Jana Nováková považuje skalky za běžný zahradní prvek, připomíná však správný výběr rostlin a osázení. Často prý chybujeme tím, že vybíráme skalničky z jiného klimatu a očekáváme zázraky. Důležité je zodpovědět si několik otázek.
Proč si skalku vlastně přejete?
Nejčastější důvod bývá prostý: Skalky se vám líbí a chcete je. Inspiraci jste si přivezli z výletu, kde na vás zapůsobila nějaká přírodní scenerie, nebo jste sběrateli speciální skupiny rostlin. Častý je i důvod ryze pragmatický: na pozemku máte svah a k tomu ještě horu kamenů.
Kdy skalku založit?
Odpovědi jsou různé. Nejčastěji se připravuje stanoviště na podzim, přes zimu se nechají kameny a substrát usadit a na jaře se skalka osadí. Jana Nováková však doporučuje začít s prací prostě tehdy, máte-li dostatek času a vše dobře promyšlené: „Můžete udělat první kroky třeba i v létě. Za sucha se lépe pracuje s kameny a na podzim již stihnete užívat první kvetoucí rostliny. Je to ovšem varianta pro pečlivější zahradníky. Rostlinky je třeba dobře vybírat, hlídat je a zalévat. Ale časem pro všechny začátky zůstává i nadále jaro. Po dlouhé zimě přináší nové nadšení a optimismus. Budování skalky totiž není otázkou několika hodin, dnů, ba ani měsíců. Vždy je třeba počítat s časem, který je třeba nechat kamenům, aby si dobře sedly.
Důležitý je výběr rostlin
V touze po originalitě se často chybuje ve výběru rostlin, podceňují se jejich požadavky. Asi nejvíce ohrožené jsou takzvané „horské alpinky“. Pocházejí z jiného klimatu, během dne jsou vystaveny prudkému slunci a UV záření, v noci chladu. Potřebují dokonale propustnou půdu chudou na živiny, v zimě sněhovou pokrývku a mají spoustu dalších speciálních požadavků, aby zůstaly krásně drobné, aby kvetly a vytvořily zdravé a husté polštářky.
Jana Nováková doporučuje pro naše klimatické podmínky raději odolné a osvědčené druhy, například zvonky, rozrazily, tařice a tařičky, huseníky, trávničky, iberky, řebříčky, nízké plamenky (floxy), mochny, hořce, silenky, stepní kosatce, koniklece, jaterníky a hlaváčky, dryádky, hvězdnici alpskou či rozchodníky (např. Sedum ewersii).
Z jemných druhů pak lomikameny, lewisie, ramondie, dřípatky, pochybky a koulenky. Vhodné traviny na skalku jsou například kostřavy, smilka tuhá, metlice trsnaté, kavyly, smělky či třeslice prostřední.
Jako vhodné dřeviny na skalku se jeví plazivé horské vrby a břízy, zakrslé borovice a smrky, skalníky, brslen, jalovce, drobné azalky, pieris japonská, skimmie, jako výraznější dominanty třeba cedry a jedle.
Pracovní postup:
1. Ideální místo je ve svahu, lze také vytvořit nerovnost navršením zeminy. Může to být v rohu nebo jako předěl mezi sekcemi zahrady. Do dolní části skalky lze zakomponovat přírodní jezírko.
2. Plochu je třeba připravit, odplevelit. Zbavit se zvláště vytrvalých plevelů (pcháč oset, pýr a svlačec).
3. K osazení kameny je vhodné použít pouze jeden druh, netvořit sbírku minerálů a hornin. Kámen z blízkého lomu bude vypadat nejpřirozeněji. Kameny pokládejte naplocho nebo šikmo, malé patří výše, největší dolů, kolem nich může být suť. Zapusťte je částečně do země a mezi nimi ponechte mezery vhodné na osázení. Pokud používáte úzké ploché kameny typu štípaná břidlice, je třeba dodržet jednotný směr ukládání vrstev. Celá skalka musí vypadat pohledně už před osázením, má svým charakterem připomínat horskou přírodu.
4. Rostliny pečlivě vybírejte podle vlastností stanoviště (suché nebo vlhčí, na plném slunci nebo v polostínu), také reakce půdy může být pro některé rostliny důležitá. Doporučuje se začlenit málo vzrůstné a pomalu rostoucí dřeviny a traviny, drobné kapradiny a cibuloviny; například v létě kvetoucí česneky jsou velmi krásné. Nakupujte v zahradnictví nebo na výstavách skalniček. V žádném případě nevyrývejte rostliny v přírodě! Poraďte se v Klubu skalničkářů (skalnicky.cz).
Odborná poradkyně: Doc. Ing. Jana Nováková, CSc., Facebook – Janiny zahrady
Text: Vlastimil Růžička, Foto: Jana Nováková
