Opěrné prvky sloužící k zadržení půdy na svahu pomohou rozčlenit svažité zahrady na několik částí, jež se snáze udržují. Svažitý terén se tak stává výhodou – můžete zde použít různé zajímavé prvky zahradní architektury – např. schody či malý vodopád. Než se však do zpevňování svažité zahrady pustíte, je třeba najít vhodný způsob. Budujeme-li tedy zahradu ve svažitém terénu, nabízí se dvě možnosti.
Nejjednodušší a nejlevnější je řešení, kdy se terén proloží velkými kameny a využije se zpevňující síla kořenů rostlin – ze svahu se stane skalka. Soudržnost zeminy a její ochranu před erozí a možnými sesuvy zajistí tzv. půdokryvné rostliny. Vhodné jsou nízké konifery a různé druhy skalniček i dřevin, které se postupně rozrostou a terén zpevní svými kořeny. Toto řešení je ale vhodné jen pro mírnější svahy. U prudkých svahů připadá v úvahu rozčlenění svahu pomocí opěrných zídek. Vytvoříte tak terasovitou zahradu, která při správném provedení a výběru opěrných systémů bude originální a okouzlující.
Materiál pro zídky
Ke stavbě opěrných zídek můžete použít kámen, dřevo nebo beton. Přírodní materiály sice působí v zahradě nejpřirozeněji, ale vyžadují vyšší investici a více práce při instalaci. Levnější betonové opěrné systémy jsou výhodné i proto, že jejich tvar je předem uzpůsoben pro zahradní výstavbu. Navíc, pokud se nechají porůst rostlinami, vypadají jako přírodní útvary.
NEPODCEŇUJTE PŘÍPRAVU |
| Zásadní terénní úpravy zahrady, včetně stavby opěrných a zpevňujících systémů, se neobejdou bez těžké techniky a naplánování. Zídky musí mít dostatečně pevné základy, které vydrží nápory nasáklé půdy po dešti či jarním tání. Obecně platí, že čím prudší je svah, tím musí být terasy stabilnější a zídky vyzděné pevněji. V každém případě vám doporučujeme přizvat na pomoc odbornou firmu, která vám s úpravou zahrady pomůže. |
Kamenné zídky
Nižší zídky z přírodních kamenů můžete skládat na sucho (s výplní zeminy), při stavbě vyšší zídky se kameny spojují pomocí malty. Při stavbě zdí se tradičně používal místní kámen. To platí i dnes, protože náklady na dopravu těžkého materiálu jsou poměrně vysoké. Při výběru kamene tedy preferujte místní zdroje – ušetří vám to peníze a navíc máte jistotu, že kámen dobře splyne s okolím. Při objednávání kamene požádejte dodavatele, aby vám pomohl odhadnout množství, které budete potřebovat, protože to se bude lišit podle velikosti a druhu použitého kamene.
Beton na zahradě
Pohodlnou náhražkou drahého kamene se stává beton. Ještě před dvaceti lety byly k mání jen zahradní prvky z šedivého betonu, to však dnes už neplatí. Beton se dnes přibarvuje do různých barev, a dokonce se provádí i úprava povrchu, aby vypadal starší a opotřebený jako kámen. Díky velké variabilitě, dlouhé životnosti a cenové dostupnosti (je levnější než přírodní kámen a dokáže ho věrně napodobit) se beton používá i v moderní architektuře. Z betonu se kromě dlažeb vyrábějí svahovky na terénní úpravy, vegetační (zatravňovací) dlaždice, palisády určené k vystavění schodů či zpevnění svahu zídkami, případně plotové dílce. Betonové svahové tvárnice se vyrábějí v různých tvarech (kruh, půlměsíc), mohou být i nepravidelné. Používají se ke zpevnění svahu nebo k výstavbě nějakého zákoutí. Stavba ze svahových tvárnic není složitá a zídka může mít různou výšku i sklon s nejrůznějším zakřivením.
Betonové palisády
Nabídku betonových prvků pro opěrné zídky doplňují betonové palisády. Používají se k ohraničení vydlážděných ploch a záhonů, překonání malých výškových rozdílů terénu a pro stavbu schodišťových stupňů. Snadno jimi můžete lemovat i velmi nepravidelné tvary nebo obloukové segmenty zahrady. Palisády můžete ukládat v jedné linii či střídavě s odsazením cca 2 cm. Kombinovat přitom lze i barvy.
Stavba opěrné zdi
Stavba opěrné zdi z betonových prvků je velice jednoduchá, protože využijeme zámku na spodní hraně bloků. Položení je přesné, přitom automaticky vzniká odskok každé řady o 15 mm, čímž vytvoříme mírný náklon proti svahu a zeď tak stabilizujeme. Jednotlivé bloky váží kolem 9 kg a umožňují tak snadnou a rychlou manipulaci při výstavbě. Na sebe je však možné skládat maximálně 9 vrstev, jednotlivé zídky proto nesmí být vyšší než 90 cm. V opačném případě by již byla ohrožena stabilita. Základ zídky je doporučován široký 50 cm a hluboký 15 až 20 cm.
Na dno takto hlubokého výkopu se ukládá 5 cm silná ložná vrstva písku či štěrkopísku a na ni ukládáme první, takzvaně „utopenou“ řadu bloků. Velmi důležitá je nivelace první ložné řady do naprosté roviny, pomůžeme si vodováhou a gumovou paličkou. Každá dokončená vrstva (řada) vždy vyžaduje zhutněný zásyp, který se provádí do vzdálenosti 30 cm za zdí. Ideální je zásypový štěrkopísek, nesmí se používat běžná zemina či ornice. Při výstavbě je velmi praktickou pomůckou „montážní svěrka“.
Další řady vždy pokládáme odskokem o polovinu prvku spodní vrstvy (stejně jako běžnou cihelnou vazbu). Tak jsou jednotlivé vrstvy díky zámečku vzájemně zajištěné, aniž bychom museli použít jakékoli pojivo. Výstavba probíhá suchou cestou, bez malty či betonu. Jednotlivé bloky se pokládají odzadu zaklesnutím zámečku na zadní hraně bloků spodní řady a položením pohledovou částí směrem dopředu. Teprve poslední řada se doporučuje lepit mrazuvzdorným tmelem či silikonem, nezbytné to však není.
Dřevěné palisády
Na zahradách s mírnější svažitostí můžete k zajištění terénu použít dřevěné palisády. V podstatě jde o hladce ofrézované dřevěné kulatiny, které se někdy spojují páskou z PVC nebo drátem. Při výběru všech dřevěných prvků do exteriéru je důležité, aby byly správně ošetřeny. Palisády proto bývají tlakově impregnované, což prodlužuje jejich životnost v zemi. Palisády mají široký způsob využití – například jako obruby a lemy záhonů, zpevnění svahu, plůtky, schody atd. V nabídkách dodavatelů naleznete palisády se špicí, standardní a palisády půlené.
Gabionové koše
Jde o konstrukce v podobě samonosných košů z drátěného pletiva naplněných kameny. Tradičně se gabiony používaly jako ochranné valy proti rozbouřenému moři, nebo jsme se s nimi mohli setkat i u nás, a to v okolí dálničních staveb, kde zajišťovaly ochranu vozovky před sesuvem půdy. Dnes však gabiony neslouží jen průmyslovým stavbám, ale usadily se i na soukromých zahradách, zejména v moderní architektuře. Někomu by mohl vadit jejich nepřirozený vzhled, ale pokud se s nimi pracuje citlivě a vhodně se do zahrady umístí,
tak nevypadají špatně. Navíc mají gabionové konstrukce mnoho výhod, např. se výborně snáší s vodou a netvoří vodě překážku.
Nezapomeňte na izolace
U cihlových opěrných zídek platí, že není-li zeď dostatečně izolovaná, mohou se na vzhledu cihel negativně podepsat solné výkvěty. Jde o minerální látky z půdy rozpuštěné ve vodě, jež spolu s ní vsakují do cihel. Na povrchu zdi se pak voda vypaří a zanechá po sobě na povrchu vysrážený bílý prášek. Vodou nasáklá zeď také často zaroste řasami, což může pokazit její vzhled. Izolace se provádí buď speciálním asfaltovým tmelovým nátěrem, omítnutím vnitřní strany zdi vodoodpudivou omítkou nebo speciální plastovou fólií.
| ! Prohlédněte si on-line NEJVĚTŠÍ KATALOG RODINNÝCH DOMŮ ! |
Odvodnění zídky
Další důležitou kapitolou při stavbě zahradních zídek je odvodnění. Tato potřeba vyplývá ze skutečnosti, že opěrné zdi zadržují nejen půdu, ale také vodu. Pak by se mohlo stát, že zemina za zdí bude mnohem vlhčí než předtím a po pár mrazivých týdnech zídka popraská. Odvodnění můžeme dosáhnout dvojím způsobem, a to vytvořením odtokových otvorů pomocí 15mm plastové hadice, které uřízneme na šířku zdi a každých 90 cm je vložíte mezi cihly v druhé vrstvě nad zemí.
Sofistikovanější, ale pracnější je způsob, kdy půdu odvodníme perforovanou 10 cm širokou hadicí zapuštěnou ve spádu 1 : 70 do štěrku nebo kamenné drti. Hadice se pak napojí na vsakovací studnu zaplněnou oblázky nebo kamennou drtí, která funguje jako odvodňovací jímka, z níž se voda vsakuje do půdy. V obou dvou případech je ale nutné, ještě než místo za opěrnou zdí dosypete zeminou, přiložit na vyústění hadic geotextilii, která je ochrání před ucpáním částečkami hlíny.
text: Adam Krejčík, foto: archiv
