Výsadba keřů a stromů patří mezi náročnější zahradnické disciplíny. Potřebujete k tomu nejen zručnost a tělesnou kondici, ale i dobré teoretické znalosti.

Zásadní je vědět, kdy a jak na to. Klasický termín pro výsadbu je únor až duben. Konkrétní termín si vyberete hlavně podle průběhu počasí a podle druhu vysazované rostliny. Nejlépe se pracuje v bezmrazém slunečném dni, kdy není půda příliš bahnitá.

Vysazované rostliny se dělí podle toho, zda jsou stálezelené (olistěné nebo jehličnaté) nebo v bezlistém stavu, jestliže jsou prostokořenné nebo mají pevný kořenový bal chráněný tkaninou, nebo jsou  dokonce kontejnerované.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz.

S čím začít

V předjaří byste měli sázet nejdříve opadavé dřeviny v bezlistém stavu, než začnou rašit. Ani u prostokořenných rostlin bez pevného balu byste neměli dlouho otálet. Nejvíc času máte na jehličnany s balem a rostliny v kontejnerech. Jehličnany kupujte a sázejte zásadně s pevným, nepoškozeným a dobře fixovaným kořenovým balem. Kontejnerované rostliny můžete sázet prakticky po celou sezonu, pokud zajistíte i odpovídající péči, především zálivku.

Pravidla správného řezu

 Pravidla správného řezu

Pozor - správně je pouze první varianta, ostatní obrázky slouží k ilustraci chyb!

1) Řez se vede vždy šikmo, jen několik milimetrů nad pupenem. Je-li rostlina olistěná, najdete pupen v úžlabí mezi výhonem a řapíkem listu
2) Řez se nevede příliš vysoko nad pupenem, jinak zbývající pahýl odumírá až k pupenu a může ho poškodit
3) Stříháte-li těsně nad pupenem, může se přerušit (vyschnout) tok šťávy a pupen zaschne
4) Řez nikdy neveďte tak, aby řezná plocha směřovala šikmo k pupenu Na výhonech vždy hledejte takové pupeny, které směřují z rostliny ven - korunka se pak lépe rozkošatí a uvnitř se nepřehušťuje

Výjimky z pravidla

Ergonomicky tvarované, lehké a dostatečně ostré nářadí a náčiní vám podstatně usnadní práci, která nepatří k nejlehčím.Většina dřevin je k půdním poměrům tolerantní, stačí jim běžné zahradní půdy. Samozřejmě platí, že čím jsou podmínky lepší, tím budou rostliny lépe prospívat a rychleji růst. Hloubka sázení je u všech dřevin stejná - sázíme je tak hluboko, jak byly zvyklé růst ve školce.
Výjimku v tomto směru představují růže, které se sází hlouběji než jiné keře. Při sázení je „utopte" tak, aby místo štěpování (kde se rostlina rozvětvuje) bylo asi 5 cm pod povrchem země. To ochrání kulturní štěp před vymrznutím.

Jinou výjimku představují tzv. vřesovištní rostliny, u nichž je třeba výrazně upravit půdu, do níž se sází. K nim řadíme rododendrony, azalky, hortenzie, vřesy, borůvky. Tyto rostliny vyžadují velmi kyselé, humózní, lehké a propustné půdy. Proto původní zeminu smíchejte s kyselou rašelinou nebo se speciálním substrátem, nejlépe uděláte, když budete sázet do čisté speciální zeminy.

Jehličnany musí mít pevný bal

Jehličnaté dřeviny jsou téměř výhradně stálezelené, tj. udržují si zelené části (jehlice) funkční i v období zimy. Tím pádem transpirují a asimilují i v období, kdy opadavé rostliny mají vegetační klid. Proto potřebují neustálý příjem vody, což je možné jen tehdy, pokud jejich kořeny mají kolem sebe půdu s obsahem nezmrzlé vody. Pokud nekrytý kořenový bal promrzne, rostliny nedokážou vodu přijímat, usychají a hynou.
Další důležitou vlastností kva­litního balu je dostatečné množství původní zeminy, která v sobě obsahuje správné půdní houby žijící v symbióze s danou dřevinou. Vzájemně se tak ­houby s dřevinami podporují. Je to typické zvláště pro lesní dřeviny, jako jsou borovice, smrky, jedle.

Po výsadbě

Hlavní péčí po výsadbě je zajištění dostatečné zálivky ke kořenům. Pokud nastanou brzy po zasázení horké a suché dny, je dobré zavlažit nejen kořeny, ale celou rostlinu. Zejména je to důležité u čerstvě vysazených jehličin. Zalévejte buď brzy ráno, nebo pozdě večer a vodou rozhodně nešetřete.

text a kresby: Jiří Prouza, foto: archiv autora

logo MessengerPoslat Messengerem