Velkorysý pozemek s nádherným výhledem na soutok Sázavy a Vltavy má bohatou historii a osobité kouzlo. Původně zde býval anglický park, který se později přeměnil na stylovou japonskou zahradu s potůčky, jejichž tvar kopíruje tajemné záhyby Vltavy.

Hlavní vchod do Zahrady nad řekou hlídají lev a lvice. Brána se na noc uzavírá.Majitel nepochybuje o tom, že skalní útes v Olešku u Prahy nad soutokem řek je magický a přímo stvořený pro vybudování tradiční japonské zahrady. Hovoří o přítomnosti božských sil zvaných kami, o šintoismu, tradicích, historii i umění. „V minulém životě jsem byl nejspíš japonský zahradník,“ podotýká Václav Wiesner, který si vysněnou zahradu navrhl zcela sám a udržuje ji se svou manželkou již více než dvacet let.

Rodinná tradice a japonská inspirace

Rozsáhlý pozemek v Posázaví koupil Wiesnerův otec v roce 1937, vysadil celou řadu listnáčů a jehličnanů, položil kvalitní trávník a postupně vytvořil zahradu ve stylu anglického parku. Přestože to byl nepochybně velmi zajímavý počin a některé výsadby zůstaly až do dnešní doby, rozhodl se jít nový majitel zcela jinou cestou. Rozhodující vliv na něj mělo setkání s manžely Hrdličkovými, předními českými japanology a sinology, a přátelství se švýcarským tvůrcem japonských zahrad a bonsají Piusem Notterem. „Japonské zahrady a bonsaje mě provázely už dlouho před tím, ale teď jsem měl konečně možnost začít s vlastním projektem,“ dodává současný majitel jedné z největších a nejkrásnějších japonských zahrad u nás. Vše bere natolik vážně, že se stal i předsedou Sekce bonsají a japonských zahrad v Česko-japonské společnosti.

Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Zahrada tří bran

Replika historické čajové chýše s lampou kasuga a s očistnou studánkou tsukubai.S aktivním pěstováním bonsají začali manželé Wiesnerovi v osmdesátých letech minulého století a vydrželo jim to dodnes. „Láska jako trám,“ říkají. Základy první velké zahrady (350 m2) nesoucí název Zahrada tří bran položili v roce 1994. Je ztvárněna v duchu tradičních symbolů dávné čínské filozofie, dvou opačných, vzájemně se doplňujících sil, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru – prastarý a dobře známý jin a jang (ženský a mužský princip).

Zahrada by měla dle tohoto konceptu vytvářet pocit, jako by byl člověk neustále obklopen vysokými horami a bujarou zelení. Hory jsou totiž v asijské tradici pokládány za kostru světa, spojují se s principem jang, jsou esencí mužnosti a vznešenosti. Kamenům se připisují nejrůznější vlastnosti, jejich linie má rytmus a nazývají se velkými sochařskými díly. Posláním vody je zase propojení všech zákoutí, voda je nositelkou pohybu a zvuku. Jako opravdové drahokamy se musí v zahradě jevit hladiny jezer a vodních toků a zdůrazňovat ženské kouzlo označované jako jin.

Žulové kameny zvané Velký Buddha s družinou.„Naše zahrada má přirozeně i svůj filozofický odkaz, já sám se stále častěji obracím k původnímu náboženství Japonska, k šintoismu, tedy k významu něčeho, co člověka výrazně přesahuje a učí ho úctě k přírodě a pokoře,“ vysvětluje majitel japonské zahrady v Olešku a ukazuje na živé oblouky z tvarovaných dřevin, které daly Zahradě tří bran její jméno. „Pokud pod nimi procházíte, musíte se sklonit. Je to záměr, evokující nevědomý pocit úcty a pokory,“ dodává.

Zahrada nad řekou

Nad čajovou chýší se sklání borovice lesní (Pinus silvestris), vpravo se tyčí třináctiposchoďová pagoda.Druhým velkým dílem byla výstavba Zahrady nad řekou, kde je možné plně vychutnat krásný výhled na soutok Vltavy a Sázavy a kochat se potůčky a důmyslně vedenými vodními plochami, které kopírují tajemné záhyby velkých řek. Na zahradě se začalo pracovat v roce 2000, vznikala dlouhých sedm let, v současné době zaujímá plochu 1 100 m2 a zdejší procházka je opravdovým estetickým i duchovním zážitkem. Vcházíme velkou branou s japonskými motivy, která je strážena přísně vyhlížejícími kamennými lvy. Ve studánce s bambusovou naběračkou, do níž stéká proud pramenité vody, ze sebe smýváme nepříznivé vlivy, abychom mohli vstoupit do zahrady „čistí“ a plně soustředění pro vnímání přírodní energie.

Jezírko s kapry koi, v pozadí veranda s tokonomou, místem na psaní a meditaci.Procházka by měla začínat vždy od východu, tedy vstupní branou, která se otevírá vždy s prvními paprsky slunce a zavírá při jeho západu. První nášlapný kámen má vyvýšenou hranu a stezka vedoucí zahradou je pořádně klikatá. Podle japonské tradice zabraňuje takovéto uspořádání vstupu démonům a nečistým silám. Pozvolné schodiště za branou nás vede ke kamenné stezce, zeď lemují azalky, japonské javory, jalovce a nejrůznější druhy tisů. Cesty provázejí i přátelští kamenní buddhové (jeden z nich má u sebe dokonce lahev whisky a šálu), jsou to strážci naší cesty, a my máme na výběr, jakou zvolíme trasu. Můžeme se zastavit u historické čajové chýše, nebo se jen tak kochat krásou květin a stromů, které svými tvary a vůněmi výrazně přispívají k celkovému naplnění vnitřního obsahu zahrady.

Spodní část Zahrady nad řekou se skálou a vodopádem, který stéká do jezera.U čajové chýše se tyčí pozoruhodný menhir a vysoká třináctiposchoďová pagoda 1 ze žuly, poblikávají tady lucerny a lampy, jež nám ukazují cestu dál k jezírku, přes potůček a vodopád ústící do velkého jezera s průzračnou vodou a mnoha barevnými koi kapry (symboly štěstí). Břehy potůčku zpevňují kameny, roste tu hebe (některé z nich připomínají cypřišovité jehličnany, jsou uspořádány v malých květenstvích a jsou karmínové až modré), různé kultivary papyru, netřesků a dalších druhů skalniček. Najdeme tady i pěknou mozaiku z kamenných dlaždic, v níž roste hebe, jablůňka, javor, netřesky, mochna křovitá, jalovec a skalník.

V tomto případě představuje můstek v Zahradě tří bran tzv. cestu do bažin, cestu nikam (tao).Voní tady máta, tyčí se tu Ficus 'Panda', pokojová oliva, bohyška (funkie), hortenzie, tvarované borovice dovezené z Japonska a další impozantní květena. V nice prostorného rodinného domu, v těsné blízkosti velkého jezera s koi kapry, se nachází tokonoma – výstavní a meditační místo, které tvoří japonský svitek a několik přírodnin, nechybí ani kameny a malé bonsaje. Pokojové bonsaje se „letní“ také u zdi s průzorem a na zimu se stěhují do přilehlé zimní zahrady.

Japonská zahrada v Olešku u Prahy je koncipována tak, aby při procházkách nabízela nečekaná zákoutí, nejrůznější průhledy a prostranství s výsadbou nádherných květin a stromů a dovedla návštěvníky k velkému výhledu vysoko na skalním útesu nad Vltavou, který je gradací estetické hodnoty této pozoruhodné zahrady. Zvolená poloha je prostě nedocenitelná.

text: Vlastimil Růžička, foto: autor

logo MessengerPoslat Messengerem