Les na vlastní zahradě

Téměř každý z nás chodí rád na procházky do lesa. Jedinečná kombinace ticha, stínu, vůní a barev je doslova balzám na duši i tělo. Nabízí se tedy otázka, zda je možné mít les i na vlastní zahradě.

Jen málokdo si dokáže představit, jak by v našich středoevropských podmínkách vypadala krajina, kdyby tu nebyli lidé: převážnou část kontinentu by pokrýval prales! Pokud necháte nějakou plochu bez jakékoliv péče, nejprve zaroste plevelem, později různými trvalkami a travinami, následovat budou tzv. pionýrské dřeviny, jako je bříza, topol a vrba. Do nich pak pozvolna migrují již konečné druhy dřevin podle toho, jaké jsou na stanovišti půdní a klimatické podmínky. U nás to bude javor, lípa, habr, jasan, ale především dub a buk. V suchých místech se uchytí borovice a ve vyšších polohách smrk, jedle a modřín. Střední Evropu bez lidí by pokrýval hlavně smíšený bukový a dubový prales, což je také poslední vývojové stadium přírody.

Hlasujte:

Měli byste zájem o typový projekt domu od spol. G-SERVIS za 28 600 Kč?

• Ano 50%
• Ne 50%

Les je umělý ekosystém

Až na malé výjimky jsou u nás lesy vysazovány uměle za účelem ochrany půdy a hlavně těžby dřeva. Proto je výběr druhu stromu dán jeho hospodářským využitím. S velkým náskokem vede smrk, který je dlouhodobě ekonomicky nejzajímavější. Zajímavá je též časová dimenze – když dnes vysadíte les, tak ho bude někdo jiný kácet až za téměř 100 let! Přesto, že je les na počátku vysazen uměle, po nějakém čase vytvoří vlastní ekosystém a mikroklima – začne žít vlastním životem. Jak jste určitě již sami postřehli, jinak to vypadá ve smrkovém lese a jinak v listnatém, kde je mnohem více druhů rostlin i pod stromy. Také jste si určitě všimli, že v různých typech lesa rostou i odlišné druhy hub. Tato mykorhiza je projevem symbiotického vztahu mezi kořeny stromů a houbami v půdě, které jsou pro obě strany životně důležité. Určité houby žijí pouze s určitými druhy dřevin.

Můj vlastní les

Jak je vidět, existují v „pravém“ lese velmi specifické vztahy mezi rostlinami, které se přirozeně vyvíjí. Aby se určité společenství rostlin mohlo nazývat lesem, musí mít i jistou rozlohu a velikost, jinak se neprojeví v typickém smyslu toho slova. V zásadě platí: čím větší a pestřejší plocha, tím lépe… Je tedy jasné, že opravdový les se do běžné zahrady prostě nevejde, ale na „kousek“ lesa to stačit bude. Pokud tedy máte na zahradě místo, se kterým si tak trochu nevíte rady, je zde i tato možnost: uvažujte o kousku vlastního lesa. Mezi taková problematická místa patří špatně přístupné a strmé svahy, ostré a úzké rohy a vzdálené strany. Výborně se vyšší stromy uplatní i jako pohledová clona nebo bariéra proti nepříjemným větrům.

Jak na to

Při výběru druhů stromů je třeba zvážit několik otázek: chci listnaté, nebo jehličnaté dřeviny, nebo směs? Začít byste měli u domácích druhů (a nejlépe u nich i zůstat), protože jsou nejlépe přizpůsobeny našim podmínkám. Porostou tedy spolehlivě a navíc se do naší krajiny hodí esteticky i ekologicky – jsou na ně navázány užitečné druhy ptáků a dalších živočichů. Jistou pozornost je třeba věnovat i nárokům jednotlivých druhů, hlavně pokud máte nestandardní světelné nebo půdní podmínky. Většina lesních stromů (a o ty tu jde) je však velmi přizpůsobivá a nenáročná. Pro naše podmínky se nejlépe hodí borovice lesní a různé smrky. V čistším prostředí se uplatní i jedle, jedlovce nebo douglasky.

Modřín je také pěkný, ale na zimu opadává. Jako nejmenší počet stromů pro les bych doporučil 7–9. Lesy se ovšem neskládají jenom z vysokých stromů, i pod korunami se nachází pestrá sbírka tzv. podrostových rostlin, které tvoří bylinné a keřové patro. Tato inspirace z přírody otvírá velké možnosti pro výsadbu celé řady stínomilných rostlin i na vlastním pozemku, které se tu budou cítit v mnohem přirozenějších podmínkách. Na zahradě vznikne svébytné zákoutí se zcela novým prožitkem – můžete se procházet ve vlastním lese a obdivovat krásné rostliny. Když budete mít trpělivost, časem začnou růst i houby.

Jestli chcete, aby se les vyvíjel přirozeně, nechávejte v něm spadané listy i jehličí na zemi. Jejich rozkládáním vzniká přirozený humus a mulč, který má kyselou reakci. V něm se budou cítit lesní rostliny i houby nejlépe. Také z tohoto důvodu je prostředí pod stromy nejvhodnější pro rostliny, které vyžadují nebo tolerují kyselé prostředí. Jsou to azalky, vřesy, rododendrony, hortenzie, borůvky, kapradiny a mnoho dalších lesních druhů. To platí samozřejmě jen tehdy, když není původní zemina, do které je les vysazen, výrazně zásaditá – tj. s vyšším obsahem vápna. V takovém případě je nutno volit jiné hlavní i podrostové druhy nebo provést výměnu půdy.

Péče o les

S péčí o les se to většinou nepřehání, ale jak již víte, bez jakékoliv péče vznikne nakonec prales… Pokud to není vaším cílem, potřebuje i les pravidelnou údržbu. Mezi hlavní práce patří odstraňování suchých a poškozených částí a případné tvarování rostlin, pokud jsou příliš velké. U jehličnanů se nebojte spodní větve zakracovat nebo i zcela odstranit (v únoru), pokud překáží a nelze mezi stromy procházet nebo pod ně vysazovat nižší dřeviny. Při výsadbě klasických lesních stromů, jako je smrk nebo borovice, musíte počítat i s tím, že je možná bude jednou potřeba zakrátit – snížit. K této úpravě přistoupíte jen v mimořádných případech, kdy hrozí vyvrácení nebo vám strom již zastiňuje veliké plochy. Většina druhů zvládá zakrácení i v pozdějším věku.

Pokud jde o nebezpečí vyvrácení stromů a možné způsobení škod, je třeba říci, že některé druhy (hlavně domácí smrk) se při silném poryvu vyvrátit mohou, proto je po dosažení výšky 15–20 m můžete zakrátit – na to ale máte čas na rozmyšlenou nějakých 20 a více let. Nejodolnější proti vyvrácení je modřín. Při pěstování lesa je nutno také pamatovat na dostatek vláhy v půdě.

Vyšší stromy jsou velkou konkurencí pro podrostové rostliny, proto je třeba alespoň v začátcích zajistit přísun vody, nejlépe automatickým systémem. Jinak se o les staráme jako o jiné rostliny s tím, že jistá přirozená „divokost“ není na škodu. To má i ten efekt, že na ploše lesa, která je zamulčována kůrou a vlastním opadem listů a jehlic, je starost o povrch půdy minimální (odstraňujte plevel a náletové rostliny). Díky lesu se zmenší i plocha trávníku na zahradě. Pokud se navíc rozhodnete spíše pro louku, stačí pak sekat až po několika týdnech i měsících, minimálně však třikrát za rok. Celá zahrada nebo i jen její část se takto může změnit do podoby, ve které se budete cítit jako v opravdové přírodě. Vznikne nová funkce zahrady, jejíž hlavní hodnotou je příroda, odpočinek, zdraví a romantika.

text, foto: Jiří a Vladimíra Prouzovi

Poslat Messengerem

13.05.2015 | Zahrada