Dvojí přínos zimní zahrady

Proč si v rodinném domě vybudovat zimní zahradu? Hlavní důvody jsou dva: je to ideální spojení interiérového komfortu s přírodou a značný tepelný zisk díky pasivnímu solárnímu systému.

Zimním zahradám předcházely prosklené přístavkové pavilony na šlechtických sídlech v období osvícenství, jakási kombinace verandy a skleníku. S celoročním užíváním těchto pavilonů se ale nepočítalo - panstvo raději odjíždělo za teplem na svá letní sídla.

Modernímu pojetí zimních zahrad byl blízko na počátku dvacátého století francouzský vědec Trombe, který svými pokusy usiloval o maximální využití sluneční energie k vytápění interiéru domu v zimních měsících. Vynálezce ke svým pokusům zhotovil skleněnou předstěnu ve vzdálenosti třiceti centimetrů před fasádou domu. V prostoru mezi zdí a sklem se ohříval vzduch, který se vháněl do inte­riéru.

V letních měsících byl přísun tepla značný, proto byl v tomto období ochlazován vzduchem přiváděným ventilací ze severní stěny, čímž se teplota v interiéru dostávala na přijatelnou teplotu. Pak už zbývalo jen posunout skleněnou předstěnu od fasády ze třiceti centimetrů na několik metrů a zimní zahrada byla na světě.

Výhody zimní zahrady

- Zimní zahrada rozšiřuje obytnou plochu domu o odpočinkovou zelenou oázu. Nezanedbatelný není ani stylotvorný aspekt zimní zahrady ve vztahu k exteriéru i interiéru a možnosti zcela nové kvality života v domě. Zimní zahrada také rozšíří obytný prostor domu a vytvoří ideální místo pro setkávání rodiny a přátel. Navíc poskytne uvolnění a relaxaci ve spojení s přírodou a snadno může sloužit i jako příjemné pracovní prostředí.

 Obývací pokoj, nebo skleník?

Než oslovíte projektanta a architekta, měli byste přesně vědět, co od své budoucí zimní zahrady očekáváte: jestli má sloužit jako skleník, nebo spíš jako obytný prostor. Od toho se totiž bude odvíjet podoba projektu, konstrukce stavby, použitých materiálů i vybavení zimní zahrady.

Velmi důležité je začlenění zimní zahrady do samotné stavby. Doporučuje se fle­xibilní oddělení od vlastního domu, a to i v případě, že je zimní zahrada postavena výhradně jako rozšíření obytného prostoru. Nejjednodušším řešením je od­dělit ji od obytného prostoru velkými dveřmi, takže podle situace může být za­členěna do domu úplně, nebo může tvořit vlastní tepelný systém.

Velké prosklené plochy

Složitost konstrukce zimních zahrad spočívá v tom, že je tvoří velké prosklené plochy. Od nich na jedné straně požadujeme, aby na jaře a na podzim propouštěly první sluneční paprsky a zahrada se nemusela vytápět, v létě je naopak žádoucí, aby slunce bylo zastíněno a nedocházelo k přehřívání prostoru. V zimě se zase snažíte co nejvíce omezit tepelné ztráty, které u prosklených ploch vždy hrozí. Tyto požadavky splňují skla doplněná zvenku o speciální reflexní vrstvy, které omezují pronikání tepelných paprsků dovnitř. Pokovená vrstva zevnitř brání tepelnému vyzařování a tím i únikům tepla ze zimní zahrady.

To však není jediný problém. Ještě dů­le­žitější je zajištění bezpečnosti pro uži­vatele. To znamená, že střecha zahrady nejenže musí unést několik desítek centimetrů čerstvě napadaného sněhu, ale i sněhovou lavinu ze střechy domu nebo silné krupobití.

Kalené sklo

A i kdyby sklo prasklo, nesmí se ostré střepiny rozsypat po celé zahradě. Proto vnitřní střešní skla zimních zahrad bývají na vnitřní straně opatřena bezpečnostní fólií, nebo se stejně jako u aut používá k jejich výrobě kalené sklo.

Materiál a typ konstrukce volíme také na základě toho, zda chceme zahradu využívat celý rok (a vytápět ji), nebo zda bude sloužit pouze k prodloužení léta, podle toho, jak ji vyhřejí první jarní a poslední podzimní paprsky. Sezonní nevytápěné zahrady jsou na stavbu a finance méně náročné než vytápěné celoroční zahrady. Přesto přímé spojení s obytnou částí domu lze doporučit jen při použití těch nejkvalitnějších systémů. A aby se taková zahrada nechovala jako skleník (v létě s teplotami podstatně vyššími než venku a v zimě promrzající), doporučují odborníci použít konstrukci s tepelným mostem.

Konstrukce a materiál

Nejdůležitějším rozhodnutím při pořizování zimní zahrady je volba materiálu konstrukce. Materiál, ať už mluvíme o oceli, hliníku, dřevu či plastu, má rozhodující vliv na cenu, životnost, odolnost proti zátěži sněhem a nutnost údržby. Ve hře je také vliv materiálu na výsledné estetické působení zimní zahrady.

Ocelová klasika

Velkým kladem ocelové konstrukce je kromě ceny také možnost snadného spojování ocelových prvků a s tím také související bohatá možnost tvarových řešení konstrukce. Uplatní se zejména při složitějších fasádách - je totiž velmi variabilní. Dalším kladem je vysoká pevnost konstrukce při zachování subtility. Nevýhodou je naopak nutnost pečlivé povrchové úpravy a pravidelná údržba. Nejčastěji se po­užívají tenkostěnné ocelové profily obdélníkového průřezu, takzvané „jekly".

Jejich velikost souvisí s předpokládaným zatížením konstrukce - a to je ovlivněno velikostí zimní zahrady a volbou materiálu prosklení. Největší nevýhodou ocelových nosníků použitých v zimní zahradě jsou tepelné ztráty a náchylnost ke korozi, nicméně tyto nevýhody můžeme zmírnit izolací či kombinací s jinými materiály, například s plastem či dřevem.

Dřevo, hliník, plast

Dřevo má zase dobré tepelněizolační vlastnosti a příjemný vzhled. Pro konstrukce zimních zahrad se využívá hlavně dřevo smrkové a borovicové, nejdražší je dřevo dubové. Ovšem plánujete-li zimní zahradu především jako „skleník" pro pěstování rostlin, je dřevěná konstrukce nevhodná, protože ve vlhkém prostředí musí být pravidelně impregnována a natírána. V současnosti se pro zimní zahrady nejvíce používají konstrukce plastové a hliníkové. Hliník se dá dobře zpracovat, umožňuje velký výběr forem a má dlouhou životnost. Také plastové profily mají své přednosti - proti hliníku jsou levnější, mají více barevných kombinací a lepší izolační vlastnosti.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Kombinace materiálů

Dobrým spojením jsou dřevohliníkové nebo dřevoplastové systémy: na vnější straně je odolný hliník nebo plast, uvnitř útulné a dobře tepelně izolující dřevo. Nakonec záleží na tom, jak finančně náročnou konstrukci zvolíme. Zimní zahrada může být i z termicky oddělených hliníkových profilů, pozinkovaného plechu, ocelových trubek s plastovým povrchem nebo z vícekomorových profilů z polymerních ma­teriálů s armováním z pozinkované oce­li. Drahé materiály zkrátka odolávají nejtvrdším podmínkám.

Prosklené plochy

Tradiční, po léta užívané jednoduché skle­něné tabule byly nahrazeny vícevrstvými skly tlakově plněnými v meziprostorech inertními plyny s možností metalických izolačních povlaků. Díky výborné tepelné izolaci chrání proti mrazu, slunečnímu záření, tlumí hluk, mají velkou rázovou pevnost a mechanickou bezpečnost. Běžně používaná jsou izolační dvojskla s bezpečnostním sklem. Velmi kvalitní a žádaná jsou tzv. tepelná zrcadla - jsou to pokovená izolační dvojskla, na něž se nanášejí částice vzácných kovů a jejich sloučenin, které vytvářejí mikroskopickou vrstvu.

Tato skla odráže­jí záření určitých vlnových délek, pro­pouš­tí sluneční energii dovnitř, avšak brá­ní jejímu úniku ven. Velice účinnou zvu­kovou ochranu nabízí speciální sklo o tloušťce 32 mm. Další možností je na­hradit sklo průsvitným komůrkový polykarbonátem (makrolonem) - ten by měl mít z důvodu tepelné izolace minimální tloušťku 16 mm!

Vytápění zahrady

Aby zimní zahrada plnila funkci rozšířeného obývacího pokoje, je třeba zajistit její vytápění. Nejjednodušší je použít několik plochých topných těles napojených na ústřední topení. Problémy mohou nastat, máte-li v domě nainstalované podlahové vytápění s nízkými počátečními teplotami, které jsou pro připojení běžných plochých topných těles nedostačující.

Samotné podlahové topení se v zimní zahradě rov­něž nedoporučuje, protože tento systém není příliš aktivní a zimní zahradu dostatečně rychle nevytopí. Proto se v zimních zahradách používá kanálové teplovzdušné topení (konvektor), sestávající z topného tělesa s mnoha konvekčními topnými plechy.

Zařízení je skryté v podlaze pod mřížkou a v kombinaci s tlakovým ventilátorem je schopné i při nízkých po­čátečních teplotách zajistit vysoký topný výkon. Nejčastěji se umis­ťuje do konvekčních šachet před skleněné plochy. Výhodou je, že nezabírají žádné místo. Pokud ale zimní zahradu budete využívat jen občas, ­postačí i v zim­ním období k vytápění elektrické topné těleso, propanbutanové to­pidlo či jiný přenosný zdroj tepla.

text: Adam Krejčík, foto: archiv firem

Poslat Messengerem

29.08.2013 | Zahrada