Léčivé ovocné stromy, stromky a keře

Kdoule jsou různě tvarované plody kdouloně (Cydonia oblonga) se specifickou lahodnou vůní, prababičky je dávaly do šuplíků s prádlem. Velké tuhé žluté hruškovité plody jsou také skvělým pomocníkem v revmatologii, pravidelná konzumace několika pečených nebo uvařených kdoulí denně významně zlepšuje stav nemocného. Kdoulové želé či marmeláda zlepšuje chuť k jídlu. Kdoule se rovněž dají použít místo citronu.

Kdouloně se často zaměňují s příbuzným kdoulovcem (Chaenomeles), což je odolný, 1 až 3,5 metru vysoký pichlavý keř s krásnými bílými, růžovými, oranžovými či červenými květy. Jeho plody – kulaté zelenožluté či zelené tuhé a tvrdé „kdouličky“ – taktéž krásně voní a dají se použít rozmixované do limonád. Jsou velmi kyselé a aromatické.

Známým „ovocným“ příbuzným jabloní a růží je hloh. Využívá se spíše jako léčebný prostředek než jako ovoce. Naše domácí hlohy Crataegus monogyna a Crataegus laevigata pomáhají léčit městnavé srdeční selhání, některé arytmie, snižují hladinu cholesterolu a krevní tlak, také rozšiřují ostatní cévy v těle a povzbuzují krevní oběh. Hlavně však fungují jako prevence. Plody – hložinky – nejsou chuťově příliš výrazné, chuť zvýrazní lehké přemrznutí. Pro léčebné účely se nakládají do alkoholu pro uchování ve formě tinktury, nebo se suší, stejně jako listy a květy.

S úspěchem lze u nás pěstovat zahraniční hlohy, například hloh vratičolistý (Crataegus tanacetifoila), Arnoldův (C. arnoldiana), měkký (C. mollis), Schraderův (C. schraderiana), hloh azarol (C. azarolus), jejichž plody jsou velmi chutné a mají také léčivé účinky.

Další méně známý ovocný a zároveň léčivý strom je jeřáb ptačí (Sorbus aucuparia). Jeřabiny pomáhají proti písku a kaménkům v močových cestách, podporují trávení a působí i jako účinné antirevmatikum. Lékové formy jsou macerát, odvar z čerstvých či sušených plodů či sirup z čerstvých plodů. Stejné využití má i sladší forma jeřábu zvaná moravský sladkoplodý či též ´Edulis´ (S. aucuparia ssp. moravica). 

Syrové jeřabiny většinou nejsou vhodné na konzumaci. Obsahují různé látky, například kyselinu parasorbinovou, které mohou způsobit dávení a nevolnosti, ale sušením či kompotováním se tyto látky eliminují. Z květů jeřabin se připravuje koupel končetin při atopickém ekzému. Užití nacházejí jeřabiny i v homeopatii a v gemmoterapii.

Jedlé plody s podobným obsahem látek jako jeřabina ptačí má i krásný a trochu opomíjený jeřáb břek (Sorubus torminalis). Pro konzumaci raději nechte plody přemrznout, podobně jako u mišpulí. Plody jeřábů se často využívaly do kompotů a marmelád jako přídatný prostředek pro želírování, neboť obsahují vysoký podíl pektinů.

Jeřáb muk (Sorbus aria) často krášlí zahrady a parky. Jeho plody jsou podobného složení jako u ostatních jeřábů, bývají součástí protisklerotických směsí. Naložené v lihu léčí poruchy trávení.

Plody pěstovaných černých jeřabin, aronií (Aronia melanocarpa) jsou známy nejen jako skvělá zásobárna vitaminu C a P, ale také spousty důležitých prvků, například vzácného jódu. Harmonizují funkce štítné žlázy, působí protiskleroticky a ovlivňují pružnost a propustnost cévních stěn. Listy aronií pomáhají snížit vysoký krevní tlak a zvyšují vylučování nežádoucích solí z organismu, takže jsou skvělými pomocníky v revmatologii. Listy i plody lze používat při detoxikaci organismu, podporují jaterní i ledvinové funkce.

Šťáva je oblíbené ochucovadlo a barvivo ovocných koktejlů a smoothies. Často lze objevit roubované přirozeně keřovité aronie na jeřábu ptačím, což je však dost nevhodná forma, takovýto „stromek“ je krátkověký a obvykle trpí různými chorobami. Mnohem lepší a zdravější je pěstovat aronie v jejich původní keřovité formě.

Slaďoučké moruše, plody moruše bílé, černé nebo červené (Morus alba, M. nigra, M. rubra) se dají použít jako prostředek podporující odkašlávání, zlepšující látkovou výměnu a trávení. K léčebným účelům lze využívat i sušené plody. Významné účinky mají i listy, kromě vylepšení jarních salátků pomáhají při léčbě cukrovky II. typu (ve směsích s dalšími léčivými listy). Sušené moruše jsou rovněž skvělým přírodním sladidlem.

Na mezích či ve větrolamech, u cest i v zahradách můžete potkat větší keř nebo vícekmenný lehce trnitý strom s velkou barevností a variabilitou plodů. Od žlutých přes červené a oranžové až k fialovým. Jde o myrobalán (Prunus cerasifera), plody se nazývají špendlíky či mirabelky. U nás již prakticky zdomácněl, ale původně pochází ze Střední a Malé Asie (tam se z něj vyrábějí omáčky tkemali, což je něco na způsob chutney). Výtažky z tohoto stromokeře jsou součástí Bachových květinových esencí. Plody lze též sušit nebo kompotovat, na sladko i na slano. Skvěle se hodí do mražených dření, lehce dochucených mletým kardamomem, nebo do fermentovaných nápojů.

Dalším a stále oblíbenějším ovocem jsou muchovníky (Amelanchier sp.), „indiánské borůvky“ (hlavní foto článku). Existuje více druhů, stromovité i keřové, evropské i americké, všechny mají podobné účinky. Plody muchovníků se doporučují při hypovitaminózách, odvar z bobulek při angínách a nachlazení, lze je sušit jako rozinky. Čaj z listů a kůry je vhodný pro léčbu zažívacího ústrojí.

U nás méně pěstované, zato však velmi výživné a léčivé jsou i teplomilné fíky (Ficus carica). Ve většině teplejších oblastí se dá najít v zahradě teplý slunný a chráněný koutek, anebo postavit skleník či zimní zahrada pro jejich pěstování. Vývar z fíků (i sušených) je skvělý prostředek proti angíně a kašli. Po staletí se také využívají ke zlepšení zažívání. Vysoký obsah draslíku prospívá také léčení srdečních problémů. V neposlední řadě dodávají rychlou energii a zlepšují náladu.

Rok co rok mě plní nadšením a radostí, když si uvědomím, že i u nás se dá pěstovat široká paleta vynikajících ovocných druhů. Příroda podává i zde, v mírném pásmu, svoji pomocnou ruku a otevírá svoji náruč lásky a hojnosti. Jen k ní, stejně jako k sobě, musíme přistupovat s láskou a respektem. Kdo se stravuje celoročně přirozeně zdravě, žádné nemoci si nikdy léčit nemusí…

Text: Ing. Ludmila Zažímalová (zkráceno redakcí MD), Foto: Jaroslav Svoboda