Fíkovník – iluze dokonalého ráje

Fíkusů roste v tropech a subtropech celého světa obrovské množství, někdo uvádí 850 druhů, někdo až tisíc platně popsaných. Bohatý je i seznam neplatných synonym, takže v literatuře můžete najít až 2 900 názvů.

Trocha botaniky 

Fíkusy jsou dřeviny, především mohutné stromy, v přírodě dorůstající několika desítek metrů na výšku a několikametrových obvodů kmene. Nemálo druhů je však i drobnějších, malých stromků, keřů všech velikostí a tvarů, některé jsou plazivé drobnolisté keříčky podobné brusinkám, jiné liány.

Asi polovina druhů roste epifyticky nebo alespoň jako epifyty svůj život začínají. Vyklíčí z drobného semena na stromě, spustí z něj kořeny a změní se ve škrtiče: kořeny časem ztloustnou, srostou a původního hostitele rozdrtí.

Mnoho fíkusů roste i na skalách a kamenech (petrofyticky). Jejich splývající kořeny jsou nádherné a v Asii se často využívají jako bonsaje.

Většina druhů fíkusů jsou stálezelené dřeviny, jen málo druhů opadává. Charakteristické jsou mléčné kanálky v lýku a druhotné kůře, z níž při poranění vytéká bílý latex. Květy jsou jednopohlavné, uzavřené v masitém útvaru zvaném syconium. Květenství (syconium) má na vrcholu otvor pro drobné vosičky, které zprostředkují opylení. Květenství vyrůstají z kmenů a větví, fíkusy jsou tedy kauliflorní. Drobné zralé nažky roznášejí ptáci či opice, které zralé fíky rádi pojídají.

Jak pěstovat doma strom

Kupodivu se nejčastěji v bytech a interiérech pěstují ty velké druhy, které patří mezi nejodolnější pokojové rostliny. Ten, kdo viděl například běžně pěstovaný Ficus lyrata dospělý v tropech, v obdivu stanul před monstrem schopným zastínit polovinu fotbalového stadionu. Je to druh z tropického deštného lesa západní Afriky, od Kamerunu po Sierru Leone. V přírodě běžně dosahuje výšky 12 až 15 metrů, navíc mívá neproniknutelně hustou korunu.

V botanické zahradě Peradeniya na Srí Lance můžete vidět exemplář Ficus benjamina, který pokrývá plochu 1 600 m2 – je to tím, že kořeny, které vyrůstají z větví, zakotví v zemi, postupně ztloustnou na další kmeny, vytvoří korunu a dál a dál se rozšiřují.

Ficus benjamina z jihovýchodní Asie je sice mohutný strom, dorůstající výšky 30 m, pořizují si ho však i majitelé velmi malých bytů. Je totiž ideální bonsají, lze ho trápit v malém květináči nebo na kameni, řezat a štípat větvičky, upírat mu živiny. Zvlášť vhodné jsou drobnolisté formy jako třeba ‘Rijsenhout’, ‘Exotica’ nebo ‘Natasja’. Umožňují vytvořit aranžmá, které se snadno umístí i na okenní parapet. Stejně vhodné jsou z běžně pěstovaných druhů F. microcarpa a F. rubiginosa. Vznešeným dojmem působí zvláště velkolisté druhy, obvyklé v kancelářích, čekárnách nebo restauracích.

Ficus elastica pochází z jihovýchodní Asie, vyskytuje se od Indie po Sumatru a Jávu a dorůstá 30 až 40 metrů i výše. Podobné velikosti dorůstají i další druhy, známé jsou například banyan (F. religiosa) a pipal (F. benghalensis), vysazované v blízkosti buddhistických pagod, nebo F. macrophylla, často pěstovaný v parcích jižní Evropy.

Oblíbené druhy jsou i F. binnendijkii a F. diversifolia (známější pod synonymem F. deltoidea). V bytech se pěstují běžně, v podmínkách interiéru a s kořeny omezenými nádobou ale nedorůstají rozměrů jako v přírodě, navíc je většinou lze snadno „bonsajovat“ a různě tvarovat.

Tyto stromovité druhy vyniknou jako solitérní rostlina nebo v kombinaci s drobnějšími rostlinami v podrostu. Ve velké sadbě lze použít několik různých druhů fíkusů s odlišnou velikostí a barvou listu.

Liány a koberečky

Do bytu se velmi dobře hodí drobné liánovité druhy. Nejznámějším i nejodolnějším popínavým druhem je Ficus pumila, původem z jihovýchodní Asie, z Japonska, Číny a Vietnamu. Patří mezi stínomilné rostliny, které vydrží i značné zanedbávání. Roste velmi rychle a je schopný v krátké době porůst například zadní stěnu vitríny nebo terária či povrch substrátu ve větší nádobě s keřovitou nebo stromovitou dřevinou. Výborně se hodí i do sesazovaných mís s různými keři.

Ficus villosa má podobné vlastnosti, ale větší listy. Čepel je dlouhá 7 až 20 centimetrů, kožovitá, pevná, na rubu hustě, na líci řídce chlupatá. Je neuvěřitelné, s jak špatnými světelnými podmínkami se umí vyrovnat. Ale není divu – ve své vlasti, jihovýchodní Asii, se plazí v prvních letech života po zemi v hlubokém stínu lesního podrostu, později sice šplhá na stromy, ale dorůstá výšky kolem 5 metrů, na světlejší místa se nedostane. Třetím podobným, ale méně známým druhem je F. vaccinifolia původem z Tchaj-wanu.

Pěstování a množení

Pěstování fíkusů není nijak těžké. Pro stromové vzrůstné druhy je podmínkou úspěchu dostatečně velká nádoba, která přitom nemusí být nijak hluboká, stačí elegantní plochá mísa.

I větším dřevinám bohatě postačí vrstva země vysoká 25 centimetrů – v tropech je často humusem bohatá vrstva půdy vysoká jen pár centimetrů a pod ní je jalový jíl. Jako základ substrátu použijte rašelinu s přídavkem písku, kompostové země, popřípadě i trochy zvětralého jílu, lze však použít i běžnou směs pro pokojové rostliny, která se prodává v zahradních centrech. V době vegetace vyžaduje poměrně vydatné hnojení při zálivce každý týden, před dalším zalitím nechte zem trošku proschnout, aby ke kořenům mohl vniknout vzduch.

Fíkusy se nejčastěji množí řízkováním, vytékající latex se vyplaví ve vlažné vodě. Plazivé druhy vytvářejí kořínky po celé délce výhonů, stačí oddělit část stonku, která je již zakořeněná. Fíkusy je možné i vysévat, ale semena musí být čerstvá, klíčivost ztrácejí velmi rychle. Drobná semena klíčí na světle, na povrchu rašelinného substrátu, který je trvale vlhký, a obvykle vzcházejí do dvou až tří týdnů.

Fíkusy lze pěstovat i jinde než v bytech. Do nádob jako přenosná zeleň se hodí chladnomilný F. erecta, známější pod synonymem F. sieboldii, původem z Japonska a Číny. V teplejších regionech naší republiky a v chráněných polohách lze celoročně pěstovat v zahradě F. carica.

Text a foto: Romana Rybková

* * *

Další články, které by vás mohly zajímat:

Sukulenty: Nenároční spolubydlící

Bromélie – tropické vánoční krásky

Dračinky vs. dračince

Orchideje, královny pralesa

Prvosenky doma, v přírodě i na zahradě

DŮM A BYT: Jehličnany v interiéru