Jedovatá kráska v zahradě

Nikdy není na škodu zopakovat si aspoň ty nejobvyklejší nebezpečné rostliny, které se často pěstují na zahradách nebo v parcích, ať se jedná o rostliny jedovaté, nebo dráždivé. A ne­musíte mít zrovna malé dítě, i domácí zvíře se může otrávit stejně jako člověk – a pak je pozdě si říkat: „Proč já ten keř v bauhausu kupoval, tak krásně kvetl, ale kdybych býval věděl…“ Ovšem není potřeba ihned začít likvidovat zahrádku, dobré je o nebezpečí vědět, dětem vy­světlit, co nesmějí, na ty úplně malé dohlédnout, zvířatům vytvořit ně­ja­kou bariéru. A někdy je opravdu lepší se těch hodně nebezpečných rostlin vzdát, darovat je někomu jinému a pár let si počkat, než děti vyrostou.

celý text

Jarní jedy

Nebezpečí nastává již v předjaří. Na za­hrádkách se začínají objevovat sně­ženky, bledule, jejich kytičky se prodávají na trhu. Jedovaté jsou celé ro­s­t­liny, takže když při­jdete z ná­kupu a přinesete si kytičku domů, umyjte si ruce, než za­č­nete dětem dělat svači­nu. Lýkovce patří k notoricky zná­mým jedovatým rostlinám, mé­ně se to však ví třeba o če­meřicích, koniklecích nebo zlati­cích. Če­me­řice obsahují srdeční glykosidy, například hel­le­brin – je­jich oddenky se dříve používaly v lékařství. Je­do­va­té jsou všechny druhy čemeřic i konikleců.

Není cibule jako cibule

Mnoho otrav už způsobily cibulky nar­cisů. Stává se, že někdo vyryje po odkvětu cibulky a uloží je do sklepa, kam dává i brambory, česnek a cibuli ku­chyňskou. Pak jednou pro cibuli dojde neinformovaná babička, která špatně vidí, a takový nar­cisový salát může způsobit problémů! Aby toho nebylo málo, narcisy jsou nejen jedovaté, ale často vyvolávají i alergickou reakci, která se „nastartuje“ kontaktem s cibulemi. Totéž platí i o kon­valinkách -jsou nejen jedovaté, ale mohou způsobit i nepříjemné alergie.

Značně jedovaté jsou i blatouchy (ob­sa­hují isochinolinový alkaloid magnoflorin), takže pozor na jarních procházkách s ro­dinou, žluté knoflíky květů přímo lákají ke hrám. Prudce jedovaté jsou i upolíny, méně známé, ale velmi krásné lysichitony, všechny druhy pryskyřníků, orlíčků, sasa­nek, árónů, nebezpečné jsou i veselé srd­covky – tradiční rostliny ze zahrádek na­šich babiček. Velmi jedovatým keřem je štědřenec převislý – pro záplavu žlutých květů se mu říká zlatý déšť. Ke smrtelné otravě stačí jen několik semen. A nelze vynechat ani popínavý klematis, správně česky plamének, který roste snad v každé zahradě. Obsahuje glykosidický lakton ra­nun­kulin, jedovaté jsou všechny druhy.

Nebezpečí na skalce

Jedovatým rostlinám se nevyhnete ani na skalkách. Zlaté květy hlaváčků jarních ob­sahují srdeční glykosidy (vy­uží­vané v lé­kařství). Hezky pů­so­bí i pryšec mnohobarvý, do­mácí druh naší přírody, pla­ně rostoucí na vy­hřátých suchých stráních jižní Moravy. Vytváří rozměrné po­lš­táře, které se na jaře v dubnu a květnu žlutozeleně roz­sví­tí množ­stvím květů, po­dru­hé za­­pů­so­bí na podzim zla­to­oranžovým zbar­ve­ním lis­tů. Při poškození roní jedovaté bílé mléko – takzvaný latex, který je velmi nebezpečný, pokud se dostane do očí.

Jedy léta

Barevné letní záhony očima toxikologa – to je zahrádka jako u rodiny Borghiů! Máky, vlčí bob, stračky (obsahují nebez­pečné a účinné alkaloidy delfinin a del­finidin), v pozdním létě například oměje, z letniček okrasné tabáky, hlazenec, klanokvět, ale například i petúnie! Samo­statnou kapitolou jsou náprstníky s překrásnými a efektními květy, ovšem jejich jedovatost je známa snad skutečně všem. Obsahují kardioglykosidy, které se dříve používaly v lékařství jako sou­část mnoha srdečních léčiv. Dnes je však nahradily jiné látky.

Na balkonech nebo v zahradách se také často vysazuje popínavý fazol šarlatový s velmi pěknými květy. Lusky patří k oblíbeným zeleninám, ovšem mnohdy se zapomíná, že je nutná tepelná úprava – zasyrova jsou všechny části fazolu, tedy i lusky a semena, jedovaté.   Oleandry zná také téměř každý. Mnoho lidí si z dovolené u moře přiveze vět­vičku ze zvlášť pěkně kvetoucího stromku u hotelu. Zakoření velmi snadno a ochotně kvete každé léto. Ovšem do dětského pokoje skutečně nepatří, ke smrtelné otravě malého dítěte stačí jen malé množství, několik listů. Stejně prudce je jedovatý i stále častěji pěs­tovaný lilek (Solanum rantonetii).

Podzimní jedy

Podzimní čas plodů přináší také nejedno nadělení. Lákavé bobulky různých barev, tvarů a velikostí přidělávají lékařům na pohotovosti dost práce. Takový tis – běžná zeleň školních zahrad – má sice plody jedlé, sladké a velmi chutné, černá semena jsou však jedovatá. Pozor je třeba dát i na brsleny. Jejich barevné plody s červeným oplodím a žlutými semeny jsou velmi hezké a vysloveně lákají. A snad ještě varování před květy ocúnů – křehké, krásné, růžové… a značně nebezpečné.

Máte-li nyní pocit, že drtivá většina rostlin kolem jsou zákeřné bestie, které je nutné okamžitě vykopat a zničit, ne­zoufejte. Snad ani neexistuje zahrádka bez jediné „jedůvky“. Lidé žijí s je­dovatými rostlinami již několik tisíciletí, mnoho z nich denně využívají a nic strašného se neděje. Je třeba rozumné opatrnosti, a pokud máte rádi květiny, rozhodně se jich ne­vzdávejte. Stačí věnovat trochu po­zornosti výběru druhů do zahrádky, přečíst si nějakou dobrou zahradnickou knihu, kde autor jedovatost druhů uvádí, a na výletě vysvětlit dětem, jak se mají chovat. Pak vám zeleň ve vašem okolí přinese o mnoho víc potě­šení než starostí.

text: Romana Rybková, foto: autorka