Kosatce v přírodních a městských zahradách

Jak známo, kosatec získal své botanické jméno po řecké bohyni duhy Iris, která svou krásou omráčila nejednoho antického umělce. Často bývá zobrazována na vázových malbách jako okřídlená dívka se džbánem s vodou a s hlasatelskou berlou nebo jako kontrast k ošklivosti svých sester, jimiž byly Harpyje, ohyzdné ženy s ptačími křídly a zobáky, které unášely duše zemřelých do podsvětí.

celý text

Kosatce s bohatou historií

Historické památky svědčí o tom, že kosatce patřily mezi první okrasné rostliny, které zdobily císařské paláce a měly i svůj bohatý symbolický význam (Iris jako symbol krásy, nevinnosti, samoty i naděje). Dlouho se těšily své oblibě, dobře je znaly i naše babičky, ale pak na čas ze zahrádek zmizely. V plné parádě se objevují až dnes. Máme na výběr z více než tisíce kultivarů, které se dělí do mnoha skupin, například podle výšky, tvaru či složení květu. Kosatce zdobí téměř všechny moderní zahrady. Oblíbenost získávají právě kvůli své až neuvěřitelné barevné škále květů a také pro nenáročnost pěstování.

Všeobecně vzato potřebují (pouze) slunce a lehce propustnou půdu. Vyšší druhy se hodí i k řezu. Všechny květy bychom ale měli po odkvetení odstřihávat, aby se rostlina příliš nevysilovala a věnovala se pouze své kráse.

Využití kosatců je velmi široké. Podle specifi k jednotlivých druhů jsou vhodné k pěstování na záhonech, skalkách, v zahradách hájového typu, na březích vod, v bažinatých zahradách či v alpínkových sklenících.

S kartáčky i bez kartáčků

Odborná literatura kosatce popisuje jako vzpřímené trvalky s oddenky nebo cibulemi. Nejčastěji je květ tvořen třemi vnějšími okvětními lístky, které jsou zpravidla větší než vnitřní lístky, jsou dolů sklopené a u řady odrůd nesou ve svém středu nápadný kartáček chlupů nebo hřebenů. Tři vnitřní okvětní lístky mohou být vzhůru vztyčené, vodorovné nebo i dolů ohnuté s třídílnou čnělkou. Listy kosatců jsou mečovité, většinou tmavě zelené, někdy i modrozelené barvy. U cibulnatých druhů najdeme buď kopinaté se žlábkem, čtyřhranné nebo téměř válcovité listy vyrůstající z cibulí.

Dělení na kosatce cibulnaté a kosatce s oddenky (rhizomy) se dále větví do mnoha skupin, sekcí, rodů a podrodů, z nich připomeneme u cibulnatých alespoň skupiny Xiphium (španělské, anglické a holandské), Juno a Reticulata, které mají podobné nároky na pěstování a jsou vhodné pro naše klimatické podmínky. Druhy s oddenky zahrnují kosatce s kartáčky (miniaturní zakrslé, středně vysoké, obrubové, miniaturní vysoké a vysoké). Je tady i skupina Arily, která vznikla křížením subsekcí kosatců Blízkého východu Oncocyclus a Regelia s nepravidelnými kartáčky a skvrnami. Pokud jde o kosatce bez kartáčků, můžete vybírat ze skupin Spurie, které jsou odvozeny od Iris spuria (kosatec zvrhlý).

Patří sem dobře známé sibiřské a japonské kosatce a dále poněkud náročnější louisianské a kalifornské kosatce. Pokud jste v pěstování začátečníci, určitě se nevyplatí experimentovat. Nabídka klasických zahradních odrůd je opravdu široká a vybere si každý. Botanické druhy a hybridy bývají navíc o mnoho náchylnější na plísně. Do záhonů budeme nejspíše sázet kosatec bradatý (Iris x barbata), k vodní ploše kosatce japonské (Iris laevigata) s bílými, modrými nebo modropurpurovými květy a do skalek a květináčů kosatce nízké (Iris pumila), dorůstající do výšky patnácti až dvaceti centimetrů.

Zásady pro pěstování kosatců

Obecně lze doporučit stanoviště pokud možno na plném slunci, chráněné před silnými větry. Půda musí být dobře propracovaná, propustná, s dostatkem živin, s neutrální až mírně alkalickou reakcí. Termín výsadby doporučují zkušení zahradníci zpravidla od července do konce srpna, v příznivých klimatických podmínkách do poloviny měsíce září. Co se týče způsobu výsadby, je třeba dodržet u vysokých kosatců vzdálenost nejméně 50 cm od sebe, pro nízké lze doporučit vzdálenost 25 až 30 cm.

Rostliny vysazujte mělce tak, aby horní část oddenku byla na úrovni zeminy, kořeny rozprostřete do stran. Sazenice dobře zalijte, vhodné je i jejich dočasné zastínění. Před výsadbou doporučuje jeden z nejznámějších tuzemských pěstitelů Zdeněk Krupka kosatce namořit v některém z fungicidů, jako například Rovral, Fundazol na dobu asi 30 minut. Záhony kosatců byste měli udržovat čisté, nezaplevelené, kypřit půdu jen mělce, aby nedošlo k poškození kořenů.

Před počátkem vegetace rostliny přihnojujte plným hnojivem s malým obsahem dusíku (např. Cererit, Kristalon květ-plod), v měsíci srpnu až září pak fosforečným a draselným hnojivem. Během vegetace používejte chemickou ochranu proti živočišným škůdcům (např. Karate, Nurelle, Mospilan) a houbovým chorobám na listech (např. Dithane, Novozir). V poslední době, zejména v teplých oblastech České republiky (Praha a okolí, Brno), totiž dochází k enormnímu rozšíření květilky (květní pupen je vyžírán larvičkou, nevykvete a zahnívá) a jediné řešení je postřik některým z výše uvedených přípravků, asi 14 dní před začátkem kvetení vysokých kosatců (nízké kosatce napadány nejsou). Postřik je dobré po týdnu opakovat.

Přesazování a zazimování

Odkvetlé květní stonky řežte až u samého oddenku. Odumřelé listy během celé vegetace oddělujte rovněž u oddenku. Přesazování doporučuje Zdeněk Krupka nejpozději po 3 až 4 letech, kdy dojde k zahuštění trsů.

Kosatce je potřebné rozsadit a umístit pokud možno na nové místo. Vykopaný trs se rozdělí na jednotlivé rostliny s oddenky, staré oddenky se vyhodí, odstraní se nahnilé části. Před výsadbou se listy rostlin šípovitě zkrátí o 2/3 délky, a to z důvodu lepšího ujímání rostlin. Zazimování většina odrůd kosatců snáší v našich klimatických podmínkách poměrně dobře. V drsnějším podnebí je vhodné oddenky zakrýt chvojím, případně dobře větratelným krytem. To se týká zejména novinek a choulostivějších odrůd.

text: Vlastimil Růžička, foto: Zahradnictví Flos