Jednotlivé ovocné plodiny mají velmi často rozdílné nároky na řez. K tomu, abychom sklízeli pouze zdravé ovoce a těšili se z krásy stromů, je třeba respektovat celou řadu přírodních zákonitostí. Odborník na ošetřování stromů inženýr Jan Zima hovoří nejen o aktuálním zimním řezu, ale také obecně o nejčastějších chybách.

Všeobecně platí, že peckoviny a skořápkoviny řežeme v době, kdy již nehrozí žádné mrazy, nejlépe od května do konce září – tedy v době, kdy se na řezných plochách ještě tvoří hojivé pletivo (kalus). Jádroviny, zejména jabloně a hrušně, nejsou na dobu řezu tolik náročné, přesto je lépe počkat s hlavním řezem až po skončení mrazů, zpravidla v březnu nebo v dubnu. První plodiny, které lze řezat bez následků již v únoru, jsou bobuloviny – rybíz, angrešt, maliník, kanadské borůvky – a také vinná réva. Zimní řez lze uskutečnit i v lednu u starších stromů a vysokokmenů.

Vcelku odolné jádroviny

Aby byly stromy zdravé a po dlouhá léta bohatě plodily, vyžadují pravidelný řez. Důležité je však vhodné načasování, provedení a správné náčiní. Dobře poslouží například univerzální zahradní nůžky nebo pilky.Na našich zahradách jsou zpravidla nejvíce zastoupeny jádroviny (jabloně a hrušně). Důležité je podle inženýra Jana Zimy znát jednotlivé odrůdy a přihlédnout k jejich vlastnostem, k předpokládané květní násadě, k podnoži i stáří stromu. Řez rozdělujeme podle věku stromu na výchovný (od vysazení po dobu začátku plodnosti), udržovací (v době plné plodnosti), případně zmlazovací (u stromů přestárlých, které již nejsou v kondici a které vyžadují zmlazení). Zaměříme se podrobněji na řez udržovací, který je na našich zahradách nejběžnější.

Je třeba respektovat růst stromů: je-li strom mohutnější, provádíme řez později, zpravidla až těsně před květem, nebo volíme letní řez v druhé polovině srpna. Některé odrůdy vytvářejí delší plodonosný obrost a při řezu je třeba tuto vlastnost respektovat. Měli bychom šetřit zejména květní pupeny, které se tvoří na konci letorostů (např. odrůdy jablek Rubín, Bohemia, Rubinola). Pokud budeme stromy řezat šablonovitě, přijdeme zbytečně už předem o většinu úrody.

Jádroviny nesmíme nevhodným řezem donutit ke střídavé plodnosti, a pokud je některá odrůda ke střídavé plodnosti sama od sebe náchylná (např. Skleněné žluté, Ontario, Melodie), je třeba v roce s předpokládanou vysokou květní násadou strom ořezat o něco více (30 až 40 % větví). V roce, kdy má strom násadu nízkou, se doporučuje řezat naopak málo (třeba jen 5 až 10 % dřeva), případně jeden rok neřezat vůbec.

Zimní řez

Zimní řez lze uskutečnit v lednu u starších stromů a vysokokmenů s výjimkou druhů, které jsou velmi choulostivé na mráz. Například u meruněk, broskvoní či aktinidií. V lednu můžeme prořezávat červený rybíz, angrešt a višně. Mladé stromy by se měly řezat až v době, kdy teploměr neklesá příliš pod nulu. Ořezané dřevo napadené houbami je nejlepší spálit. V žádném případě nesmí zůstat ležet na pozemku, ani se nesmí dostat do kompostu či mulčovací směsi.

Dvakrát přemýšlej, jednou řež…

Nejkvalitnější ovoce plodí na mladém osluněném dřevě, zpravidla dvou až tříletém. Starší a odplozené dřevo je třeba nahradit mladším plodonosným. Větve odřezáváme pilkou naostro, nenecháváme po řezu žádné suky, které by mohly zasychat a nekrotizovat a stát se tak podhoubím pro dřevokazné houby, případně pro nectriovou rakovinu. Pokud silnější větve neodřízneme naostro, ale ponecháme pahýly, vytvoří se ze spících pupenů (zejména na silnějších větvích) jalové letorosty, známé pod slovem vlky.

Ty pak strom zbytečně zahušťují a vytvářejí nesoulad v koruně stromu. Nejlépe se jich zbavíme ostrým vylomením, a to koncem června a v červenci. Pokud se na větvích objeví bílé povlaky padlí, napadené letorosty ihned odstraníme. Koruna stromu musí být vzdušná. Uchováváme tvar pyramidy: nahoře užší, dole širší, aby horní větve nezastiňovaly spodní, nejlépe s jednotlivými patry plodonosných kosterních větví. Plodonosný obrost by měl být alespoň několik hodin denně osluněn, aby se mohlo ovoce před sklizní dobře vybarvit. Mezi jednotlivými plodonosnými patry bychom měli zachovat určitý volný prostor (asi 60 až 80 cm), u bujně rostoucích stromů i 1 metr, což prospěje nejen kvalitě plodů, ale ovoce se bude i lépe sklízet.

Nejčastější chyby: jak jim předcházet a jak je napravit

„Každoročně vidím na zahradách mnoho špatně ořezaných stromků, každá zahrádka je ořezána jinak. Někteří zahrádkáři řežou své stromy moc, takže na nich nemůže skoro nic vyrůst, jiní zase příliš málo; tam sklízejí zase ovoce hodně, ale podřadné chuti,“ hodnotí úsilí českých zahrádkářů inženýr Jan Zima a radí, jaký zvolit správný postup. „Někdy se stává, že stromy vytvoří příliš mnoho bujných výhonů, se kterými si zahrádkáři nevědí rady. Často to bývá u stromů, jejichž letorosty zakracujeme na ven směřující poslední pupen, jak se bohužel často uvádí i v odborné literatuře.

To lze použít snad jen pro slabě rostoucí odrůdy na nejslabších podnožích nebo u nově vysazených ovocných stromků,“ vysvětluje a ukazuje, jak se po zakrácení letorostu obvykle neprobudí pouze poslední očko (pupen), ale pupeny dva až tři. Radí, abychom u stromků v období plodnosti vybrali pupen, kam chceme budoucí výhon usměrnit, a neřezali přímo nad tímto pupenem, ale o jeden pupen výše (bez ohledu na to, kam směřuje). Tomuto řezu se říká řez na vnitřní pupen. V příštím roce kolmý výhon s kouskem dřeva odstraníme a druhý výhon, který má již dostatečný odklon, můžeme ponechat bez zkrácení. Pokud bychom řezali na první pupen směřující z koruny ven, poroste tento sice směrem ven, ale příliš strmě. Druhý následující výhon poroste dovnitř koruny a bude nám strom zahušťovat kolmo rostoucími výhony.

V tomto případě je úhel růstu příliš ostrý a nevhodný. Někdy se probudí i třetí pupen – pokud roste nevhodně, lze jej odstranit; pokud roste vhodným směrem do strany a je tenký, ponecháme jej bez zakrácení, protože zpravidla obroste do dalšího roku květnými pupeny. Nejvhodnější výhony pro založení plodonosného obrostu jsou podle výkladu Jana Zimy výhony mírně šikmé až vodorovné. Na starších stromech některých odrůd mohou větve vytvářet množství přestárlého plodonosného obrostu (tzv. paroží) – je třeba je zcela odstranit nebo květní násadu výrazně zredukovat.

Takovéto paroží často vytvářejí neřezané odrůdy typu James Griewe, Lord Lambourne, Šampion, Idared apod. Odřezávat je třeba i všechny dovnitř a kolmo rostoucí výhony, naopak slabší a vodorovně rostoucí výhony šetřit. Někdy stromy tvoří příliš kolmých výhonů. Lze je ohnout pomocí rozpěrek nebo závažíček, ale v tom případě je nezkracujeme. V příštím roce zcela určitě zakvetou. Týká se to zejména stromů chybně řezaných, ale kolmo často rostou i odrůdy Zvonkové, Gloster, Matčino apod. U přestárlých stromů lze přistoupit k radikálnímu sesazení koruny. Na konci vždy ponecháme nějakou větev, směřující ven z koruny, případně provedeme zcela radikální zmlazení.

Strom pak nasadí velmi mnoho mladých výhonů, z nichž pro další léta ponecháme jen několik nejvhodnějších a korunu zapěstujeme zcela od začátku. Připravíme se tím ale minimálně na dva roky o veškerou úrodu. Proto zmlazovací řez používáme jen jako poslední řešení. Větší řezné rány se doporučuje natřít stromovým balzámem nebo latexem, není to ale nezbytné, jádroviny se poměrně dobře zacelí i samy. Ten, kdo si neví rady s bujně rostoucími stromy, může přesunout období řezu do letních měsíců – od poloviny srpna do poloviny září. Tím docílí lepší skladovatelnosti a vybarvení ovoce.

Kořenový systém a koruna musejí být v rovnováze

Jde o základní pravidlo pro pěstitele, kteří chtějí mít krásnou a zdravou zahradu. Je třeba jej respektovat už při nákupu stromku ve školce. Vybírejte správnou podnož, na které stromky mnoho let na stanovišti porostou. U hrušní se jako podnož používá buď hrušňový semenáč, nebo kdouloň (nejčastěji typ M A). Na kdouloni štěpené stromky zůstanou v budoucnu ve svém vzrůstu asi poloviční ve srovnání se stromky naštěpenými na semenáči. Proto jsou do malých zahrad mnohem vhodnější. Plody hrušní pěstovaných na kdouloňové podnoži bývají přitom větší a kvalitnější.

Nenáročné peckoviny a vybíravá réva

Ve srovnání s jádrovinami jsou peckoviny ještě méně náročné na řez (s výjimkou broskvoní). Velkou chybu bychom ovšem udělali, pokud bychom je řezali v zimě, v době vegetačního klidu. Řezné rány by mohly při nízkých teplotách namrznout a na stromech by se mohla tvořit z vytékající mízy klovatina (klejotok). Proto řez odložíme na období od dubna do konce srpna. Třešně a višně pak řežeme při sklizni nebo těsně po ní, nesmíme však odřezávat příliš silné větve. Většina peckovin již neplodí na odplozeném dřevě, a tak se plodonosný obrost časem stěhuje pouze na obvod koruny.

Zpětné sesazení jako u jádrovin není zpravidla možné. Totéž platí i pro meruňky, švestky a slivoně. Zcela odlišné požadavky mají broskvoně. Řez u nich provedeme detailně v době těsně před květem a všechny výhony zkrátíme zhruba o tři čtvrtiny, slabé dřevo odstraníme, silné šetříme – mladé silné výhony přinášejí nejlepší ovoce. Slabé výhony dříve odumírají a jejich zbytky mohou být příčinou klejotoku. Broskvoně jsou velmi náročné na světlo, a proto se používá jako nejvhodnější tvar kotlovitá koruna bez terminálního výhonu.

Pokud je nebudeme pravidelně řezat, plodonosný obrost se odstěhuje pouze na konec letorostů a jejich životnost podstatně zkrátíme. Větší řezné plochy je dobré zatřít stromovým balzámem nebo latexem. Náročná na řez je réva vinná, zejména pokud chceme vypěstovat kvalitní hrozny stolních odrůd. Řez provádíme v únoru. U rostlin ponecháme na výhonu 1 až 2 očka a řežeme na čípek (za očkem ponecháme kousek dřeva). Zachováme silnější dřevo, slabší výhony odstraníme. Kdo révu pravidelně neřeže, dočká se možná hodně hroznů, ale podstatně horší kvality.

Štěpování

V lednu je nejlepší čas pro nařezání roubů – samozřejmě pouze ze zdravých stromů s dobrými výnosy. Dbejte na to, aby rouby měly dostatek pupenů. Nezapomeňte ani na vyhovující označení roubů, založte je do bedýnek naplněných pískem a uschovávejte je v chladném a temném sklepě, kde nemrzne. Neskladujte v těsné blízkosti ovoce! Pro odebrání roubů jsou nevhodné výhony s příliš velkými vzdálenostmi mezi jednotlivými pupeny.

Skořápkoviny

Skořápkoviny, zejména vlašské ořešáky, nesmíme řezat v době vegetačního klidu od října do dubna, jinak by dlouho ronily mízu, nejlépe je volit řez v období od konce května do poloviny září. Při květnovém řezu stromy stihnou většinou rány zavalit a vytvořit kalus, přesto je lépe řezné plochy zatřít, podobně jako u peckovin, stromovým balzámem nebo latexem. Na řez nebývají náročné.

Bobuloviny

Středně náročné na řez jsou bobuloviny. Angrešty a rybízy řežeme tak, že z keřů vyřezáváme staré a odplozené výhony, každý rok zhruba třetinu. Nejlepší ovoce přinášejí jednoleté, maximálně dvouleté výhony světlehnědé barvy. Staré tmavé a rozvětvené výhony odstraníme. U maliníku a ostružiníku ponecháváme pouze jednoleté mladé výhony, jejichž nevyzrálé konce lze mírně krátit. Odplozené výhony odstraníme. Kanadské borůvky řežeme podobně jako rybízy, ponecháváme jednoleté a dvouleté výhony, staré, odplozené dřevo odstraníme. Jen mladé dobře osluněné výhony mohou přinášet kvalitní ovoce.

text: Ing. Jan Zima, Vlastimil Růžička, foto: Vlastimil Růžička, archiv

logo MessengerPoslat Messengerem