Co více si přát: floxy jsou krásné, snadno pěstovatelné, snadno dostupné, nenáročné. Ano, ale všechny snazší druhy a kultivary množí kdekterý zahradník či amatérský pěstitel. Možná i proto jsou některými skalničkáři trochu opovrhovanými, obyčejnými rostlinami.
Někteří pěstitelé se na ně dokonce dívají jaksi spatra, jako na něco úplně obyčejného. Zkuste ale na skalce tyto rostliny přehlédnout.
O kráse květů
Plamenky, či jak se častěji říkává floxy, jsou velmi rozsáhlým rodem. Podle jejich zářivé barvy květů je již v roce 1753 slavný botanik Karl Linné pojmenoval Phlox, podle řeckého slova flox, flogos (plamen, pochodeň). Všechny pocházejí z amerického kontinentu, ale v evropských skalkách a zahradách se mnohé s úspěchem zabydlely již v minulém století. Málo se ovšem ví, že některé druhy jsou spíše hajní či stepní než skalní. Patří mezi ně běžné a nenáročné, trochu bujněji rostoucí druhy Phlox subulata z východu USA s řadou kultivarů, které povětšinou vznikly křížením s dalšími pěknými a snadnými druhy ze západu USA, a to s Phlox douglasii, Phlox bifida či s Phlox kelsey. Naši botanici, mnohdy tvrdošíjně vymýšlející české názvy pro rostliny z dalekých oblastí, dali těmto rostlinám poměrně přiléhavé jméno, leč málo užívané – plamenka. Snadno se u nás zamění za popínavý plamének – Clematis. Takže pozor na podobnost v názvu. Mnohem častěji lidé používají pojmenování flox.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
O různosti druhů
Floxů se nabízí přes 80 druhů a ještě více kříženců a kultivarů. Od nizoučkých plazivých po vysoké v létě kvetoucí druhy Phlox paniculata. Ty vysoké letní raději soustřeďte do slunných trvalkových záhonů.
Ostatní druhy, především ty poduškovité, pak mají místa ve skalce a zahradních suťovištích. Snadnost pěstování většiny druhů a kultivarů způsobuje, že u sběratelů vzácností jsou opomíjeny.
Zajímají je především speciality. Jenže takovou záplavu květů, jakou rozkvete Phlox subulata či Phlox douglasii a jim podobné druhy, vám nikdy neudělají žádné „fajnové“ floxy (například ze sekce Microphlox). Problémem může být i to, že do sekce Microphlox jsou řazeny u nás málo pěstované náročné a nevyzpytatelné druhy, které se hůře množí. Ze sběratelského hlediska a pěstitelského umění však patří ke špičce, a kdo zvládne jejich pěstování, ten se už stává znalcem. Nejčastěji se ze sekce Microphlox u sběratelů vyskytují tyto floxy: Phlox kelsey, Phlox albomarginata, Phlox covillei a některé další.
Uvedené patří mezi snadněji pěstovatelné. Pak jsou zde náročnější, a to Phlox caespitosa, Phlox caespitosa subsp. pulvinata, Phlox caespitosa subsp. condensata, Phlox opalensis, Phlox missoulensis, Phlox douglasii ssp. rigida a dále Phlox austromontana, Phlox diffusa, Phlox hoodii a Phlox bryoides. Jsou to velcí aristokrati mezi floxy a podle toho s nimi také musíte zacházet a věnovat jim zvláštní péči. Hodí se pouze do malých skalek s těmi nejdrobnějšími skalničkami. Velmi vhodné jsou také do mís a koryt. Musejí však mít dokonalý odtok přebytečné vody, jinak vám uhnijí.
Co se týče půdy, vyžadují směs písku s jemnými kamínky a minimem humusu (2 : 3 : 0,5). Žádnou rašelinu! Pokud získáte vzácnou rostlinku, vždy si nechte poradit, nejste-li opravdovými znalci.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
O pěstování floxů
To, co bylo uvedeno v předchozích řádcích o mikrofloxech, platí v podstatě i pro větší a robustnější duhy. Samozřejmě, že běžnější a známější druhy floxů, především Phlox subulata, mohou růst i bez větší péče a leckde je mívají zahrádkáři nechané na pospas přírodě. Ale i ty nejběžnější floxy vám budou vděčné za trochu péče. Rozrůstavým druhům se daří dobře ve větších plochách, na suťovištích, kde dokážou udělat nádherné „polštáře“. Plochu pro jejich výsadbu prokypřete a vmíchejte do zeminy hodně drobného štěrku a trochu písku.
Snažte se, aby terén měl sklon a přebytečná voda při deštích rychle odtékala. Úzké spáry mezi kameny floxům dlouhodobě příliš nevyhovují, neboť rostliny vytvářejí poléhavé výhony, které nemají jak přikořeňovat. To je dobrá vlastnost plazivých floxů, že výhony ležící na zemi snadno přikoření. Lze si tak i napěstovat další rostlinky, a to prostým odstřižením od mateřské rostliny a vyrýpnutím zakořeněného oddělku.
Floxy sice potřebují drenážované slunné, ale ne „vypékané“ stanoviště. Spíše ovšem vydrží sucho než přemokření. Také pozor na podpaření rostlin v létě. To bývá častou příčinou letních úhynů u většiny bochánkovitých rostlin, tedy i floxů. Dochází k němu, pokud po horkém dni přijde náhlá bouřka s prudkým ochlazením a ledovým deštěm.
Některé druhy jsou zařazovány mezi polodřeviny
Neměli byste zapomínat ani na sestřih. Zvláště u robustnějších druhů floxů. Stříhání je sice kruté, ale uvidíte, jak rostlina rychle obrazí, zhoustne a do měsíce z ní bude pěkný bochánkovitý kobereček.
Robustnější druhy lze při vhodném sestřihávání tvarovat jako některé plazivé dřeviny. Mnohé druhy totiž vytvářejí tenké kmínky a některé druhy jsou proto zařazovány mezi polodřeviny. Rozhodnete-li se pro nízké floxy v zahradě, rozhodně neuděláte chybu.
text: Martin Pilný, foto: autor
