Na jihu Francie je levandule opravdu doma – roste nejen na polích, ale i divoce v přírodě. Ta nejznámější se jmenuje levandule lékařská (latinsky Lavandula angustifolia), ale příbuzných má spoustu – v okolí Středozemního moře můžete najít 25 až 30 druhů.
Všechny jsou stálezelené, na bázi dřevnatějící, aromatické keříky s našedlými nebo stříbřitými jehlicovitými listy, které milují sluncem vyhřáté kamenité stráně. Neslouží nám jenom jako bylinky, často se pěstují i jako rostliny okrasné, především již zmíněná levandule lékařská. Patří sem i levandule klasnatá (L. spica) nebo levandule hlávkovitá (L. stoechas), jež jsou o něco choulostivější.
Potřebují v přírodě i na zahradě chráněné místo na slunci, nejlépe na jižním svahu, na skalce nebo u jižní strany domu. Půda by měla být hodně propustná a písčitá, rozhodně ne jílovitá, studená a mokrá. Levandule se výborně kombinuje se skalničkami nebo s kořením, jako je dobromysl, tymián, saturejka, mateřídouška, fenykl a šalvěj. Trsy levandule vypadají dobře i se svatolinou (Santolina), hvozdíky a dalšími suchomilnými trvalkami a jako jedna z mála rostlin se dobře kombinuje i s růžemi. Zahradníci vám nabídnou i barevné formy s růžovými a bílými květy, ale to už není ono – přirozená levandulová modř je prostě nejhezčí.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Léčivá provensálská pole
Ve Francii se pěstovala levandule od nepaměti a nesměla chybět v žádné středověké klášterní zahradě. Hospodyňky už v 17. století prokládaly sušenou levandulí ložní prádlo, sušené stonky a listy mu dodaly příjemnou vůni a navíc odpuzovaly moly a jiný hmyz. Odedávna se levandule přidávala do vonných koupelí. Ostatně vědecké jméno Lavandula, které rodu přidělil Carl von Linné již roku 1753, pochází z latinského výrazu lavare, což znamená mýt se, koupat se. Vonná silice, díky níž se levandule stala přímo symbolem čistoty, je pro kosmetický průmysl velmi důležitá.
Nachází uplatnění jako součást pleťových vod, koupelových solí a olejů, parfémů, mýdel a šamponů. Není divu, protože její působení je mnohostranné, koupel má účinky antiseptické, povzbuzující, posilující, pročišťující, podporuje prokrvení, regeneruje a obnovuje buňky. Doporučuje se při kožních problémech, alergiích, plísních, ekzémech, oparech, ale i při migréně, svalových bolestech a jako doplňková léčba při poruchách krevního oběhu. Vnitřně se užívá jako sedativum, upravuje zažívání, vylučování žluči, detoxikuje a snižuje krevní tlak. Levandulová vůně má zklidňující efekt při depresích, nervozitě, nespavosti, žaludeční neuróze, pocitech úzkosti a celkové slabosti. Na jednu kytičku je těch kladů až dost, nemyslíte?
Levandule ovšem není jen rostlina okrasná a léčivá – s jejími květy, lístky i celými větvičkami hořké chuti se setkáte také v jihofrancouzské kuchyni. Přidávají se do bylinných octů, marinád a želé, ovšem nejčastěji se používají jako součást směsi, známé jako provensálské koření. Její složení není vždy stejné, každá oblast, vesnice nebo domácnost má svou zaručenou recepturu (ostatně u nás každá maminka vaří bramboračku také jinak). Nejčastěji se používá tymián, saturejka, oregano, rozmarýn, majoránka, bazalka, šalvěj, může však obsahovat i mletý bobkový list, kerblík, fenykl, estragon a další bylinky. Skvěle se hodí na grilované maso, speciálně na jehněčí, skopové a králíka, okoření ryby nebo zeleninová jídla. Voňavá pečínka ovšem nejlépe chutná na některé z mnoha příjemných zahrádek ve stínu platanové aleje.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Svůdné aroma mají i další bylinky
Nejen s levandulí, ale i s dalšími aromatickými rostlinami se můžete setkat v přírodě jižní Evropy. Velká část středomořských lesů je dubovo-vavřínová, je to dokonce odborný název pro určitý typ rostlinného společenstva. Pro praktického člověka, ať kuchaře nebo labužníka, to znamená, že některé listí v okolí je bobkové – neboli Folium lauri.
Vavřín se těšil úctě především ve starém Řecku, kde byl zasvěcen bohu Apollonovi, jeho kněží nosili na hlavě vavřínové věnce a pod polštář si dávali vavřínovou větvičku, aby se jim dostalo prorockých snů. Věnce z vavřínových ratolestí dostávali i významní básníci a vítězové válek a sportovních klání. Plody – Fructus lauri, jsou drobné hnědé peckovice obsahující olej, silice a barvivo. Uplatňují se v lékařství a ve středověku se zneužívaly k vyvolávání potratů.
V dřívějších dobách se listy i plody používaly mnohem více než dnes, o čemž svědčí úryvek z Mathiolliho herbáře z roku 1596: „Bobek když se na prach ztluče, s medem a sladkým vínem smíchá, spomáhá proti souchotinám, krátkému a těžkému dechu i proti všelikým flusům do prsů padajícím.“ Ve středověku bývali také studenti po absolvování univerzitních zkoušek dekorování plodícími ratolestmi vavřínu, proto se jim říkalo „bacca laurea coronati“ nebo „bacca laureati“, z čehož zkomolením vzniklo české „bakaláři“. Stálezelené vavřínové keře s typickými tuhými, kožovitými listy bývají 2 až 6 metrů vysoké, výborně se ovšem dají stříhat do pravidelných tvarů a udržovat nízké.
Oblíbený tvar stromečku s kulatou korunou spatříte u každého třetího hotelu, restaurace nebo jako parkovou a zámeckou zeleň. Není náročný na péči, ovšem na rozdíl od levandule nevydrží naši zimu venku a můžeme ho pěstovat pouze jako mobilní zeleň. Potřebuje, stejně jako ostatní středomořské rostliny, písčitou propustnou půdu a slunce. Přezimuje ve světlém prostoru s teplotami nad bodem mrazu. Stejně se pěstuje i rozmarýn, myrta, olivovník nebo keříky kapary trnité. Vynikající trvalkou i kořením je šalvěj lékařská (Salvia officinalis), její elegantní stříbrošedé listy zdobí nejen středomořské stráně, ale i nejednu českou zahrádku.
Šalvějí se kořenilo již na hostinách ve starém Římě a v tradiční středomořské kuchyni zůstala dodnes. Má výraznou chuť a velmi silné aroma. Výborná je především na skopovém, ještě lépe na jehněčím a kůzlečím mase, ale hodí se i k rybám, telecímu a do pečení z mletého masa. Šalvěj známe i ve staročeské kuchyni, kde se používá již od 9. století, a především jako staročeskou léčivku při nachlazení způsobeném naším studeným klimatem.
text a foto: Romana Rybková
