Hyacintu dal jméno Hyakinthos, postava z řecké mytologie, princ ze Sparty proslulý svou krásou. O jeho přízeň soupeřili hned dva bohové – bůh světla, věd a umění Apollón a bůh západního větru Zefyros. Hyakinthos zvolil Apollóna. Jednoho dne, kdy Apollón učil mladíka házet diskem, žárlivý a uražený Zefyros disk mrštil zpět a Hyakintha zabil. Z jeho krve pak vyrostla nová květina, která byla pojmenována hyacint. Tak praví legenda.
Jedná se o odolnou a trvanlivou cibulovinu, která na jednom stanovišti uspokojivě kvete několik let. Vyžaduje však půdu s dostatkem živin a slunnou polohu. Pro svou vůni, krásné výrazné barvy a velikost květenství je stále oblíbenější také jako hrnková květina. K nám byla tato rostlina dovezena v sedmnáctém století z Turecka. Byla v té době natolik módní, že za ni byli zájemci ochotni platit ohromné sumy. I nyní jsou cibule hyacintu dražší než třeba cibule tulipánů či narcisů. Základní barvou květů je modrá, až později byla vyšlechtěna také bílá odrůda a ještě později i odrůdy růžové, žluté, lososové a oranžové. Bohatost květenství závisí na velikosti cibule. Zahradní druhy mají obvykle cibule asi 16 cm široké. Pro pěstování v květináčích nebo skleněných nádobách jsou vhodnější větší cibule. Hyacinty v květináči sázíme se substrátu. Květináč uložíme na dva měsíce na tmavé, chladné místo. Pokud to neuděláme, hyacint nevykvete. Zeminu pravidelně zaléváme, aby byla mírně vlhká. Cibule vytvoří kořeny a květní pupen. Z chladného, tmavého stanoviště je vyndáme, až když je květní pupen 8 cm vysoký.
Text: Lucie Martínková a Michal Wernisch, Foto: Holandská květinová kancelář
