Ořechy a kaštany: Nejen pochutina, ale i lék

Většina lidí stále považuje ořechy, jedlé kaštany či mandle pouze za pochutinu, přitom odedávna jsou tyto plody také symbolem hojnosti a zásob na zimu. Mají významnou výživovou hodnotu i léčivou moc.

Většina těchto plodů obsahuje spoustu důležitých minerálů, aminokyselin a dalších nezbytných výživných látek včetně tuků, které mohu být právě na zimu dobrá zásobárna energie.

Občas jsou ořechy považovány za špatně stravitelné, a to z různých důvodů. Většinou je to kvůli špatnému skladování (plísně, žluknutí), nebo kvůli hůře stravitelným slupkám a inhibitorům klíčení (ty obsahují všechna semena, aby nevyklíčila na špatném místě nebo předčasně, např. při krátkodobém oteplení v zimě). Proto doporučuji velmi důrazně kupovat jen velmi kvalitní ořechy a skořápkové plody.

Pokud je konzumujete často, opravdu se vyplatí připlatit si za ověřenou kvalitu ve specializovaných obchodech a e-shopech. Vůbec nejlepší je vysadit si vlastní stromy a mít vlastní úrodu nebo si ořechy koupit od malopěstitelů, kteří takové zdravé stromy mají a rádi se s vámi podělí o přebytky.

Správné skladování a příprava 

Důležité je skladovat ořechy v suchých, chladných a temných prostorách, ideálně v uzavřené nádobě. Vyloupané pak nevystavovat zbytečně teplu a oxidaci a co nejdříve spotřebovat, ale to platí pro všechna konzumovaná vyloupaná semínka.

Co se týká inhibitorů a slupek na již skořápek zbavených semínkách, buďto je můžeme dále oloupat (časté je to u mandlí), nebo před konzumací namočit ideálně přes noc do vody a několikrát je v průběhu máčení propláchnout. Tímto procesem se krásně vymyjí různé plísně, prach a další případné nečistoty a navíc se tak semínka, kterými všechny ořechy vlastně jsou, připraví na klíčení. Tato příprava v nich odstartuje chemické změny, které lépe přizpůsobí obsažené živiny pro naše trávení a navíc je strávíme lehčeji než nenamočené. Namočené ořechy jsou také krásně šťavnaté, skoro jako čerstvé.

Další metodou je lehké pražení nebo rychlé pečení, ale oba procesy kvůli vysokým teplotám způsobí narušení tuků. Po takové úpravě je pokrm kyselinotvorný a pro organismus tedy méně prospěšný než ořechy namáčené, které chemismus tuků nenaruší. Vysoké teploty také ničí některé další výživné látky a třeba prach se tím „nesmyje“.

Hodně na toto téma může dále osvětlit makrobiotická literatura a knihy o živé (raw) stravě. Osobně dávám přednost namáčení, pražené ořechy jsou pro mne sice lahůdkou, ale těžké na strávení. A obecně se snažím jíst co nejvíce plodů v jejich původní přírodní formě.

Vlašský ořech – pochoutka i medicína 

Kromě zdravého stravování můžete tyto lahodné plody použít pro léčbu nebo podporu léčby mnoha možných potíží. Začněme třeba vlašskými ořechy (Juglans regia), u nás nejsou sice přímo domácí, ale jsou tu naprosto zdomácnělé téměř tisíc let. Odedávna byly považovány za pokrm bohů, čemuž napovídá i latinský název Juglans pocházející z Jovis glans, což znamená Jupiterův ořech.

Nejen staré rostlinolékařské spisy ořechy doporučují jako „potravu pro mozek“, a to díky jejich vzhledu, který mozek velmi připomíná. Vlašské ořechy jsou důležitou součástí zvláště veganské stravy, protože jejich výživná hodnota přesahuje výživnou hodnotu hovězího masa. Krom toho skvěle chutnají a dají se z nich dělat přímo božské dezerty nebo třeba ořechové burgery.

Pro léčebné účely se již po staletí využívají jarní listy, zelené oplodí a nezralé ořechy. Působí svíravě a antibakteriálně (například proti stafylokokům). Využívají se jako kloktadlo při zánětech v dutině ústní a pro různé výplachy či koupele – například při nadměrném pocení nohou, při bílém výtoku či při léčbě akné, uklidnění svědivých ekzémů a omrzlin a ke snížení celkové potivosti.

Skvělé jsou koupele z listů též pro mytí oslabených vlasů a měkkých nehtů. Vnitřně se podávají jako odvar proti chronickým střevním katarům a lze je kombinovat s dalšími protizánětlivými bylinami. Nejsou známé žádné kontraindikace a vedlejší účinky, ale vzhledem k silnému aroma je dobré podávat léčivo spíše v malých dávkách, například po lžících, a neužívat dlouhodobě.

Široké použití má též ořešák vlašský neboli královský také v homeopatii. Známá a oblíbená jsou též ořechová vína (pomocný lék při rozedmě plic a rovněž při chudokrevnosti). Specialitou je pak ořechový likér – ořechovka, která vzniká macerací zelených, tedy nezralých ořechů a skořice ve vysokoprocentním alkoholu. Podporuje trávení. Při ledvinových kamenech se doporučuje užívat ořechový olej ze suchých pomletých jader smíchaných se stejným množstvím kvalitního panenského oleje lisovaného za studena, například olivového (v uzavřené lahvi nechte týdny macerovat).

V kosmetice se užívají výtažky z ořešáku do opalovacích krémů, taktéž je to skvělé přírodní barvivo na vlasy pro krásné hnědé odstíny.

Oříšky nejen pro Popelku

Další naší běžnou a skutečně domácí plodinou jsou oblíbená potrava veverek – lískové oříšky (Corylus avellana). Dnes jsou neprávem trochu v pozadí za některými tropickými ořechy, jelikož lískové sady u nás nejsou bohužel moc běžné. Proto se určitě vyplatí si několik keřů vysadit, hlavně odrůdy s většími plody. Jsou to krásné keře s velmi užitečným dřevem. Lískové oříšky mají velmi vysokou nutriční hodnotu, hojně je pojídají sportovci a lidé, kteří dělají náročnější fyzickou práci. Déle skladované oříšky doporučuji před konzumací namáčet aspoň 24 hodin, jsou pak mnohem lépe stravitelné a krásně šťavnaté.

Lisováním se získává velmi kvalitní lískový olej vhodný pouze pro studenou kuchyni. Léčebně se využívají listy a rovněž kůra. Listová léčiva uklidňují střevní peristaltiku a působí proti průjmům, lze je použít také jako klyzma. Směsi kůry a listů bulharského léčitele D. Karaivanova jsou skvělé pro léčbu prostaty u starších mužů. Koupele nohou a rukou, aplikované zpravidla obden, jsou velmi účinným prostředkem na kloubní degenerativní onemocnění, jako jsou artrózy. Z listů lísky se rovněž vyrábí prostředek na unavenou pokožku, vrásky a drobné jizvy. Lískové pupeny se velmi významně uplatňují v gemnoterapii (léčba výtažky z pupenů), také působí antiskleroticky, zlepšují činnost jater a příznivě působí na plíce a proti psychické labilitě.

Dle starých herbářů (Culpeper) se rozdrcené lískové ořechy s medem či medovinou používaly na chronický kašel, spolu s pepřem taktéž na rýmu. Lískové proutky jsou pak skvělé nejen do plůtků a jiných ohýbaných konstrukcí, ale také pro proutkaře.

Zázračné mandle

Další, u nás obvyklý a velmi chutný skořápkový plod je mandle, což vlastně nejsou ořechy, ale vyloupaná semena z pecek mandloně, podobně se dají jíst v rozumné míře i broskvové, švestkové či meruňkové pecky (pozor na hořké mandle a hořké pecky, obsahují kyanidy, které není dobré konzumovat ve velkém množství!). Sladké mandle jsou ale přímo božské, pocházejí z teplomilnějších mandloní (Prunus amygdalus). I u nás se dají pěstovat odolnější a spíše keřovité odrůdy.

Mandlový olej je výbornou pochutinou a také poměrně drahou kosmetickou záležitostí, díky jeho výživnosti a vůni. Je skvělý na čištění pleti, ošetření unavené suché pokožky a suchých lámavých vlasů.

Mandle samy o sobě jsou velmi bohatým zdrojem vápníku (ve využitelné podobě pro lidské tělo ho mají mnohem více než kravské či kozí mléko), mandlové „mléko“ je skvělou, zdravou a velmi chutnou variantou při přechodu z mléčných výrobků na rostlinou stravu. Jsou to jedny z nejvíce zásadotvorných „ořechů“. Stačí přes noc namočit a ráno rozmixovat s vodou. Rozmixovanou tekutinu můžete přecedit přes plátýnko nebo pytlík na ořechové mléko, záleží na dalším použití. Zbylou hmotu po přecezení lze přidat do ranní kaše, do dezertů anebo usušit na mandlovou mouku, která je přirozeně bezlepková a skvělá do sladkých i slaných receptů.

Mandle se hojně využívají pro léčbu nedostatku hořčíku, jelikož ho obsahují značné množství v přírodní a snadno přijatelné formě. Konzumuje se alespoň 10 mandlí denně po dobu dvou měsíců, což je velmi levná, velmi chutná a snadná léčba. Hořčík v mandlích pomáhá zlepšovat imunitu proti stafylokokům, chrání klouby před artrózou, chrání zubní sklovinu, pomáhá zlepšovat činnost srdce a léčí srdeční choroby a rovněž pomáhá při různých neurózách a psychózách. Syrové namočené mandle nebo mandlové mléko také významně pomáhají při pálení žáhy.

Mandlové mléko nezpůsobuje hnilobné procesy ve střevě, což se využívá u dětí trpících ekzémy. (Ekzémy se dětem i dospělým většinou velmi zhoršují požíváním kravského mléka, při jeho eliminaci ze stravy a nahrazením obilnými či ořechovými mléky je pak snadnější ekzém vyléčit). Zázračné účinky mandlového mléka znali již naši předkové, není žádným módním výstřelkem, zmiňují se o něm jako o poměrně běžné věci již kuchařky z doby pozdního středověku a za Rudolfa II.!

Dary lesa 

Dalším u nás trochu pozapomenutým „jedlým“ stromem je kaštanovník setý (Castanea sativa), který plodí velmi výživné a velmi chutné jedlé kaštany. Kdo jednou ochutnal delikátní lahůdku – pečené kaštany z vánočního trhu, jistě mi dá za pravdu.

Léčebně se používají přímo syrové plody, detoxikují játra, jsou velmi účinné proti průjmům, při krvácení ze zažívacího traktu. K těmto účelům se dá využít také kaštanová mouka, která je mimochodem skvělá i na pečení dortů, buchet i sladkého chleba a na palačinky. Má vynikající, nasládlou až karamelovou chuť a vůni.

Tekutý extrakt nebo tinktura z listů kaštanovníku mají skvělé hojivé účinky při nemocech dýchacího ústrojí, působí jako mírné sedativum a podporují vykašlávání, lze je použít i při astmatu. Z listů se rovněž používá nálev či macerát. Skvělé využití mají při revmatických bolestech, při správném využívání lze docílit i úplného vyléčení zánětu. Přírodní preparáty z jedlého kaštanovníku nemají žádné kontraindikace ani vedlejší účinky. V homeopatii se využívá účinek preparátu z listů i proti černému kašli a dalším plicním chorobám, při dýchacích potížích nejasného původu.

Obecně mají léčiva z listů kaštanovníku díky velkému obsahu tříslovin stahující a dezinfekční účinky, podobné vlastnosti mají i další lesní příbuzní kaštanu setého, a to buky a duby. Oba tyto naše majestátní domácí stromy jsou také velmi významnými léčivy. Jejich plody – bukvice a žaludy můžete rovněž po určitých úpravách konzumovat nebo z nich vyrábět mouku – například tmavě hnědá žaludová mouka z dlouho máčených a poté pražených žaludů je velmi zajímavé a chutné zpestření jídelníčku. Žaludovka z pražených žaludů slouží jako bezkofeinová alternativa kávy.

Kaštany jedlé versus koňské

Nepleťte si jedlé kaštany s koňskými kaštany, které rostou na jírovci (Aesculus hippocastanum) a jedlé nejsou. Jírovec i jeho plody = „koňské“ kaštany jsou ale také významným léčivem, hlavně na problémy s krevním oběhem, příznivě ovlivňují pružnost a pevnost cévních stěn. V praxi se tak léčí křečové žíly, záněty žil, hemeroidy, bércové vředy, trombózy problémy spojené s pocitem tzv. „těžkých nohou“, poruchy periferního prokrvování (studené ruce a nohy). Čaj z květů jírovce se pak používá zevně při kožních zánětech a menších popáleninách. Vnitřně se užívá jírovec pouze formou tinktur, může se kombinovat například s tinkturou z jinanu dvoulaločného – tato směs je jedním z nejlepších preventivních přípravků proti mozkovým příhodám. Důležité je však dodržovat dávkování a neužívat dlouhodobě, jelikož jsou účinky velmi silné a jírovcové preparáty jsou mírně toxické.

Text Ing. Ludmila Zažímalová, Foto: Jaroslav Svoboda, Shutterstock.com

Poslat Messengerem

07.12.2020 | Zahrada