Koupili jste pozemek, na němž máte v úmyslu postavit dům se zahradou, pěstovat ovoce a zeleninu, žít zdravě. Stranou od městského ruchu, v zeleni, v čistém prostředí. Vše máte pod kontrolu. Co ale půda? Neobsahuje toxické látky? Nebude kazit kvalitu života vám i vašim dětem?

Způsobů, jak  zbavit zeminu nežádoucích látek, je vícero. O jednom - poněkud netradičním – jsme si povídali s Doc. Tomášem Mackem z Ústavu organické chemie a biochemie Akademie věd ČR.

V laboratoři se dobře osvědčuje tabák.Dlouhodobě se zabýváte problematikou škodlivých látek v půdě. Je to závažný problém?

V zemích s dlouhodobou historií rozvoje průmyslu existují v půdě tzv. staré zátěže, ale tento jev už  trvá po staletí. Byla-li někde huť a padal tam dvě stě let popílek, tak tam dnes nacházíme zinek, kadmium, těžké kovy - a ty se neztratí z půdy.  Pak jsou to záležitosti havárií: když se například převrátí cisterna s naftou,  dá se zem vytěžit. Další problém představují skládky, ze kterých škodliviny vytékají desítky let.

Případně se něco rozbije, něco přeteče – všude pak jsou kontaminace, které  proniknou do vody, spodní vody, potoků,  řek… Další toxické látky přineslo do půdy hnojení odpadními kaly nebo nekvalitními hnojivy, které se tu praktikovalo asi čtyřicet let. Ke kontaminaci tedy může dojít z různých příčin, a to i na vlastní zahrádce.

Co může dělat majitel pozemku, chce-li mít jistotu, že tam zemina neobsahuje toxické látky?

Jedna možnost je kontaminovanou půdu vytěžit, odvést na izolovanou skládku a spálit. To je běžný způsob, ale je velmi nákladný. Hledají se tedy alternativní cesty. Postupně se výzkum dostal až k rostlinám, o nichž se ví, že přijímají ze země veškeré živiny. Jsou tedy schopny kromě kovů, které potřebují  k životu, „konzumovat“  také těžké kovy. Akumulují je a transportuji do nadzemní části.

Samozřejmě, opadá listí a zase se to dostane do přírody, ale kdyby se  rostliny použily tak, že se sklidí  nadzemní část, která se vysuší nebo zpopelní, tak se sníží procento vody a na skládku se toho odveze mnohem méně. Jenže v případě soukromých pozemků si těžko někdo dá vytěžit celou zahradu, aby tam měl díru. Pokud se proces  rostlinami podaří zrychlit, pak bude ideální nejen pro soukromé pozemky, ale i pro pole.

Kolikrát by se podobný proces musel opakovat?

To je právě ten problém. Ví se, že to rostliny umí, ale je to dlouhodobá záležitost. Třeba Švýcaři dělali víceleté pokusy a ukazuje se, že když majitel chce tímto způsobem pozemek zhodnotit, mohlo by to trvat třeba dvacet let. Existuje proto snaha proces zefektivnit a donutit rostliny, aby fungovaly lépe. Znamená to naučit je rychle růst, aby tvořily velké množství biomasy  a „ochočit“ je, aby byly schopny přijímat a akumulovat  hodně těžkých kovů. Vyhledáváme proto rostliny ochotné spolupracovat. V laboratoři používáme tabák, vhodné jsou i plevely, protože jsou odolné, třeba lilek černý, rulík, bodlák, slibná je i vojtěška, protože má rozsáhlý kořenový systém, který se rozroste a „prohmatá“ půdu.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

Jakým způsobem by se vlastně mohli majitelé pozemku dozvědět, zda mají nebo nemají znečištěnou půdu?

Pomocí analýzy: u vody je běžná a použít se dá také u půdy. I u nás existuje poměrně dost asanačních firem, bohužel mnohé nejsou solidní. Problém ovšem je, že najít něco konkrétního je relativně snazší, ale udělat kompletní analýzu je dost drahá záležitost, protože na každou skupinu látek se musí použít jiné analytické metody. Člověk tedy pravdu může zjistit spíš ze souvislosti, zda tam existovala historicky nějaká kontaminace,  jestli tam něco přitéká ze skládky, čím se  tam hnojilo, jaký byl okolo průmysl…

Dobré je vyptat se na takové věci pamětníků. Vycházet se dá také z toho, že co je v půdě,  vždycky se dostane do vody ve studni nebo v potoce. Analýza vody, která je snazší, by tedy měla být do jisté míry vodítkem.  V každém případě by majitel  neměl při zakládání zahrady používat stavební sutě. A zeminu si před zahájením stavby chránit– shrnout ji a pak zase použít jako nenarušenou.

Rostlina, která ráda „jí“ těžké kovy.Využívá se už dnes tento alternativní postup v praxi?

Už dnes se rostliny projevují slibně jako čističky vody. V tomto případě se osvědčují nejlépe různé druhy rákosí. I když je rostlina na povrchu  odumřelá,  její kořenový systém pořád pracuje, přináší živiny pro bakterie, které jsou schopny odbourávat škodlivé látky. Málokdo má ale dost místa na to, aby mohl mít velkou lagunu, která by mu vyčistila odpad od celé rodiny. Když se ale zvyšuje účinnost rostlin spoluprací s vhodnými mikroorganismy, kořenové čističky opravdu fungují. Je to samozřejmě způsob výhodnější pro subtropické země, kde vegetace řádí delší dobu, ale lze jej použít i v našich podmínkách.

Použití jiných druhů rostlin se prozatím stále – a nejen u nás, ale i ve světě – zkoumá laboratorně. Doposud se tento způsob nejeví jako efektivní. Problémem totiž je, že  jiné než experimentální použití všude naráží na předpisy. Musí existovat podklady, že tento způsob opravdu funguje a nenadělá větší škodu, že nevzniknou látky ještě toxičtější. A to se ale nedá prokázat bez povolení – je to uzavřený okruh.  Zatím proto nikomu nemůžeme poradit konkrétně: pěstujte tuto rostlinu a budete mít zahrádku čistou.

text: Hana Profousová, foto: Josef Nosek

logo MessengerPoslat Messengerem