Jiří Prouza, zahradní architekt
Požadavek na „bezúdržbovou zahradu“ již není slyšet tak často, lidé se snaží vnímat zákonitosti přírody a vzít si z nich pro sebe to nejlepší. Vždyť aktivní pohyb na čerstvém vzduchu do těla dostane ty nejlepší „hormony štěstí“ a výsledek vašeho zahradního snažení – zasazený strom, posekaná tráva i shrabané listí – vás odmění.
Na trh se dostávají nové a krásné odrůdy růží, hortenzií, ibišků, azalek a rododendronů a mnohých dalších. Mezi hlavní trendy patří důraz na vůně, které vnášejí do zahrady další skvělou dimenzi, a to jak u růží, tak i u azalek a rododendronů. Samozřejmostí jsou stále nové a nevšední barvy a jejich kombinace.
Velmi se rozšiřují i nové, méně vzrůstné a kompaktní formy rostlin, vhodné i do menších zahrad. Dají se spolehlivě pěstovat i v nádobách, jsou předurčeny i pro okrasu balkonů a teras. Zároveň se šlechtění zaměřuje i na snadné pěstování a odolnost proti podnebí, takže již máme rododendrony, které rostou ve standardních půdách a nevyžadují speciální substrát. Nové velkolisté hortenzie odolají mrazům a v létě spolehlivě vykvetou.
Stále oblíbenější jsou rostliny na kmínku – kromě tradičních stromkových růží například i azalky, nejrůznější jehličnany a dokonce i kanadské borůvky. Ty mají nově i velmi dekorativní růžové plody.
Lucie Peukertová, zahradní architektka
Zatímco v minulosti byly ve středu zájmu hlavně klasické okrasné zahrady s udržovaným trávníkem, kde jsme se neobešli bez syntetických hnojiv, postřiků a pravidelné seče, dnes se stále více zhlížíme v ekologickém zahradničení. Důvodů, proč se tento směr tolik změnil, je hned několik. V první řadě máme mnohem méně času. Přírodní zahrady jsou více samostatné, nějaký ten plevel nevadí, ba naopak, biodiverzita je vítaným hostem. Pokud jednou neposekáte trávník nebo nevyplejete zeleninový záhon, svět se nezhroutí a vy se můžete věnovat jiné činnosti.
Stejně tak se více skloňuje pojem samozásobitelství, které bylo typické zvláště pro venkov před mnoha desetiletími. Stále více zákazníků má zájem o zahrady, kde je alespoň malý kus pozemku věnován užitkové zahrádce, kde si majitelé svépomocí vypěstují vlastní bylinky a zdravou zeleninu. Setkáváme se také s větším zájmem o ovocné stromy, ať již o tradiční jádroviny či peckoviny nebo drobné ovoce. Asi nikoho nepřekvapí, že roste zájem o méně tradiční ovocné druhy. Zahradní kiwi nebo klanopraška nejsou rozhodně žádnou výjimkou. Čeští majitelé zahrad prostě mají rádi, když z vlastního pozemku mají užitek.
V posledních přibližně pěti letech se razantně zvýšil zájem veřejnosti o léčivé rostliny. Dnes jen málokterá zahrada postrádá bylinkoviště, ale tím to rozhodně nekončí. Ti více zainteresovaní do této specifické oblasti už od zahradních architektů požadují bylinkové spirály, vrchy, klášterní bylinkové zahrady nebo bylinkový trávník. Tento vývoj, který stále více vede k samozásobitelství a k ekologickému zahradničení, mě těší asi nejvíce.
Jaroslav Svoboda, propagátor permakultury a ekologického zahradního stylu
Pohybuji se v oblasti ekozahrad a přírodních zahrad. Osobně mám velkou radost z úspěchu jedlých rostlin v zahradách. Lidé si začínají uvědomovat, že by jim zahrada mohla jejich péči oplácet, dávat potravu i krásu zároveň. Zahradní centra na poptávku pružně reagují, takže ještě na přelomu století nesehnatelné muchovníky, zimolezy kamčatské, velkoplodé dříny a více odrůd rakytníků jsou již běžným sortimentem. Frčí staré odrůdy jabloní a hrušní, oskeruše, moruše, kdouloně, mišpule, jedlé kaštany a ořechy.
Ekozahradníci chtějí ovocné stromy vzrůstné, nikoliv roubované na zakrsajících podnožích, jejichž životnost je velmi krátká. Baví mne sledovat úžas a doslova dětskou radost těch, kterým poprvé zaplodí broskvoň vlastnoručně vypěstovaná z pecky. Tento směr získává na síle a je neodvratný, zatímco túje s trávníkem a stříbrno-žlutými kombinacemi konifer se pomalu, ale jistě přesouvají do kategorie „retro“.
Lidem nově nadšeným zahrádkařením začíná být jedno, co si pomyslí sousedi, a prostě si tvoří, co je baví. Modelují si svůj jedlý ráj s loučkou, jezírkem, jedlými dřevinami a altánkem tak, aby tam mohli trávit více času a měli v zahradě i více soukromí. V tom je život, to má budoucnost.
Štěpánka Šmídová, zahradní architektka
Trendem poslední doby – nejen uplynulého roku – je příklon k selskému rozumu, tedy alespoň v oblasti zahradní architektury. Lidé si uvědomují, že není potřeba „poroučet větru dešti“, aby prostor byl krásný. Projevuje se to v omezování agrochemie, větším respektování místních podmínek a výrazným příklonem k domácí či alespoň neexotické květeně.
Náš ateliér dlouhodobě téma trvalé udržitelnosti ve svých projektech zdůrazňuje. Při návrhu a při výběru rostlin počítáme s místními podmínkami. Zohledňujeme nadmořskou výšku, všímáme si typu půdy a dbáme na vodní zásobení. Dokážeme tím snížit dodatečné náklady, protože potom se nemusí investovat do závlahových systémů nebo neustále doplňovat hnojiva.
Vyhýbáme se vegetaci s vysokými nároky na závlahu a v našich návrzích často najdete suché poldery, rybníky nebo tůně, díky kterým zadržíme vodu v krajině. Často je potřeba jen všímavost a pečlivost a příroda si už poradí sama.
Pavel Kukal, vinař a zahradník, Česká zemědělská univerzita v Praze
Vždy bude něco moderní, žádané, prostě „in“, ale já bych chtěl zmínit jenom jeden trend, a to jsou střešní zahrady. Je dobře, že se s nimi na střechách nových budov počítá už v projektech, protože budovat je dodatečně na domech již hotových je podstatně náročnější. Je to krásné a navíc ekologické, proto osobně tuto věc vítám a podporuji.
Ferdinand Leffler, zahradní architekt a propagátor zahradní kultury
Žijeme v době, kdy není problém zahradu vybavit rozličnými překrásnými a velice působivými prvky, jako jsou různé typy vodních ploch, přepadů, nábytek na sto a jeden způsob. Téma přestává být, kde takový nábytek sehnat a který přesně, ale spíše zachovat si chladnou hlavu a nepřehnat to.
Často se setkávám s majiteli zahrad, kterým po otevření pomyslného obchůdku plného vysněných zážitků oči přecházejí od jednoho k druhému. Jsme jako děti v cukrárně. A všichni víme, jak to dopadne, když si dortíků naložíme příliš. Končí to pak přinejmenším bolavým břichem.
S architekturou to je úplně stejně. Zůstaňme pokorní a vstřebávejme sílu daného místa. Nesnažme se do zahrady za každou cenu dostat vše, o čem jsme kdy snili a co si jen trochu dokážeme v zahradě představit. Právě teď, když máme to štěstí a žijeme v době, kdy řada z nás nemá hluboko do kapsy, je třeba víc než kdy jindy důkladně zvažovat, kde je ta hranice, za kterou se pohodlná vybavenost a zahrada osobitá a s výrazem mění v bolavé břicho.
Kateřina Pospíšilová, zahradní architektka
Už delší dobu sledujeme návrat trvalek do zahrad. Využívají se zejména dlouhověké trvalky, které jsou kromě svých barev, případně vůní, cenné i svými dalšími vlastnostmi. Důležité je nejen to, jak trvalka kvete, ale také jak odkvétá, jak vypadá v zimě, jak se chová ke svým sousedům, zda vyžaduje zvýšenou péči, vydrží sucho a podobně. Z čistě estetického pohledu nejde ani tak o jednotlivosti (barva, tvar a velikost květu) jako spíše o celkové vyznění celé plochy.
Stále častěji se potkávám s požadavkem na „pár užitkových záhonů“, na „jedlý koutek“ nebo „něco na zobání“. Takové požadavky lze přitom splnit opravdu jednoduše a zahradě to dodává další rozměr. Je fajn utrhnout si čerstvé bylinky do salátu, ochutnat opravdu zralé rajče nebo poslat děti se „napást“.
A zahrady nemusejí být jedlé jen pro nás, ale také pro další obyvatele – bobule a semena ocení ptáci a potravu a úkryt v zahradě najde i spousta dalších drobných obyvatel, kteří nám ji na oplátku pomohou udržovat zdravou.
Trendem je také jakési „divočení“ zahrad. Městský člověk, který se celý den pohybuje ve velmi strukturovaném a vcelku neživém prostředí, touží po přírodě, po troše chaosu, po něčem živém. Zahrady častěji obsahují přírodě blízká společenství rostlin – louky, zapojené podrostové výsadby, hájky a podobně. Aktivně se snažíme přilákat hmyz, drobné obratlovce a chránit je (před sebou samými). Začínáme chápat, že jedině ve zdravé půdě mohou rostliny skutečně prosperovat.
Aleš Mostecký, obchodní ředitel firmy Mountfield
Obecně jsme zaznamenali trend s názvem relaxace na zahradě, což se projevilo větší poptávkou po designovém zahradním nábytku a výrazným nárůstem prodejů bazénů a též wellness zařízení. I zde hrála roli kvalita či luxusnější provedení. Stejně tak došlo k nárůstu prodejů automatických bazénových vysavačů.
Hitem letošní sezony byly i nafukovací vířivky a automatické bazénové vysavače. V neposlední řadě jsme zaznamenali výrazný nárůst obliby infrasaun a výrazně se oproti předchozím letům navýšil podíl prodejů zapuštěných bazénů se zastřešením. Ukazuje se tak trend, že zákazníci si chtějí prodloužit koupací sezonu a chytře investují i do doplňkových zařízení.
Co se týče nových trendů, zcela určitě ale bude narůstat obliba AKU techniky. Už dnes testujeme a vybíráme od předních výrobců z několika typů výrobků na jednu baterii, navíc je jisté, že vývoj baterií půjde mílovými kroky kupředu, a tak baterie budou mít větší výdrž, ale zároveň budou cenově dostupnější. Očekáváme také razantní nástup robotických sekaček. Již nyní jsou na vynikající technické úrovni a disponují dobrým poměrem ceny a výkonu. Automatizace v této oblasti je jasným trendem. Nárůst poptávky po automatizaci vyplývá jednoduše z toho, že zákazníci si chtějí zahradu především užívat.
Text: Vlastimil Růžička, Foto: Archiv
