Ekozahrada a zázračné bylinky

Jana Nováková, která se zabývá návrhy a realizací permakulturních zahrad, se v případě bylinek nechává inspirovat jak středověkými klášterními zahradami, tak i přírodními stanovišti. Nejčastěji sází petržel a pažitku, bazalku, tymián, majoránku, šalvěj, yzop, kopr, měsíček, brutnák, meduňku, mátu, zavinutku (Monarda), třapatku (Echinacea), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), ale i řadu dalších neméně atraktivních bylin, které jsou pro pěstování náročnější.

Bylinková spirála

Jana Nováková využívá takzvanou velkou bylinkovou spirálu, která obsahuje celé spektrum stanovišť, takže pro každou bylinku se najde vhodné umístění, které vyhovuje jejím požadavkům na sucho, vlhko, světlo, stín atd. „Jde vlastně jen o drobnou terénní úpravu, kdy pomocí kamenů fixujeme zvedající se spirálu, kterou vyplňujeme vhodným materiálem. Dospodu patří dobrá drenáž – můžeme použít písek, štěrk, ale třeba využít i suť ze stavby – do vrchní vrstvy dáme půdu úživnou podle nároků rostlin, které chceme pěstovat,“ radí. Dokonce i bahenní byliny mohou růst v nádržce, kterou lze zabudovat na úpatí spirály. Využívat můžeme samozřejmě i běžné vyvýšené záhony, které se snáze ošetřují, zalévají i sklízejí. Materiálem pro zhotovení mohou být dřevěné laťky, prkna, kulatiny i proutí. Pro bylinkovou spirálu volte spíše lomový kámen, žulu, pískovec nebo cihly. Stavebně složitější, ale vzhledově zajímavé bývají také nejrůznější suché zídky, kterými můžete členit zahradu, nebo se vypořádat s terénními nerovnostmi. Bylinky mohou být jejich „živou“ součástí. Měli byste je ale sázet současně se stavbou.

Místo na slunci i ve stínu

Pokud máte připravené místo (nejlépe v blízkosti kuchyně nebo obytné terasy) a zvážili jste, jaké bylinky jsou pro vás nejvhodnější, můžete je rozmístit podle požadavků na vlhkost půdy a oslunění. Jana Nováková navrhuje dát do vrchní osluněné části středomořské bylinky – patří sem šalvěj, levandule, tymián, routa, svatolina, pelyňky, yzop, saturejka, dále dobromysl, divizny, pupalka dvouletá s výbornými jedlými květy, maří list balšámový či smil italský, který se v kuchyni používá jako kvalitní maggi koření. V jižním svahu mezi kameny pak umístíte mateřídoušky a netřesky. Na vlhčí a stinnější místa vysadíte pažitku, kadeřavou petržel, libeček, kerblík, čechřici vonnou, tzv. česnekopažitku (Allium tuberosum) nebo listové druhy cibule (jako je zimní cibule – Allium fistulosum, cibule prorůstavá, které se někdy říká cibule sibiřská – A. × proliferum). Volná místa můžete zaplnit jednoletými druhy, například majoránkou nebo bazalkou, a také výrazně kvetoucími bylinami, jako je lichořeřišnice, měsíček nebo brutnák. Musíte ovšem dbát na to, aby vám tyto byliny neutlačovaly sousední jemné druhy, dosti se rozrůstají. „Doporučuji pro začátek určitou střídmost a ponechání místa i pro druhy, které většinou u nás nepřezimují venku a je třeba je zazimovat (rozmarýn, bakopa drobnolistá, vavřín opadavý – bobkový list),“ dodává.

Formálně i neformálně s přírodou

Bylinkové zahrady se nejčastěji dělí na formální (pravidelné) a přírodní (uspořádaná divočina). Ve formálním stylu lze lemovat záhony, tvořit zajímavá seskupení (např. pestrobarevné keříčkové odrůdy šalvějí a vysoký fenykl s jemnými lístky) či zřetelně vést cesty v zahradě (s červenými cihlami ladí bylinky se šedozelenými a stříbrnými listy). Bylinkový záhon v přírodním stylu může „fungovat“ podobně a navíc nabídne širší spektrum barev a vůní. Ale možná se neobejde bez zásahu odborníka. „V přírodních zahradách ve volně osázených a bujarých bylinkových záhonech můžete plně realizovat své nápady a těšit se z bohatého sortimentu rostlin.

Bylinkový záhon je pastvou pro oči a duši. Stačí mít dostatek prostoru, trochu energie a znalostí, abyste bujarou záplavu rostlinek vhodně rozmístili,“ podotýká Jana Nováková. K lemování cest a oddělování částí zahrad doporučuje bylinkové kopečky a hřbety, a pokud budete pěstovat zejména teplo- a suchomilné druhy, lze vytvořit skalky a sutě, které mohou navíc hostit různé druhy hmyzu, obojživelníků a plazů. Pro puškvorec, vachtu nebo některé kosatce budete naopak potřebovat mokřadní stanoviště, které ocení některé žáby a vážky. Z planých druhů vám tu pak poroste i tužebník jilmový, sadec konopáč nebo kostival, který láká opylovače a svým hlubokým kořenem čerpá živiny hluboko z půdy. „Do stínu stromů patří zejména druhy, které tvoří jarní aspekt listnatých lesů, to znamená, že kvetou ještě před olistěním stromů – plicník, jaterník podléška, mařinka vonná, violka, v poslední době velmi populární česnek medvědí.

K ovocným dřevinám je vhodné vysadit i druhy, které lákají opylovače a odpuzují „škůdce“ – křen, lichořeřišnice, na jižní stranu i pelyněk. Současně mohou stromy posloužit jako opora pro některé liány (chmel s jedlými křehkými výhonky na jaře, pro podporu imunity velmi ceněná klanopraška – Schisandra),“ dodává odbornice. Bujnějším druhům pak doporučuje vymezit v rozlehlejší zahradě samostatnou sekci a (třeba společně s černým bezem) pěstovat buřinu srdečník, pelyněk černobýl, třezalku, mydlici, kopretinu vratič, případně nechat růst i kopřivu, která kromě toho, že má zajímavé využití v kuchyni a obsahuje řadu cenných látek, poskytuje také prostředí pro život celé řadě druhů hmyzu. Navíc z ní můžete připravit i hnojivé výluhy a jíchy, kterými podpoříte růst dalších rostlin. Nezapomínejte ani na plané bylinky, které mají rozmanité kuchyňské využití, můžete je najít například v přírodním trávníku nebo na louce (sedmikráska, jitrocel, pampeliška, kontryhel, kmín, šťovík a další).

text: Vlastimil Růžička, foto: Jana Nováková