Tisk | Diskuze (0) | Sdílet článek Facebook Twitter Google
Od anglického parku k japonské zahradě
Velkorysý pozemek s nádherným výhledem na soutok Sázavy a Vltavy má bohatou historii a osobité kouzlo. Původně zde býval anglický park, který se později přeměnil na stylovou japonskou zahradu s potůčky, jejichž tvar kopíruje tajemné záhyby Vltavy.
Majitel nepochybuje o tom, že skalní útes v Olešku u Prahy nad soutokem řek je magický a přímo stvořený pro vybudování tradiční japonské zahrady. Hovoří o přítomnosti božských sil zvaných kami, o šintoismu, tradicích, historii i umění. „V minulém životě jsem byl nejspíš japonský zahradník,“ podotýká Václav Wiesner, který si vysněnou zahradu navrhl zcela sám a udržuje ji se svou manželkou již více než dvacet let.
Rodinná tradice a japonská inspirace
Rozsáhlý pozemek v Posázaví koupil Wiesnerův otec v roce 1937, vysadil celou řadu listnáčů a jehličnanů, položil kvalitní trávník a postupně vytvořil zahradu ve stylu anglického parku. Přestože to byl nepochybně velmi zajímavý počin a některé výsadby zůstaly až do dnešní doby, rozhodl se jít nový majitel zcela jinou cestou. Rozhodující vliv na něj mělo setkání s manžely Hrdličkovými, předními českými japanology a sinology, a přátelství se švýcarským tvůrcem japonských zahrad a bonsají Piusem Notterem. „Japonské zahrady a bonsaje mě provázely už dlouho před tím, ale teď jsem měl konečně možnost začít s vlastním projektem,“ dodává současný majitel jedné z největších a nejkrásnějších japonských zahrad u nás. Vše bere natolik vážně, že se stal i předsedou Sekce bonsají a japonských zahrad v Česko-japonské společnosti.
Více článků z rubriky ZAHRADA na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Zahrada tří bran
S aktivním pěstováním bonsají začali manželé Wiesnerovi v osmdesátých letech minulého století a vydrželo jim to dodnes. „Láska jako trám,“ říkají. Základy první velké zahrady (350 m2) nesoucí název Zahrada tří bran položili v roce 1994. Je ztvárněna v duchu tradičních symbolů dávné čínské filozofie, dvou opačných, vzájemně se doplňujících sil, které se nacházejí v každé živé i neživé části vesmíru – prastarý a dobře známý jin a jang (ženský a mužský princip).
Zahrada by měla dle tohoto konceptu vytvářet pocit, jako by byl člověk neustále obklopen vysokými horami a bujarou zelení. Hory jsou totiž v asijské tradici pokládány za kostru světa, spojují se s principem jang, jsou esencí mužnosti a vznešenosti. Kamenům se připisují nejrůznější vlastnosti, jejich linie má rytmus a nazývají se velkými sochařskými díly. Posláním vody je zase propojení všech zákoutí, voda je nositelkou pohybu a zvuku. Jako opravdové drahokamy se musí v zahradě jevit hladiny jezer a vodních toků a zdůrazňovat ženské kouzlo označované jako jin.
„Naše zahrada má přirozeně i svůj filozofický odkaz, já sám se stále častěji obracím k původnímu náboženství Japonska, k šintoismu, tedy k významu něčeho, co člověka výrazně přesahuje a učí ho úctě k přírodě a pokoře,“ vysvětluje majitel japonské zahrady v Olešku a ukazuje na živé oblouky z tvarovaných dřevin, které daly Zahradě tří bran její jméno. „Pokud pod nimi procházíte, musíte se sklonit. Je to záměr, evokující nevědomý pocit úcty a pokory,“ dodává.
Zahrada nad řekou
Druhým velkým dílem byla výstavba Zahrady nad řekou, kde je možné plně vychutnat krásný výhled na soutok Vltavy a Sázavy a kochat se potůčky a důmyslně vedenými vodními plochami, které kopírují tajemné záhyby velkých řek. Na zahradě se začalo pracovat v roce 2000, vznikala dlouhých sedm let, v současné době zaujímá plochu 1 100 m2 a zdejší procházka je opravdovým estetickým i duchovním zážitkem. Vcházíme velkou branou s japonskými motivy, která je strážena přísně vyhlížejícími kamennými lvy. Ve studánce s bambusovou naběračkou, do níž stéká proud pramenité vody, ze sebe smýváme nepříznivé vlivy, abychom mohli vstoupit do zahrady „čistí“ a plně soustředění pro vnímání přírodní energie.
Procházka by měla začínat vždy od východu, tedy vstupní branou, která se otevírá vždy s prvními paprsky slunce a zavírá při jeho západu. První nášlapný kámen má vyvýšenou hranu a stezka vedoucí zahradou je pořádně klikatá. Podle japonské tradice zabraňuje takovéto uspořádání vstupu démonům a nečistým silám. Pozvolné schodiště za branou nás vede ke kamenné stezce, zeď lemují azalky, japonské javory, jalovce a nejrůznější druhy tisů. Cesty provázejí i přátelští kamenní buddhové (jeden z nich má u sebe dokonce lahev whisky a šálu), jsou to strážci naší cesty, a my máme na výběr, jakou zvolíme trasu. Můžeme se zastavit u historické čajové chýše, nebo se jen tak kochat krásou květin a stromů, které svými tvary a vůněmi výrazně přispívají k celkovému naplnění vnitřního obsahu zahrady.
U čajové chýše se tyčí pozoruhodný menhir a vysoká třináctiposchoďová pagoda 1 ze žuly, poblikávají tady lucerny a lampy, jež nám ukazují cestu dál k jezírku, přes potůček a vodopád ústící do velkého jezera s průzračnou vodou a mnoha barevnými koi kapry (symboly štěstí). Břehy potůčku zpevňují kameny, roste tu hebe (některé z nich připomínají cypřišovité jehličnany, jsou uspořádány v malých květenstvích a jsou karmínové až modré), různé kultivary papyru, netřesků a dalších druhů skalniček. Najdeme tady i pěknou mozaiku z kamenných dlaždic, v níž roste hebe, jablůňka, javor, netřesky, mochna křovitá, jalovec a skalník.
Voní tady máta, tyčí se tu Ficus 'Panda', pokojová oliva, bohyška (funkie), hortenzie, tvarované borovice dovezené z Japonska a další impozantní květena. V nice prostorného rodinného domu, v těsné blízkosti velkého jezera s koi kapry, se nachází tokonoma – výstavní a meditační místo, které tvoří japonský svitek a několik přírodnin, nechybí ani kameny a malé bonsaje. Pokojové bonsaje se „letní“ také u zdi s průzorem a na zimu se stěhují do přilehlé zimní zahrady.
Japonská zahrada v Olešku u Prahy je koncipována tak, aby při procházkách nabízela nečekaná zákoutí, nejrůznější průhledy a prostranství s výsadbou nádherných květin a stromů a dovedla návštěvníky k velkému výhledu vysoko na skalním útesu nad Vltavou, který je gradací estetické hodnoty této pozoruhodné zahrady. Zvolená poloha je prostě nedocenitelná.
text: Vlastimil Růžička, foto: autor
20.02.2014 | Zahrada
Tisk | Diskuze (0) | Sdílet článek Facebook Twitter Google