Působením povětrnostních vlivů, jako jsou déšť, sníh, vysoké a naopak velmi nízké teploty, vlhkost, UV záření, ale i v důsledku každodenního provozu (pojezd automobilu a uvolněné kostky nebo dlaždice, otěr pneumatik, olejové skvrny, mechanická poškození pádem předmětů) a pochopitelně i přirozeného stárnutí a působení okolní zeleně (uchycení mechu, plísní a prorůstání plevele) zpevněné plochy ztrácejí na původních vlastnostech, zejména na pevnosti, tvaru, čistotě a barvě.
Při opravě se zpravidla nevyhnete rozebrání poškozené dlažby. U kamenné či zámkové dlažby záleží především na způsobu uložení. Tenčí dlažba se totiž převážně lepí na pevný podklad maltou či speciálním lepidlem, silnější (kámen, betonová zámková dlažba) se klade do pískového (někdy betonového) lože. Demontáž druhé varianty je tedy poněkud jednodušší, přesto se doporučuje postupovat systémem „puzzle“ a jednotlivé prvky si, kvůli snadnější zpětné pokládce, třeba číslovat.
Nepoškozené prvky se ze všech stran očistí drátěným kartáčem a opět se kladou do opraveného a zpevněného lože, zbaveného kořenů prorůstajících rostlin. Dbejte na dodržování minimálních spár (kameny nebo dlaždice „utahujte“ sklepáváním gumovou palicí) a vodorovné roviny či sklonu plochy.
Opravenou plochu posypte jemným pískem, který vyplní i všechny mezery, a tento krok po nějaké době opakujte. Při rekonstrukci věnujte pozornost i obrubníkům a rozhodně nezapomeňte na odvodnění dlážděné plochy, tedy na zachování spádu a čistotu drenáží, vtoků, kanálků a vpustí.
Výměna poškozených dlaždic |
|
Jak odstranit starou poškozenou dlaždici a spárovací hmotu, aniž byste poškodili okolní prvky? Jedním z možných řešení je hrubá síla, kdy těžkou palicí rozbijete poškozenou dlaždici a menší kousky keramiky, starého lepidla a spárovačky pak odsekáte. Pamatujte na to, že nově položená dlaždice (samozřejmě stejné značky a nejlépe i stejné šarže a ze stejného balíku) nesmí „vyčuhovat“, a proto je nutné kalkulovat a také se popasovat s vrstvou starého a tloušťkou vrstvy nového lepidla. Drobná „kosmetická“ poškození se dají zamaskovat speciálními opravnými a injektážemi tmely (např. Kerami-Fill), s jejichž správným výběrem vám poradí v prodejně. |
Čistota povrchů
Před garážemi, na pojezdových plochách a dláždění garážových stání se jen stěží ubráníte olejovým skvrnám a nečistotám, které jste si přivezli v zimě a za deště z cest. Estetickým problémem jsou i černé šmouhy, způsobené pneumatikami, skvrny rzi, výkvěty solí, zaschlé kapky barvy a fleky z posekané trávy nebo spadlého ovoce.
V málokterém domě asi chybí sada na tlakové mytí (tzv. wapka), ovšem nejlepším řešením je očista povrchu s aplikací impregnace. Použijete-li po důkladném omytí povrchu impregnaci určenou pro venkovní dlažby, případně speciální přípravky na beton, kámen, keramiku nebo cihlu, pak tímto krokem omezíte vsakování vody a tím i nečistot do struktury materiálu, prodloužíte životnost dláždění, povrch získá odolnost vůči UV záření (tedy nebledne, nešedne a nechytne matný nádech), dojde k omezení karbonizace betonu, snížíte erozi písku ve spárách a takto ošetřený povrch se bude snáze uklízet.
Probuzení a oživení barev
Sluncem vyšisované barvy betonových povrchů se dají opravit, oživit nebo změnit aplikací silikon-akrylátové jednosložkové krycí barvy, určené pro nátěry betonových ploch, ale třeba i bazénů. Materiálová báze těchto barev obsahuje minimálně 60 % silikonu, zbývající část tvoří modifikované akrylátové pojivo, které slouží jako nosič barevných pigmentů a dalších přísad.
Barvou se dají renovovat i betonové zahradní nádrže, bazény, kašny a fontánky. Je totiž atestována na přímý kontakt s pitnou vodou a navíc je odolná vůči působení UV záření. Nátěr je také vodotěsný, a tak zabraňuje pronikání vody skrz materiál. Barva obsahuje různá aditiva, zlepšující přilnavost nátěru.
Text: Petr Saulich, Foto: Archiv firem a redakce
