V rámci mezinárodního projektu Přírodní zahrady bez hranic získal objekt certifikát Ukázková přírodní zahrada a na nezájem veřejnosti si rozhodně nemůže stěžovat. Majitelé nejsou profesí zahradníci (architekt a výtvarnice), ale veškeré návrhy i většinu prací zastali sami.
„Po zkušenostech s naší zahradou navrhuji společně s interiérovým designem také zahrady jako přirozené součásti domů,“ vysvětluje Irena Kovářová. Kromě smíšených záhonů v netradičních uskupeních objevíme na přírodní zahradě v Rudolfově u Českých Budějovic krásu starých růží a pivoněk, biotop s dokonale čistou vodou, zajímavě řešený skleník, celou řadu uměleckých artefaktů i prostor pro hry a relaxaci. Cítíme vůni bylinek, u vody skřehotají žáby, na kvetoucí louce bzučí včely, ocitáme se v zahradě, která „zpívá ranní chorály a šeptá večerní verše“ a v níž se duha spadlá na zem nerozplývá, jak poeticky říká její majitelka.
| Kompletní článek si můžete přečíst v srpnovém čísle časopisu Můj dům |
Proměna zapomenuté krajiny
Zahrada se nachází v ulici Polní, a tak si lze snadno představit, jak vypadal pozemek před osázením. „Všude samý plevel, bodláky a znehodnocená půda,“ říkají majitelé. Při kultivaci postupovali manželé Kovářovi podle starých osvědčených metod. První rok vysadili brambory, aby se země vyčistila, pak plochu zatravnili, následovaly ovocné stromy a různé druhy rostlin a keřů, které většinou ponechávali svému osudu. Druh, který zvítězil, vytlačil okolní plevel, obhájil svoji pozici a zůstal.
Nejčastěji vítězila lupina, dobromysl, meduňka, máta, černý bez, divizna, půdopokryvné růže a kopretiny. Zahrada byla každý rok jiná. Společně se zahradou se postupně rodil i energeticky úsporný dům, na který navázala ekozahrada. „Pojem ekozahrada jsem vlastně ani dobře neznala, chtěla jsem venkovskou zahradu s přirozeným způsobem hospodaření, tak jak jsem ji znala z dětství,“ vysvětluje Irena Kovářová a dále vypráví, jak se jí osvědčily klasické recepty, třeba společná výsadba rajčat, hluchavky, řeřichy a jestřábníku nebo růží, libečku a máty na jednom záhoně.
Krása pivoněk
Páteří přírodní venkovské zahrady jsou lípa, ořešák, černý bez a kaštan. Žádné cizokrajné druhy typu magnolie či metasekvoj čínská. Vhodným estetickým doplňkem bývají růže, pivoňky, náprstníky, ostrožky a kopretiny. Nejinak je tomu u Kovářů. K domu přivádí hosty klikatá cesta od malé kapličky až ke vstupní bráně s malovanou korouhví třepotající se ve větru. Vstupní brána a jihovýchodní část domu jsou obklopeny záplavou růží a okrasných jabloní (Malus pumila ‚Oporto‘ a purpurově olistěný Malus x purpurea ‚Eleyi‘).
Klima ovlivňuje přírodní jezírko
Při spojování částí bylo nutné dodržet některé zásady, bez nichž by majitelé jen stěží udrželi zahradu krásnou. Je to především dostatek světla dopadajícího na záhony a řešení zdroje vody na zalévání. Vodu je nutné buď k záhonu dovést, nebo se pokusit umístit záhon co nejblíže ke zdroji vody. Poblíž bývá také přírodní kompost. V Rudolfově používají pouze dešťovou vodu, zalévají zeleninu a smíšené záhony. Ostatní plochy jsou bezúdržbové. Dešťová voda stéká z okapů do sběrného kolektoru, který rozvádí vodu buď do jezírka a do biotopu, nebo do nádoby na zalévání zeleniny a smíšených záhonů.
Významným prvkem v celém tomto procesu je jezírko a biotop. Biologické funkce rostlin (hluboce kořenící lekníny, vodní kosatce, puškvorec a vachta) udržují vodu čistou, aniž by bylo třeba filtrů a chemikálií. Z čisticího jezírka je voda svedena do velkého jezírka na plavání.
Rozměry jezírka s obvodovými kapsami s rostlinami činí 22 × 9,5 metru, čistá plocha na plavání má délku 15 metrů a šířku 3 metry. Hloubka jezírka je 2 až 2,5 metru. Krásu přírodního jezírka dotvářejí vodní hyacinty, vachty trojlisté, prustky, lekníny a nejrůznější druhy vodních travin. Voda láká přirozeně i faunu. Skřehotají tady žáby, slétají se sem vážky, najdeme tady i vodní hlemýždě. Součástí kompozice je i zajímavě řešená zahradní stavba u biotopu. Jižní polovina slouží jako skleník, severní část jako domek na nářadí, k sušení květin a plodin.
text: Vlastimil Růžička, foto: autor
