Kdyby příroda produkovala něco jako nerecyklovatelný odpad, planeta Země by se za dobu své existence již zřejmě proměnila ve velikou skládku letící vesmírem. K našemu velkému štěstí existují dokonalé koloběhy, kde každá jednotlivá molekula opět ožívá, jen v jiném tvaru a formě. Samozřejmě je v našich silách ze Země tu skládku nakonec udělat, lepší je však změnit přístup.

Transformující se list z pohledu žížaly. Rozpadá se na humus, mezitím s kolegy chrání půdu před vysycháním a promrzáním v zimních obdobích bez sněhu.Člověk je jediný tvor na této planetě, který věří v odpady, a proto je také vytváří (a způsobuje tím mnoho zbytečných problémů). Vymysleli jsme si odpady a snažíme se je zabudovat do původní přírodní harmonie. Materiály však lze vždy vnímat jako cenné zdroje, platí to v průmyslu při recyklaci, platí to na zahradě. Listí celé věky padalo na zem, ještě když ani opice neexistovaly, a bylo to v pohodě. Nyní je z něj obtížný odpad a musí se hrabat, vysávat, foukat řvoucími fukary na hromady, nakládat a odvážet. V tom lepším případě ne na skládku, ale do kompostárny. Výsledný kompost se opět přiveze a rozhrne zpátky pod stromy. Hodně práce, peněz, několik hektolitrů spálené nafty, ale přece tam to listí jen tak nenecháme ležet… 

Koloběh zániku a zrození

Možná nám vadí, že to nemáme moc pod kontrolou. Život je jedna velká neustálá změna. Dnes krásná květina, zítra tlející hnědá hmota. Nové auto se jednou přemění v hromadu šrotu, krásná dívka ve stařenu. Nesmí se o tom mluvit, tento proces se maskuje v autobazarech i v kosmetických salonech. Přes všechnu nechuť to vnímat je kolotoč zrození a smrti krásný a potřebný. Smrt či zánik vlastně neexistuje, je to jen transformace forem. V parcích, lesích a klasických zahradách tento proces intenzivně maskujeme úklidem, přirozené tlení není „in“.

Ekozahradníci se chovají přesně odlišně. Vyžívají se v této rozkladné fázi, dokonce si jakoukoliv „mrtvou“ hmotu na pozemek dovážejí, aby mohli sledovat její postupnou přeměnu na úrodný humus. Napodobují přirozený prales, tep života. Z toho jim o to lépe roste nová živá hmota, lahodná, krásná a výživná. Vědí, že přijde ten den, kdy se sami připraví na vlastní finální „skok do kompostu“, ale protože jsou s tímto koloběhem v přátelském vztahu, užívají si i přesto každý den s radostí.

Odborníci radí

Přehazováním dodáte kompostu kyslík, urychlíte rozklad a získáte více kompostu. Proces proběhne i bez vaší činnosti, ale velmi pomalu a původní objem hmoty se po roce zmenší na nepatrnou vrstvičku finální úrodné hmoty. Místo přehození můžete celou hromadu, včetně nedokompostovaných zbytků, po čase rozprostřít na záhon, zamulčovat slámou a do hnízd ve slámě v květnu vysadit dýně a cukety. Kompostovací proces se k velké radosti tykvovitých rostlin urychleně dokončí přímo na místě, pod mulčem.

Pálení zahradního odpadu

Středověký přežitek. Jedna z nejhorších možností, co udělat s listím nebo jiným zahradním odpadem, je spálení. Úžasná hmota, kterou hladová půda potřebuje pro svou výživu, se v plamenech přemění hlavně na nevyužitelné teplo a malou hromádku popela. To je tragické, a ještě horší je dusivý dým, který se přidá k exhalacím z komínů a výfuků. Říká se, že pálením uklízíme a ničíme choroby a škůdce. Tato hmota ale ve většině případů choroby a škůdce neobsahuje, a pokud přece jen ano, můžeme je likvidovat kompostováním.

V hromadě kompostu vzniká teplota dostatečně vysoká na zahubení všeho, co není nadále žádoucí. Když uděláme pouze malou hromádku, která se nezahřívá, stačí ji nechat na místě delší dobu a půdní organismy a houby vykonají své zkázonosné dílo stejně dobře. Příroda se umí postarat o své zdraví i bez lidí. Šíření chorob a škůdců v zahradách je dílem chudé půdní i nadzemní biodiverzity – zahrady jsou málo rozmanité. Když je půda pod stromy polomrtvá (okopávaná, chemizovaná, okrasný trávník), listí a plody, které spadnou na zem, se rozkládají pomalu a nedokonale.

Určitě jste už na podzimním trávníku viděli hnijící, skoro mumifikovaná jablka. Tam je opravdu lepší je shrabat a dát na kompost. Pokud jablko nebo listí spadne na vlhký povrch půdy plné života v ekozahradě, mezi listy půdokryvných rostlin, můžete ho nechat ležet, velmi rychle se rozloží. Je doslova sežráno věčně hladovými organismy žijícími v půdě, viditelnými i neviditelnými, včetně velké populace žížal. Choroba či škůdce, jehož cyklus probíhá na listech a plodech, se těžko dožije příštího roku, protože konkurence je tam příliš velká. Například různé larvy jsou v živé půdě pochoutkou dravých brouků. 

Více článků z rubriky INTERIÉR na www.dumabyt.cz nebo www.modernibyt.cz.

Návod na kvalitní kompost

Kompostovat lze vše, co je ekologicky nezávadné a může se rozložit. Základem úspěchu je správný poměr materiálů dusíkatých k uhlíkatým. Stačí 1 díl dusíkatých k 20 až 30 dílům uhlíkatých. Dusíkaté jsou všechny zelené, šťavnaté, hnojovité a jiné nedřevnaté substance, například posekaná tráva, plevel, ovoce, kuchyňský odpad, trus zvířat i lidí, moč, těla mrtvých zvířat atd.

K uhlíkatým patří vše, co se skládá převážně z uhlíku – dřevo, štěpka, sláma, suché listí, papír. Pokud kompost obsahuje mnoho dusíkatých látek, bude hnít a páchnout, bude mít málo vzduchu a převládnou nežádoucí procesy. Naopak pouze uhlíkaté materiály se rozkládají bez dusíku dlouho a špatně. Dusík je v kompostu nutný jako palivo pro tlení, ale je-li ho příliš, nastává hnití. Kompost tedy vrstvíme tak, že na každou velkou vrstvu „uhlíkáčů“ uložíme slabší vrstvičku dusíkatých materiálů.

18denní Lawtonův kompost

Brigádník právě zakrývá slámou záhon tvořený kládami, větvemi, kompostem a hnojem. Nejdříve vyrostou dýně milující hnůj, za rok se jahody těší na tlející dřevo.Geoff Lawton ve svém filmu Soils (Půdy) předvádí vytvoření kompostu za 18 dní. Založí se obvyklým způsobem. Nosným uhlíkatým materiálem bývá štěpka, listí nebo sláma, ideálně kombinace všeho, ale přidá se ještě mnoho očkovacích látek, aby se kompostovací procesy maximálně nabudily. K očkovacím látkám patří například listí kostivalu nebo žebříčku, čerstvě posekaná tráva, ale také různé „libůstky“, jako je močůvka, smrduté jíchy z kopřiv a plevelů, zbytky mrtvého zvířete (i sebraného na silnici), moč, krev, různé druhy hnojů atd. Každý z těchto materiálů obsahuje jiné kolonie mikroorganismů. Nebojte, vše se rychle začne přeměňovat, už za pár dní.

Čím více příměsí do „dortíku“ dáme, tím lepší výsledný produkt získáme. Získáte nejen kompost, ale i očkovací látku pro oživení vyčerpané půdy, kterou lze po malých množstvích dávat do záhonů a k jednotlivým rostlinám. Po navršení hromady ve správném poměru dusík/uhlík (o objemu nejméně 1 m3) celou směs zavlažíme tak, aby po zkušebním ždímání slámy nebo štěpky v ruce z materiálu kapala voda. Hrozí-li lijáky, překryjeme kompost plachtou. Hromadu vršíme na volném prostranství, aby k ní mohl vzduch, uzavřený box není vhodný. Kompost se díky rychlým vnitřním procesům začne rychle zahřívat. Už po čtyřech dnech ho můžeme přeházet – probíhá-li proces správně, z hromady se při přehazování „kouří“ a začíná měnit barvu.

Jestliže přehazujeme každé 4 dny, po 18 dnech máme hotový produkt. Během prvního týdne v něm teplota stoupne na 55 až 65 °C. Ničí se patogeny a semena plevelů, přežívají nejrůznější kompostovací rozkladné mikroorganismy, jejichž množící a konzumní aktivita vyvíjí toto teplo. Jedině touto metodou lze získat stejné množství báječného kompostu, jako bylo počáteční množství použitých materiálů. Pokud se vám to nepovede, je směs málo vlhká, obsahuje málo dusíku nebo očkovacích látek. Při prvním přehození to můžete napravit a pokračovat dle plánu. Lawton říká, že jediná kopa tohoto materiálu stačí jako hnojivo na celoroční obživu zahradními plodinami pro jednoho člověka.

text a foto: Jaroslav Svoboda

logo MessengerPoslat Messengerem