Na klasickou českou zahradu obvykle volíme jabloně, hrušky a švestky, třešně a višně. K tomu pak ještě několik bobulovin (angrešt, rybíz, borůvka, brusinka) a podle místa a klimatických podmínek také meruňky, broskvoně, ořešáky, lísky a kdouloně.
Prostor pro zdravý růst Nikdy nevysazujeme stromy v blízkosti podzemních zařízení, drenáží a kanalizací. Všechny dřeviny musejí mít dostatečný prostor ke svému růstu a kořeny nesmějí prorůstat do míst, kde není jejich výskyt žádoucí. Pokud nechcete mít na zahradě pouze jednu solitérní jabloň, sázejte stromy ve vzdálenosti nejméně dva metry a keře alespoň 1,5 metru od jakékoli hranice. Jabloně vcelku uspokojivě rostou, kvetou a plodí na zastíněných místech, třeba na severní straně pozemku, a jsou celkově nenáročné. Třešně a ořešáky vyžadují o něco více prostoru, aby mohly rozložit své mohutné koruny. Nejlepší místo na zahradě by měly ale obsadit teplomilné druhy, jako jsou broskvoň a meruňka. Zajímat by nás měla i výše stromů a informace, kam budou vrhat stín v průběhu dne. Důležité je to nejen pro příjemné klima v zahradě, ale také pro pobyt v blízkém domě. Umístění stromů je třeba dobře zvážit i v případě, že se na zahradě chystáme jednou vybudovat bazén.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz. |
Dobrá půda a příznivé klima
Vedle plochy, kterou máme k dispozici, je třeba dbát i na dobré klimatické podmínky. Chráněný kout na jižní straně zahrady umožní pěstování jiných druhů dřevin než severní strana, kde vane ostrý vítr. Odborná literatura uvádí, že teplé polohy do nadmořské výšky 250 m umožňují pěstování většiny ovocných druhů, včetně broskvoní a kdouloní, ovšem sázet v drsném prostředí středohoří broskvoně nebude mít asi žádný smysl. Ve vinorodých oblastech a v dobře chráněných polohách lze pěstovat meruňky nebo nektarinky.
V polohách do 600 m, na stanovištích, kde se ještě daří obilninám, lze pěstovat rybíz a angrešt, jabloně, třešně a slivoně. Kvůli nebezpečí pozdních jarních mrazů nedoporučují sázet raně kvetoucí odrůdy. Z hrušní do této nadmořské výšky vybírají pouze odrůdy, které jsou relativně odolné proti mrazu a nejsou náchylné ke strupovitosti (např. stará anglická podzimní odrůda Konference). V polohách až do 1 000 m poskytují uspokojivou úrodu už jen některé odrůdy třešní a jabloní.
Především ty, které se v dané lokalitě dlouhodobě osvědčují. Půda na vážkách U ovocných dřevin lze doporučit i rozbor půdy, který provádějí oblastní zemědělské laboratoře. Výsledky přesně určí, jaké hnojivo a v jaké dávce do půdy aplikovat. Rozbory se týkají základních prvků, jako je fosfor, draslík, vápník a hořčík (dusík se nestanovuje, protože jeho obsah v zemi během roku kolísá), stanoví i pH půdy, obsah humusu a doporučí dávky konkrétních hnojiv, pokud je hnojení nutné. Na dobře vyhnojených půdách se podle zkušeností odborníků vyplatí rozbor po třech až pěti letech opakovat. Nejméně náročné na půdu jsou jabloně, slivoně a většina třešní.
Do malé zahrádky málo rostoucí stromky
Hrušně jsou o něco náročnější na teplotu. Za nejcitlivější se pak označují broskvoně a meruňky, které se v našich podmínkách vyplatí sázet jen na slunečné místo v závětří s jižní expozicí. Zcela nevhodné jsou mrazové kotliny u břehů potoků či řek a také otevřené větrné planiny. Do malé zahrádky se hodí jen málo rostoucí stromky, které se dají sázet v poměrně malých rozestupech. Jejich výhodou je i to, že nesou dříve ovoce. Koupit si můžeme stromek prostokořenný (kořeny mají založené v záhonu), k dostání jsou i výpěstky v plastových kontejnerech.
V prvním případě u většiny druhů platí, že je lze sázet pouze v bezlistém stavu na jaře či na podzim (u meruněk a broskvoní se doporučuje spíše jarní termín). Vždy však vybíráme výpěstky se zdravými a co možná nejméně poškozenými kořeny. Výpěstky v nádobách je naopak možné sázet kdykoli s výjimkou zimy, kdy je zamrzlá zem. Vybrat si přitom můžeme stromek s již zapěstovanou korunkou (její tvar je nutné na jaře upravit nůžkami), k dostání jsou též stromky v podobě jednoletých prutů (tzv. špičáky), u nichž si můžeme korunku založit sami v libovolné výšce nad zemí.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Co patří do české zahrady
Podle tradic bývá páteří české venkovské zahrady nejčastěji lípa, ořešák, kaštan a jabloň, nicméně pro nadšené pěstitele žádná omezení neexistují. Nádhernou podívanou zcela jistě
nabídne stálezelený Hruškovec přelahodný (Persea americana) s velkými listy a výraznými
plody – avokádem. V zemi svého původu sice vyroste až do 20 metrů, ale v podmínkách rodinných zahrad se jeho výška značně omezuje, abychom mohli zralé plody bez obtíží sklízet.
Obecně lze ale říci, že stálezelené druhy užitkových stromů jsou na pěstování mnohem náročnější než ty opadavé.
text: Vlastimil Růžička, foto: archiv
