm mohlo snadno vylézt vše malé, co tam může spadnout. Různé technické detaily osázených van mám na svém webu www.ekozahrady.com. Komárů se v takto živém prostředí bát nemusíte, jejich larvy sežerou draví vodní broučci, kteří sami přijdou.

text a foto: Jaroslav Svoboda

Poslat Messengerem

26.08.2015 | Zahrada