Lidem na různých kontinentech se často líbí podobné věci, proto bývají květiny vynikajícím tématem konverzace s kýmkoliv na světě. Společnou řeč určitě najdete i na téma ibišky. Ty, které znáte a běžně vídáte v květinářství, jsou vždy složité hybridy s velmi dlouhým a nejasným rodokmenem. Pokud by vás zajímalo, jak vypadají přírodní prababičky dnešních odrůd, musíte zamířit do botanických zahrad. Jistě vás překvapí, že původních druhů existuje více než šest stovek a rostou v tropech a subtropech celého světa, několik druhů i v mírném pásmu. Mohou být jednoleté i vytrvalé (jako letnička se často pěstuje středoasijský ibišek trojdílný Hibiscus trionum), bylinné, keřovité i stromovitého vzrůstu.
Do zahrady si můžete pořídit severoamerický bahenní ibišek Hibiscus moscheutos, kvetoucí obřími červenými nebo bílými květy (mohou mít i 20 cm v průměru) nebo keřovitý ibišek syrský (H. syriacus) s květy bílými, růžovými nebo modrými. K užitkovým druhům patří například Hibiscus sabdariffa, z jehož temně červených kalichů jablečné chuti se vyrábí skvělý čaj.
Čínská růže není z Číny
A teď zpátky k „našim“ pokojovým ibiškům. Ačkoliv jejich jméno Hibiscus rosa-sinensis můžeme přeložit jako „čínská růže“, ve skutečnosti o původu nevíme vůbec nic, protože planá forma nikdy nebyla nalezena. Je pravděpodobné, že jde o prastarou asijskou okrasnou květinu, která vznikla křížením dnes už možná zaniklého druhu s několika ibišky z Havajských ostrovů. Evropští šlechtitelé měli již v první polovině minulého století k dispozici velký výběr hybridů, které křížili domorodí zahradníci ve východoasijských zemích a na tichomořských ostrovech. Již tehdy to byly ibišky krásné a zajímavé, které dodnes najdeme ve starých zahradách. Dnes se pěstují tisíce odrůd, které v sobě mají geny mnoha druhů afrických, madagaskarských nebo havajských. Do módy přicházejí rostliny s květy v odstínech modré a čokoládové, lososové nebo duhové.
I listy mohou zdobit
Ibišky se pěstují především kvůli nádherným květům, ale mohou nabídnout i více. Existují totiž i kultivary s barevnými listy, kterým říkáme Hibiscus rosa-sinensis ´Cooperi´. Větší část listové čepele je bílá, okraj a žilnatina nepravidelně zelené, někdy jsou mladé listy růžové, jindy červené okraje listů. Asi nejhezčí je kultivar ´Rose Flake´, u něhož bílá a růžová barva převažují, zeleň se na listových čepelích jen mihne.
Jak ibišky správně pěstovat
Všechny ibišky jsou světlomilné, takže je umístíme na okno nebo do nejbližšího okolí, jinak téměř nekvetou. Základem pěstování je objemná nádoba a kvalitní substrát s vyšším obsahem živin, od konce února do září rostliny přihnojujeme. Zaléváme pravidelně a během vegetační sezony rostliny nenecháme vyschnout. V zimě naopak zálivku omezíme, aby nedocházelo k hnilobám kořenů. Každoročně v předjaří hluboko seřezáváme. Ořezané větvičky můžeme použít k množení, snadno koření i v mokrém písku.
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.dumabyt.cz. |
Nemoci ibišků
Pokud rostlina nekvete, chybějí jí živiny a musíte začít s pravidelným hnojením. Když poupata nasazuje, ale ta před rozkvětem opadávají, bude problém v suchém vzduchu ve vašem bytě, musíte začít keř denně postřikovat měkkou vodou. Podobným problémům lze předejít – postavte květináč na podnos s vrstvou namáčeného keramzitu nebo štěrku, který funguje jako odpařovač.
Pokud během jara a léta opadávají listy, je rostlina příliš zalévaná a její kořeny se potřebují „nadýchnout“. Opadávají-li v zimě, jde buď o kombinaci přemáčení kořenového balu a proudu chladného vzduchu při větrání místnosti, anebo keř máte na příliš chladném místě – teploty pod 12 °C pokojové druhy nesnesou! Je nutné také zkontrolovat, jestli rostlina není napadená nějakým škůdcem, velkou paseku dokáže udělat i obyčejná žížala v malém květináči.
text a foto: Romana Rybková
