Liány dodají zahradě třetí rozměr

Tvrdou zeď změkčí, ošklivé zákoutí zamaskují, rozpálenou fasádu zchladí a promrzlou v zimě obalí jako měkká deka. Přinesou stín, vůni, jedlé plody. Malému atriu, kde není místo pro strom, dodají třetí rozměr. Ano, řeč je o liánách - popínavkách, správně popínavých rostlinách vytrvalých i jednoletých.

Popínavky bývají někdy démonizovány jako zdroj nečistot, hmyzu a hlodavců, nepříjemné vlhkosti a jiných neplech. Skutečností ale je, že při správném výběru, umístění a způsobu výsadby mohou přinést mnohem víc radosti a užitku než nepříjemností. Ostatně myš jsem potkala v našem městském přízemním bytě dávno předtím, než lodžii obývacího pokoje i stěny ložnic obalila bujná změť okrasných i jedlých popínavek.

Zelené ozdůbky

Na mohutnost opory jsou nejméně náročné bylinné popínavky (fazole, hrachory, povíjnice) a drobné popínavé dřeviny: patří sem menší odrůdy popínavých růží, zimolezy (Lonicera), plaménky (Clematis) a koneckonců i břečťan, který sice umí narůst do pořádných rozměrů, ale můžete jej snadno tvarovat.

Pro tyto „drobečky" dorůstající do 2-3 m se hodí menší lehké mřížky anebo okrasné věžovité konstrukce, které mohou stát samostatně v záhonu, mlatové ploše atria nebo být ukotveny do většího květináče na terase. Nejčastěji mají tvar pyramid a jehlanů, spirál či válců. Bývají vyrobeny z pevného drátu nebo jsou třeba kované.

Přírodní dřevo

Pergoly, oblouky a treláže jsou používány v zahradách po staletí. Dřevo bývalo snadno dostupné, a tak se z něj vyráběly nejdříve užitkové přístřešky, ale později sloužily i jako clona pro venkovní prostory přiléhající k obydlí tam, kde chtěli lidé stolovat a sedat v horkých dnech. Mřížky neboli treláže získaly v zámeckých zahradách velmi významnou funkci: nejenže zdobily stěny sídel, ale také vytvářely hravé optické klamy: umístěné na konci zahrady zprostředkovávaly pocit, že prostor pokračuje dál, napodobovaly okna a podobně. Pokud má mřížka či pergola sloužit jen pár let, klidně si kupte typový výrobek z měkkého dřeva, chcete-li ji ale na dlouho, objednejte ji z trvanlivého dřeva u truhláře.

Důležité jsou spoje a kotvení - ty musejí být kvalitní vždy. Na dřevě je příjemné, že se hodí do jakékoli zahrady. Nevýhodou je, že jej musíte pravidelně natírat nebo mořit, což je u hustého porostu problém. Do přírodních zahrad se hodí masivnější prvky, raději jenom mořené, do zahrad romantických anebo hypermoderních je můžete natřít - bílá je pro romantiky, ostrá modrá, fialová nebo třeba oranžová pro dynamické extroverty.

Kov nezklame

Začněme oblíbenou, superlacinou oporou, která vznikla pod rukama kutilů v minulém režimu - kus armovací sítě, která se dává do betonových stěn, natřeli, nějak „přidělali" ke zdi a bylo hotovo. Je to spíš ale taková pomůcka, nedoporučujeme armovací síť používat na pohledově exponovaných místech. Tam přichází ke slovu jiná řešení: kovářsky zpracované železo - hodí se především na venkov nebo do starých nostalgických zahrad. Další relativně levnou variantou jsou svařené konstrukce z trubek a tyčí: relativně proto, že kvalitní, dlouhověké nátěry stojí dost peněz. Bez nich vám konstrukce brzy zrezaví.

Špička v oboru

Chcete mít perfektní oporu pro popínavky, ale děsí vás představa, že jakkoliv pečlivě natíráte dřevo nebo tyčky mezi větvičkami a listy, boj se rzí nebo hnilobou nakonec stejně prohráváte. V takovém případě je na řadě nerezová ocel. Pekelně drahá, andělsky krásná, božsky bezproblémová. Musíte si na ni vydělat, ale čas, který ušetříte při ošetřování konstrukcí, to bohatě vynahradí. Populární nerezové lankové sy­stémy mají nejrůznější využití: lze z nich udělat síť a ozelenit celou stěnu. Je možné natáhnout lanko až pod střechu domu a poslat po něm jediného zeleného posla. Můžete do země ukotvit nerezové tyče, mezi nimiž poběží lanka a vytvoříte v prostoru konstrukci pro zelenou stěnu. Prodejci systémů navrhnou sestavu tak, aby vyhovovala právě vašim potřebám.

Kde je zakopán pes

Na větších stěnách nebo samostatně stojících konstrukcích je zatížení popínavými rostlinami poměrně značné. Měli byste je znát a vzít v úvahu. Dalším hlediskem je takzvané zatížení větrem - nejen boční, ale to, které vzniká proděním vzduchu mezi konstrukcí a stěnou - může konstrukci od fasády odtlačovat, anebo ji naopak „přisávat". Důležité je zvolit správnou rostlinu pro konkrétní velikost stěny: poroste-li podstatně výš, než je konstrukce, vznikne nahoře zelený převis nebo „plachta", do níž se vítr opře a účinek bočního větru ještě zvýší.

Ať už kotvíte dřevo nebo kov, musíte se chytit nosného podkladu fasády. Ukotvíte-li konstrukci k omítce či tepelné izolaci, dopadne to špatně. Zničíte fasádu, konstrukci a pravděpodobně i rostlinu. Nesmírně důležité jsou průchody tepelnou izolací, parotěsnými zábranami a obklady u fasád odvětrávaných zezadu. Tam doporučujeme vždy konzultaci se statikem a stavebním specialistou. Nezapomeňte ani na tloustnutí kmenů popínavek. Časem se nemusí vejít mezi nosnou konstrukci a vytrhne ji ze zdi nebo rozláme laťky v mřížce. U ocelových lanek je nutné správné napětí. Při silném přepětí vytrhne rostlina lanka z upínáků a lanko se začne zařezávat do kmene, což mu neprospívá.

text: Jana Pyšková, foto: archiv firem a redakce

Poslat Messengerem

22.08.2014 | Zahrada